Nemusíš číst ani nějaký knižky o umění, abys viděl, jak umění bylo v historii účelné. Stačí si zahrát Assassins Creed, kde přesně vidíš, jak v době Leonarda vypadalo výtvarné umění. Sám Leonardo začínal jako učeň ve výtvarné dílně, která byla na úrovni řemesel, jako kováři, nebo tesaři.

Pokud mi chceš toto vyvrátit, i když vím, že to tak je, prosím. Cituj mi nějaké ty knížky, které jsi četl, rád se na to podívám. Ale nedávej mi tu idiockou argumentaci většiny diskusí, jako že nic o tom nevím, protože jsem nečetl knihy, které ani nezmíníš.

"Umění pochází z účelnosti a na to nepotřebuješ ani knížku o dějinách umění." No comment.
Raději toho nechme...

Tentokrát mi to osekávání Drdy ze strany Dobrovského docela vadilo. Trochu to připomínalo šikanu.

Umění pochází z účelnosti a na to nepotřebuješ ani knížku o dějinách umění. Podívej se na starověký Egypt, kde nenajdeš ani jedinou věc, zobrazení, malbu, sochu, text, která by nesloužila danému účelu. A to Egypt vyloženě přetýkal uměním.

Promiň, ale tohle prostě není pravda. Umění nemělo vyloženě "účelovou" funkci nikdy (resp. nikdy se touto funkcí zcela nevyčerpávalo). Portréty šlechticů jsou jedna věc, ale rozhodně nereprezentují celek umění dané doby... Doporučuji sehnat si nějakou knihu o dějinách umění.

Přirozenej vývoj, kterej jde přirozeně kupředu s vývojem technologií. Kdyby neexistovaly fotky, tak bys tu měl na každém rohu ateliér, kde by se lidi nechávali vymalovávat, protože by to potřebovali. Když ale existují fotografie, od té doby se výtvarné umění logicky muselo vyvinout v něco, čím dokáže zaujmout, protože realistickým zobrazením fotce už konkurovat nemohlo.

A kdysi dávno u starých civilizací, jestli to tak myslíš, mělo výtvarné umění vyloženě tu funkci zachytit skutečnost a sloužit náboženství, propagandě, jít ruku v ruce s kulturní identitou společnosti, zaznamenávat historii, vědění, společně s písmem, které mělo tehdy také blíž k výtvarné stránce, atd. Dřív bylo umění vyloženě účelové.

Problém je, že v současnosti je třeba tomu umění opravdu "rozumět", je třeba vědět, jak ho interpretovat. V opačném případě vzniká rozčarování nad tím, jak někdo může považovat za umění ramínko vyfocené na židli apod...

Není to tak, že umění by se MUSELO proměnit, protože mu technologie vypálily rybník... Umění navíc ani nelze nasoukat do škatulky "snaha zachytit skutečnost". Tuto škatulku umění přesahovalo vždy - dnes, stejně jako před 2 tisíci lety... Byl to přirozený vývoj, pokrok, žádná nutnost...

Souhlasím s tím, že odborník pozná rozdíl mezi čmáranicí a abstrakcí. Není ale spíš problém v tom, že se umění uzavírá do sebe a ty "skutečně hodnotný věci" jsou čím dál častějc rozpoznatelný jen pro ty odborníky? Říkám si, jestli to třeba není důsledek toho, že v umění se toho už poměrně dost vynalezlo, použilo, parafrázovalo na všechno způsoby... a že najít něco novýho už je hrozně těžký. Pak vznikají "čmáranice" nebo věci typu "tady na tom místě by znalec očekával A, a já schválně tam dám B, což vytvoří nepravidelnost a tím pádem umělecký dojem", které jsou pro běžnýho člověka už nesrozumitelný. Jako ať si každej tvoří, jak je jemu libo, ale osobně stále dávám přednost esteticky příjemným obrázkům "klasického střihu". Anžto nejsem odborník, tím se můj příspěvek do diskuse vyčerpává. *4*

Já umění beru ze svého pohledu amaterskýho umělce. Neznám směry, neznám jména, ale už ta díla taky vnímam trochu jinak než ostatní.

Cákance a geometrický tvary, to pro mě neni umění. K tomu člověk potřebuje jenom plátno a barvičky, k tomu nepotřebuje ani srdce. Za to k těm abstraktním, které jsou nějakou změntí barev mam už jiný přístup. Když se na to podívam, nevidim zhola nic, ale ocením právě tu změť barev - neni nejjednodušší pracovat s barvami, aby to nejak vypadalo. Ale stále je pro mě největším umem zachytit realitu co nejvěrohodněji, protože ačkoliv dneska na to už máme foťáky, kamery a fotošopy pro umělce, to nezvládne jen tak někdo.

Evidentně se stále najdou jedinci, kteří ještě nepochopili cestu a dobrodružství objevování. Ano, každý může přijít k obrazu a doprostřed namalovat piditečku, protože to už někde viděli. Jenže takhle to nefunguje. Je totiž dost podstatný, kdo s tou tečkou veprostřed prázdnýho obrazu na začátku přišel a jak se k ní dostal. Cesta.

Dost z vás tu má rádo vynikajícího skladatele Jeremyho Soula. Až budete mít někdy čas a chuť, natáhněte si celou jeho diskografii a projíždějte si ji od samého počátku rok za rokem až k Mists of Pandaria. Pochopíte, o čem píšu. A že vás nezajímá růst umělce? Pak pochopitelně stačí, že jste z jeho několika skladeb úplně paf. Když následně někde náhodou slyšíte něco, co ho výrazně kopíruje (nikoliv cituje!), tak přece víte, že to není ono.

Je přirozené, že když člověk něčemu „nerozumí“, tak tomu ani moc „nevěří“. Podstatné ale je s tímhle přístupem nezakrnět a rozvíjet sám sebe dál. Schválně: komu se nikdy nestalo, že kdysi nemohl dokoukat nějaký film, dočíst divnou knížku, naprosto nepobral jednu hru, aby se pak po letech shodou okolností a zvláštních náhod dostal k onomu danému dílu a... voilà: „Jak se mi to proboha nemohlo líbit?!“

Pokud by se horda umělců nahnala do přednáškového sálu, pravděpodobně se mnozí z nich budou znát, budou vzájemně chápat vlastní vývoj a důležitost/nedůležitost toho, co každý z nich tvoří. Každý si sice bude „mlít o tom svém“, ale ti blázni si porozumí, protože v tom prostě jedou všichni spolu. I proto by bylo nejlepší, kdyby třeba takové recenze her dělali tvůrci-vývojáři, kteří se v tom sami pohybují. Jenže to není moc reálné, a tak to posuzování zůstává na bedrech nás, milovníků her :-)

No já bych všechno uměním taky nenazíval. A když ti erudovaní odborníci prohlásí za umělkyni ženskou, co si potravinářskou barvou obarví mlíko, který posléze vypije a o chvíli později vybleje na plátno, tak si o nich taky myslím svý. Já bych si to na zeď teda nedal, to si radši nableju svoje. *3*

ty jsi taky content..ty mestsky sprosty hov*do i na vesnici umime AJ...Vyjadruj se jako clovek a ne jak prase..Káájo

Ty jsi vysokoškolák co.

Muzu se jen zeptat, jakej mas nazor zrovna na toho Warhola?

Tesim se az poslechnu podcast - bude koukam asi hodne vyzivnej : )

Drda je vděčnej, že je v "televizi", ještě aby se nevracel :D

A proč by mělo existovat nějaké ultimátní chápání? Na France Kafku taky nemáš a nikdy nebudeš mít ultimátní chápání jeho díla. To je jen tvůj problém, že se něco snažíš pochopit ultimátně. Tam kde jsou nějaké pocity, se to dá chápat zase jen pocity, a ty přece nejsou ultimátní ;)

Dobre. Pre mňa zase nie. A teraz mi skús povedať, že máš pravdu.

ej dzej ryma: To přeháníš. Problém výtvarnýho umění je, že už dlouho nenosí žádnou funkci zachytit skutečnost, protože na to jsou tu už jiné a lepší metody. Takže výtvarno se muselo chtě nechtě proměnit do jiných dimenzí, pocitů, dojmů, matematiky, fyziky třeba, všeho okolo jen ne zachycení viditelné reality, na což by i takovej o několik století pokrokovej Leonardo Da Vinci koukal jak vyvoraná myš. To ale neznamená, že takové umění nemá smysl a je k ničemu a vlastně to ani umění neni. Je to něco, co k tobě promlouvá, a nebo ne. Je to něco, čím se zabýváš a pronikneš do toho, a nebo taky ne. A když ne, tak se vůbec nic neděje :) Protože co si budem povídat, moderní výtvarný umění neni něco, co by lidi potřebovali k životu, ale pořád může oslovit a předat nějaký pocity, snad i myšlenky.

Aplikuješ tuhle logiku i na další obory lidskýho vědění? Lidi, co studujou jadernou fyziku, mají tak maximálně najetou historii? Kristepane.

Um i umění jsou relativní. Existuje nádherná klavírní skladba Für Alina, kterou může zahrát v podstatě kdokoli. Kdokoli ji ale nesložil, byl to konkrétní umělec. Kolik umu to obnášelo? Jinej zpívá v jedný svý písničce, že "the trouble with a classicist / he looks at a tree / that's all he sees, he paints a tree" a potom taky "the trouble with an impressionist / he looks at a log / and he doesn't know who he is, standing, staring, at this log", aby to bylo vyvážený. Písnička je to shodou okolností o Warholovi. Oběma vám, pánové, srdečně přeju, ať se vám ty pohledy na svět ještě někdy rozšíří. Nikoli proto, aby se vám nutně zalíbily takový či makový čmáranice, ale abyste si uvědomili, že umění nekončí na špičce vašeho nosu.