Aby to mělo smysl, musíte hry od Paradoxu chtít hrát a musíte to dělat měsíce. Z celého toho obřího přívalu informací a nechutného GUI se totiž po takové době, pokud člověk chce a má na to mozek, stává základní vrstva celé hratelnosti. K efektivnímu hraní je třeba opravdu, jak naznačuje recenzent, mít celou strukturu vojska i ekonomiky najednou v hlavě, aby interface hry nebyl prostředníkem mezi hráčem a hrou, ale přístupem přímo do hráčovy hlavy.
Postupem času přichází další vrstva, kdy hráč začne být schopný vytvářet komplexní strategii a taktiku boje specificky dle reálií daného státu a daného bojiště. Pak už díky tomu vznikají situace jako okupace dvakrát většího státu, obkličování obrovských území pomocí současného pozemního útoku, vylodění a paravýsadku za vzájemné podpory a využití terénu a počasí apod. Konkrétně v Hearts of Iron se diplomacie a špionáž stanou malou, ale často rozhodující pomocí v samotném bojovém nasazení.
Nakonec si člověk po nějakém tom roce, spíš po letech uvědomí, že tohle je spolu se simulátory asi jediný žánr, ve kterém může získat skutečný skill.

HOI 3 Sa snaží byť historicky a aj realisticky presná.A tie nudné kartičky.Tie normálnym hráčom asi nič nehovoria,ale historikom ktorých zaujíma 2. svetová vojna sú veľmi známe. *3*