no nevím, prolítl jsem to video a v 90 % to drží stabilních 30 snímků, občas to klesne na 29. jen při výbuchu na konci XBOX verze padne na 26. žádná oscilace mezi 24-30 se rozhodně nekoná...

Když před rokem vycházelo páté Grand Theft Auto, narážel jsem na četné vzlyky stran kvality grafiky. Nechápu je doteď: čtyřka udělala krok od komiksu k fotorealismu a pětka ho dotáhla do výsledku, který mě nutil na každém rohu tasit nikoli bouchačku, nýbrž mobil, a střílet nikoli obyvatele Los Santos, ale západy slunce. A když už jsem si připadal echt zvrhle, tak – selfies. Gándhí virtuálního násilí, rozumíte. Pointa? Na pětku se mi dívalo fantasticky už před rokem a přeleštěná verze hry, vydaná na konzolích nové generace (a v lednu i PC), vypadá o několik pomyslných chlupů líp, které někomu můžou připadat podsta tné, ale na mém nadšení cvakat fotografie nic nemění. Hotovo, vyřízeno, můžu to odevzdat, Petře?Tak prý ne. Ale má pravdu, šéfredaktor! Ruku v ruce totiž s vyšším rozlišením textur (rozuměj – hra vypadá konečně tak, jak by vypadala, vyjít původně i na PC) a travnatější trávou (v pokrytí povrchů vítězí PlayStation nad Xboxem, zapalte internet!) přichází do série jedna zásadní novinka. Jak říkáme my odborníci tzv. game changer, tedy měnič hry.
Měničem nextgenové pětky je možnost přepnout pohled do první osoby. Co v předchozích dílech obstarávaly různé fanouškovské hacky, s tím si v Rockstaru dali podstatně větší práci, než že by jen přepsali pár čísel v .ini souboru. Dnes už to sice není taková vzácnost jako v časech parkourové akce Mirror’s Edge, ale pohled z vlastních očí znamená v Grand Theft Auto V poctivě zpracované animace například... ovládání mobilního telefonu! Zatímco v původní hře jste listovali jeho znázorněním v postranní liště, tentokrát ho prostě držíte v ruce. 10/10 a GOTY.
A vlastně si nedělám zase takovou legraci: hra vás díky pohledu první osoby do svého světa jednoduše vcucne. Jakožto člověk, který obecně preferuje virtuální řízení zpoza palubní desky, jsem neměnil ani za volantem. Když před rokem vycházelo páté Grand Theft Auto, narážel jsem na četné vzlyky stran kvality grafiky. Nechápu je doteď: čtyřka udělala krok od komiksu k fotorealismu a pětka ho dotáhla do výsledku, který mě nutil na každém rohu tasit nikoli bouchačku, nýbrž mobil, a střílet nikoli obyvatele Los Santos, ale západy slunce. A když už jsem si připadal echt zvrhle, tak – selfies. Gándhí virtuálního násilí, rozumíte. Pointa? Na pětku se mi dívalo fantasticky už před rokem a přeleštěná verze hry, vydaná na konzolích nové generace (a v lednu i PC), vypadá o několik pomyslných chlupů líp, které někomu můžou připadat podsta tné, ale na mém nadšení cvakat fotografie nic nemění. Hotovo, vyřízeno, můžu to odevzdat, Petře?Tak prý ne. Ale má pravdu, šéfredaktor! Ruku v ruce totiž s vyšším rozlišením textur (rozuměj – hra vypadá konečně tak, jak by vypadala, vyjít původně i na PC) a travnatější trávou (v pokrytí povrchů vítězí PlayStation nad Xboxem, zapalte internet!) přichází do série jedna zásadní novinka. Jak říkáme my odborníci tzv. game changer, tedy měnič hry.
Měničem nextgenové pětky je možnost přepnout pohled do první osoby. Co v předchozích dílech obstarávaly různé fanouškovské hacky, s tím si v Rockstaru dali podstatně větší práci, než že by jen přepsali pár čísel v .ini souboru. Dnes už to sice není taková vzácnost jako v časech parkourové akce Mirror’s Edge, ale pohled z vlastních očí znamená v Grand Theft Auto V poctivě zpracované animace například... ovládání mobilního tele fonu! Zatímco v původní hře jste listovali jeho znázorněním v postranní liště, tentokrát ho prostě držíte v ruce. 10/10 a GOTY.
A vlastně si nedělám zase takovou legraci: hra vás díky pohledu první osoby do svého světa jednoduše vcucne. Jakožto člověk, který obecně preferuje vi rtuální řízení zpoza palubní desky, jsem neměnil ani za volantem.