Obtiznost neni zase tak brutal, chce si to trochu na hru zvyknout a taky zjistit par veci, ktere ve hre nejsou vubec vysvetlene. Myslim ze idealni do zacatku bude sehnat stit s dobrou stabilitou a za nej se schovavat ;) Navic do tezkych souboju si muzes privolat pomoc.

Fajn, docela jste mě přesvědčili, asi to teda vyzkouším. *4* O pořízení gamepadu už taky nějakou dobu uvažuju, tak tohle bude zas o důvod navíc.

já jsem asi divnej a úplně levej a gamepad, když mi to jde hrát líp na kb/m(po chvilce hraní si s DSMfixem) než na x360 gamepadu

Vlastně ani jedno, fuguje to jinak. Hra se ukládá průběžně a lze ji kdykoli přerušit. Pokud zemřeš, objevíš se u posledního ohníčku, u kterého jsi odpočíval - ale nejde o load checkpointu, všechny předmětys, které jsi před smrtí posbíral, ti zůstanou (je proto zcela legitimní strategie pokusit se nějakou těžkou úrovní proběhnout kolem příšer pro nějakou silnou zbraň a pak se nechat zabít - objevíš se u ohníčku a zbraň máš). Se smrtí přijdeš o všechny duše (=zkušenost) a humanitu (tou si to teď nrbudem komplikovat *1* ) - vše zůstane ležet na místě, kde jsi zemřel a pokud zvládneš si pro to dojít, aniž by tě cestou někdo zabil, dá se vše zase sebrat. Pokud cestou opět zemřeš, jsou původní duše nenávratně pryč (ale na novém místě úmrtí opět zůstanou ležet duše, které jsi nasbíral, když jsi šel sebrat ty svoje původní...)

Quicksave není potřeba, jelikož kde hru vypneš tam taky začneš. V každé oblasti jsou většinou dva bonfires+ občas jeden skrytý, kde můžeš utratil duše, které jsi získal za levely nebo si opravit zbraně nebo si je vylepšit(crafting). Když umřeš ztratíš duše, ale ty duše zůstanou tam, kde jsi umřel. Pokud však umřeš znovu než dojdeš k místu, kde jsou ty duše, tak už je nezískáš.

Ten princip je spíš v tom, že když něco takového potkáš, tak radši hned zdrhneš :-D

Jn vypadá to divně teď *3* jak to všechno smazal. Máš recht.

Problém ve Skyrimu je ten, že s vylepšováním skillů hru zvládáš s čím dál větší zívačkou. To u DS neplatí. Mám rád obě hry, ale DS u mě jednoznačně vede.

Ty souhlasíš s Vávrou a na druhou stranu říkáš, že je to komplexní RPG, to ale popíráš sám sebe. Jseš si toho vědom trolle?

Jsem rád, že jsi Dark Souls dohrál. Tak můžeme se pobavit nerde. Co tak nějaká otázka na tělo? Co mění DLC v příběhu původní hry?

taky stealth je vymakanej, imo lepsí nez v splinter cell serii nebo i v hitmanovi (tam je jinej).

ja treba rad dungeony delam ve stealthu a strilim ze zalohy, zbiram ingredience a davam si na sipy ruzne jedy. Tohle mi DS nenabízí. Jasne pokud bych byl mlátička v tezkem brnení tak je DS asi lepší.

Normální by to nebylo, kdybych to hrál opravdu denně 8 hodin, ale to jsem samozřejmě nedělal :D DS hraji cca 2 roky. Mezitím byly období, kdy jsem ke hře ani nepřičichl, ale když zrovna nebylo co hrát, nebo bylo, ale nebavilo mě to, tak jsem se k DS vždycky rád vracel a to hlavně kvůli těm soubojům, protože mě bavily ze všech RPGčkových her, co jsem dosud zkoušel, nejvíce. Kolikrát jsem prostě neřešil ani postup hrou a jen tak si chodil po světě a bojoval s nepřáteli pořád dokola. Hlavně bossové Ornstein se Smoughem a Great Grey Wolf Sif jsou pro mě legendární a hlavní dva důvody, proč jsem hru dohrál už nesčetněkrát.

Jinak mezi námi, já jsem ten typ co nehledá moc výzvy či mastí skilly. Mám rád převážně střílečky nebo adventury s kvalitním příběhem, které toho moc od tebe nevyžadují, ale taky nejsou zbytečně tupé, nehrajou se samy a nelze je dohrát na jedno posezení. Zkrátka zlatý střed. U Dark Souls jsem taky váhal, ale strašně mě lákalo to kouzlo průzkumu a strachu, co mě čeká za rohem a po prvním dohrání jsem jen tak seděl u titulků a přemýšlel nad tím vším, co jsem s hrou zažil a kolik zábavy za to počáteční utrpení mi poskytla. Jakmile se do hry vžiješ a naučíš se její mechaniky, tak všechno ostatní co jsi kdy zkoušel ti rázem přijde jako brak, odpad nebo přinejlepším průměr. O hře bych mohl básnit klidně až do nového roku a stejně by ti to nejspíš nic neřeklo, protože ten pocit při hraní se nedá popsat, ten se musí zažít na vlastní kůži a dle mého názoru, čím víc u hry "trpíš", tím víc tě ta hra baví, jelikož ono utrpení ti nepřináší ona hra ze svých špatně zkoncipovaných mechanik, ale ze tvé vlastní blbosti, z špatně provedeného pohybu nebo prostě jen pomalé reakce. Ve finále hra není ani tolik těžká, jak mnozí vytrubují do světa, ona si tě jen ze začátku vyškolí a donutí tě respektovat její pravidla a jakmile se začneš pohybovat opatrně, držet před sebou štít a nepouštět se bezhlavě do soubojů, tak začnou být souboje epické a rázem si je zamiluješ i když třeba budeš pořád sem tam umírat, a upřímně, lepší soubojový systém jsem v životě neviděl/nezkoušel.

Pokud tě už nebaví ty pořád stejně používané herní koncepty a hledáš hru co je hrou, u které budeš hltat každý pixelový kout, tak neváhej ani na chvíli. RPG není můj šálek kávy, vzhledem k času co mi zbývá ke hraní, ale společně se Zaklínačem se mi tohle RPG jeví jako to nejlepší, co ti herní průmysl může nabídnout a jako jedno z mála RPG, co dokáže k sobě jako magnet přitáhnout i hrače, co jinak k tomuhle žánru moc netíhnou.