Stačí, že se tu ukážeš ty.

Nestrielaš tam, nepadajú tam mrakodrapy. Nieje to hra, je to zážitok, určený skutočne len úzkej skupine ľudí. Ty k nim jednoznačne nepatríš.

vracíš se po dlouhý době domů a místo uvítání rodiny najdeš prázdnej dům. procházíš jednotlivý místnosti, venku zuří bouře, do oken mlátí déšť a vítr, a ty se snažíš zjistit, co se stalo. a to tak, že prolejzáš každý zákoutí, čteš různý zmuchlaný vzkazy v koších, poschovávaný dopisy (například tvoje ségra schovala logicky před rodičema nějakou poznámku ze školy) nebo různý dokumenty a tím se seznamuješ s lidma, co v tom domě žijou, co dělají, jak se mají, a buduješ si k nim vztah... nic míň, nic víc, prostě jako když si čteš povídku...

některý lidi štve, že to není hra a když všechno nesbíráš a nečteš, jsi na konci za pět minut a je to o ničem. mně se to naopak moc líbilo, protože je to suprově napsaný, má to skvělou atmosféru neznáma, bezva hudbu (ségra má vkus!) a celkově to je po všech těch codech a epickejch rpgéčkách a indie plošinovkách něco jinýho, pěknýho