Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit
  • ProkopMlejnek

    Já si chci hru užít a ne si trápit mozek a být frustrovaný z toho, jak jsem pořád mrtvý viz Sekiro. Čím je hra jednodušší a čím víc mě vede za ručičku, tím líp. U hry si chci odpočinout a ne, aby mě to stálo hromadu energie. Navíc v dnešní době existují miliony her a není čas se crcat s jednou hrou do detailu.

    • ja_nic_nevim

      Dřív se u her muselo přemýšlet a byla to jejich nejzajímavější část. Dneska je cheatovani základní kámen gameplaye. 

      • Já ti nevím. Zase nepředstírejeme, že dřív jsi na hry musel mít tři diplomy. Když jsem hry hrál kdysi "dřív", tak mi bylo pod deset let. A přesto jsem ty klasicky zvládal. Takže se netvařme, že dřív ty hry nezvládlo hrát i malý děcko.

        Navíc tahle stížnost u téhle hry mi přijde úplně mimo. Dej si ve všech misích silent assasin, suit only challenge a zapřemýšlíš si víc, než u všech předchozích hitmanů dohromady. V tohle ta hra opravdu nekulhá.

      • Za všechno můžou konzole. Kdyby to vyšlo jen na PC, je to hratelnost jako u starého Hitmana. Proto tyhle nové blivajzy pro gaučové hraní už bohužel ignoruju.

      • Zase bych sundal růžové brýle. Hry byly většinou příšerně obtížné a tím uměle natahovaly herní dobu + pokud to byl klon z automatů, tak tam každý pokus stál $$$, takže tam je to vidět ještě víc. Ani ne tak o přemýšlení to bylo o tom hru nadrilovat, jinak ji šlo prolézt za hodinu. Vědět za kterou bednou vyskočí nepřítel, která dlaždice se pod tebou propadne, kde je jaká past, level alá bludiště, kde pokud to člověk neznal, se dalo bloudit dost dlouho. Jindy jsi kolikrát na první pokus jen zjistil, kde se aktivuje nějaký destrukční skript, abys na něj byl příště připravený dopředu, abys měl vůbec šanci. Přitom herně to nikdy nebylo nic složitého. Podívej se na komplexnost dnešních her jako třeba factorio. Porovnej staré TT a nové TF2 nebo vylepšované OTTD.  Další obtížnost byla v kolikrát nesmyslných hádankách, kdy to už člověk hrál stylem pokus omyl a zkoušel všechno se vším - typicky staré adventury tohle měly hrozně rády.

  • Takových her je víc, u kterých když vypnete šechny výchozí herní funkce, tak se promění v úplně jiný zážitek, většinou výrazně lepší. Například vypnutí možnosti označovat nepřátele a vypnutí AI partaků v Ghost recon Wildlands nebo označení nepřátel dronem a nemožnost regenerace v Breakpoint, tak z toho umí udělat unikátní stealth akci s Taktickym čištěním základny na hodinu, kterou byste normálne zvládli za 3 minuty s viděním přes zeď. Assassins Creed Origins a Odyssey to samé, když si vypnete označení nepřátel orlem a vidění přes zeď, rázem je z toho opravdový Silent Assassin zážitek. Nebo v Deus Ex: HR a MD si zakázat použití 3rd person pohledu a hned je to True stealth 

    • Derp_1337

      Proč by 3rd person view měl bránit stealth stylu hraní?

      Jestli má hra skutečně dobré stealth prvky, tak je uplatníš bez ohledu na to, z kterého pohledu se díváš.

      • Konkrétně v Deus Ex třeba to, že 3rd person pohled ti umožnil vidět nepřátele i za rohem a bezpečně si naplánovat postup. V případě vynuceného používání pouze 1st person view, tak tam prostě tohle zjednodušení není a je potřeba si sakra víc dávat pozor.

         

        • Derp_1337

          To je nesmysl. Prakticky je to jedno, jestli se člověk dívá za roh díky 3rd person pohledu a nebo jestli na klávesnici má speciální tlačítko pro vykouknutí za roh při 1st person pohledu.

          A pokud žádná možnost vykouknutí není, tak člověk napravuje chyby přes Load Game.

          Tohle fakt byl absurdní detail, který moc hru neovlivní. Jiné herní mechaniky rozhodně stealth hru mnohem více ovlivní.

        • ja_nic_nevim

          Skutečný stealth si člověk užil s Thief 1/2 prozrazení = boj a jistá smrt. Ten by si zasloužil restart. Jenže by to v dnešních podmínkách nebylo popcorn looser causal friendly (jako Hitman). 

  • Ak hra potrebuje navod, ako si ju uzit "spravne"...

  • Na jednu stranu díky za informaci ohledně těch vedlejších postav – např. to o tom hipíkovi jsem si neuvědomoval. Na stranu druhou ten článek ale moc nechápu: samozřejmě že si mission stories vyzkouším, protože je to součást hry a jsou zajímavé. Jelikož je ale série Hitman založena na znovuhratelnosti a vlastní invenci, nemám důvod je hrát nějak moc často. Prostě příště si to hraju podle sebe. A zároveň nevidím důvod nikde nic "vypínat" – ty ukazatele se tam objeví, story se mi nabídne a já ji prostě můžu ignorovat, ne? Takhle jsem to dělal vždycky a nevidím v tom žádný problém. 

    • Jde spíš o to, že je větší zábava na to přijít sám. Když při prvním hraní velmi snadno odhalíš všechny možnosti, chování jednnotlivých aktérů atd., tak už to při dalších pokusech dopředu znáš, ikdyž si vypneš nápovědu.

      • Jenže na ty vedené "questliny" si sám moc nepřijdeš, protože ty počítají s ukazatelem a bez nich fakt nevíš jaký vůbec by měl být další krok. Možná tak pokusem a omylem.

        Za mě je ta hra úplě v pohodě i když to máš zapnuté, protože je postavená na znovuhratelnost. Poprvé a podruhé ti to za ruku představí level. Potom hromadu dalších pokusů ti to jen něco naznačí (zabij oba cíle jednou ranou sniperky....) a nechá na tobě ať přemejšlíš. A na závěr si dáš prostě nějakou tu "silent assasin suit only" challenge, která z toho skoro dělá puzzle hru.

        Za mě tím, že máš ty missions stories aktivované, fakt o nic nepřicházích a zážitek ti to nezhoršuje. Z těch možností v otm levelu ti to ukáže jen zanedbatelné množství a nijak tě neochudí o ten zážitek pak dál ten elvel odhalovat.

      • Jasně, ale ono se to nevylučuje. Já jsem si to napoprvé vždycky prozkoumával sám. Mission story se mi objevila, já jsem si přečetl, o co jde, ale při prvním hraní jsem ji využil jen málokdy, a i tak není nutný si ji aktivovat. Někdy jsem prostě prozkoumával prostor a sledoval postavy atd. Určitě to není striktně černobílý, stačí trochu vynalézavosti. ;) 

  • Tímhle stylem jsem hrál Hitmana 1 i 2 a bylo to fajn. Herní doba se patřičně natáhne, což je zrovna u téhle série plus. Na radu někoho tady na fóru jsem kdysi vypnul minimapu v Zaklínači 3, a ta hra tím narostla o 200 %. Člověk se začne rozhlížet kolem sebe, všímat si detailů, konečně se (po chvíli) orientuje v prostoru. 

    • Inquisitor

      Zaklínače hraju prvně až teď a taky jsem dal na rady. Mám vypnutý všechny pomocníky a jedu na nejvyšší možnou obtížnost. Jinak prý nemá vůbec smysl používat znamení oleje apod.. Což by byla škoda, protože ta příprava kdy se člověk podívá do bestiáře co na tu potvoru platí je takový správný zaklínačský pocit.:)

      Já hraju většinou bez dnešních berliček typu, zvýraznění kde můžu vylézt atd. to už potom hra opravdu není žádná výzva a hraješ to jak robot.

      • Z3 jsem dohrál na nejvyšší možnou obtížnost a i tak to bylo směšně lehké, zejména znamení jsou naprosto OP, proto jsem to ještě dál vylepšil tak, že jsem si povolil jen skilly s meči. Problémy byly jen ke konci když jsem bojoval s těmi šéfy toho Honu. Vylepšilo to tu zábavu? Řekl bych že ne. Z3 má souboje dost nudné a hrál bych to spíš jako příběhovou adventuru, zvýšením obtížnosti se z toho lepší hra nestane. Osobně jsem měl mnohem raději Z1, zejména ve výborné české lokalizaci i s dabingem. 

        • Inquisitor

          Obtížnost nemůžu posoudit, na jinou jsem nehrál. Hra mi nepřijde nějak náročná, to je fakt. Co jsem četl, tak na normál se člověk nemusí snažit vůbec, takhle aspoň trošku musíš. Na druhou stranu mě ty souboje zatim baví. Vylepšení hratelnosti bylo spíš myšleno vypnutí těch pomocníků pohybu po světě. Otázníčky apod.

          Jinak jedničku mám taky hodně rád, v soubojích sice člověk jenom v čas klikal, ale zase to mělo svojí ladnost. Obě hry mají svoje a baví mě stejně.

          • ze začátku jsou ty souboje možná zábava, ale když už člověk potom likviduje padesáté hnízdo nekkerů nebo kikimor, tak je to celkem otrava. Sekání, úskoky, kotouly pořád dokola. Osobně jsem měl zlom v zábavnosti někde na Skellige, a pak už jsem hrál jen ze setrvačnosti abych viděl konec

            • ja_nic_nevim

              Souhlasím, docela by mě zajímalo proč je tak těžké, udělat šermování stejně zábavné, jako měl Jedi Outcast, nebo Conan the dark age.

              • Derp_1337

                Reakce na příspěvek:

                Tak série Jedi Knight byla hlavně o tom šermování. Mapa jenom koridor, příběh úplně lineární prakticky bez jakýchkoliv sidequestů. Když máš jednodušší hru, tak máš více času se soutředit na vypracování jednoho prvku (souboje mečem) k "dokonalosti".


                Ve Witcher 3 je obrovská hromada věcí, tuny sidequestů a masivní open world. Autoři stihli celého W3 udělat za cca 4-5 let (když se chce, tak to jde!) a tak jim nezbylo moc času na ty souboje.


                Já osobně hrál W3 hlavně kvůli příběhu a RPG prvkům. Souboje pro mě nebyly nějak moc důležité. Myslím, že podobný názor na věc má velká část hráčské populace.

            • Inquisitor

              Věřim. Ono na druhou stranu v jaký hře tohle časem nenastane? Ale moje tempo hraní je proklatě pomalý, takže to chvíli vydrží.:)

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit