Já si chci hru užít a ne si trápit mozek a být frustrovaný z toho, jak jsem pořád mrtvý viz Sekiro. Čím je hra jednodušší a čím víc mě vede za ručičku, tím líp. U hry si chci odpočinout a ne, aby mě to stálo hromadu energie. Navíc v dnešní době existují miliony her a není čas se crcat s jednou hrou do detailu.

Takových her je víc, u kterých když vypnete šechny výchozí herní funkce, tak se promění v úplně jiný zážitek, většinou výrazně lepší. Například vypnutí možnosti označovat nepřátele a vypnutí AI partaků v Ghost recon Wildlands nebo označení nepřátel dronem a nemožnost regenerace v Breakpoint, tak z toho umí udělat unikátní stealth akci s Taktickym čištěním základny na hodinu, kterou byste normálne zvládli za 3 minuty s viděním přes zeď. Assassins Creed Origins a Odyssey to samé, když si vypnete označení nepřátel orlem a vidění přes zeď, rázem je z toho opravdový Silent Assassin zážitek. Nebo v Deus Ex: HR a MD si zakázat použití 3rd person pohledu a hned je to True stealth 

Ak hra potrebuje navod, ako si ju uzit "spravne"...

Na jednu stranu díky za informaci ohledně těch vedlejších postav – např. to o tom hipíkovi jsem si neuvědomoval. Na stranu druhou ten článek ale moc nechápu: samozřejmě že si mission stories vyzkouším, protože je to součást hry a jsou zajímavé. Jelikož je ale série Hitman založena na znovuhratelnosti a vlastní invenci, nemám důvod je hrát nějak moc často. Prostě příště si to hraju podle sebe. A zároveň nevidím důvod nikde nic "vypínat" – ty ukazatele se tam objeví, story se mi nabídne a já ji prostě můžu ignorovat, ne? Takhle jsem to dělal vždycky a nevidím v tom žádný problém. 

Tímhle stylem jsem hrál Hitmana 1 i 2 a bylo to fajn. Herní doba se patřičně natáhne, což je zrovna u téhle série plus. Na radu někoho tady na fóru jsem kdysi vypnul minimapu v Zaklínači 3, a ta hra tím narostla o 200 %. Člověk se začne rozhlížet kolem sebe, všímat si detailů, konečně se (po chvíli) orientuje v prostoru.