Inon Zur je bohužel těžký rutinér... a popík na konci orcherstrálně (či orch-electro) ozvučených filmů z duše nesnáším (Avatar - ježiš jak já metal z kina, abych tomu sladkobolnému cancu utekl). Florence mám rád, ale sem mi nesedí (ať už si I m not Calling You a Liar přehravám v hlavě v jakékoliv mutaci). Mnohem větší smysl by dávala spolupráce na instrumentální stránce věci, kdy si dovedu přestavit krásné harfové pasáže, jaké předvádějí na svém prvním a zatím jediném albu, stejně tak si umím představit jejich bicí část plnou příjemných perskusí v dynamických částech. Nicméně je to sice oduševnělý, ale stále jen popík.

Po poslechu ukázky musím říct, že mě příjemně překvapuje dynamický rozsah skladby. Inon se vytáh.

Zaujimave, ked autor herneho webu ani nevie oficialny preklad prveho dielu.