Ne, je to tím, že hráči neví, proč ty hry hrají. A ono si jen stačí přeložit zkratku RPG *7* No, už to nechápou ani někteří vývojáři. A pak nevíš, na koho máš být víc naštvaný.

ALe je i jiný pohled na věc no. Jedna z věcí, co tě na RPG hrách určitě žene dopředu, je výbava. I já tomu často podlehnu, třeba ve Skyrimu, když jsem to hrál dál, a zjistil jsem, jak si jde skvěle vytunit gear pomocí opakovaného bufování třemi druhy profesí, přestal jsem se bavit a jen se hnal za lepšími staty... a jinak všude už chceš mít novej lvl, mít tu věc na sobě, získat tamten skill, hodit si henten perk a tak dál. A pak si zahraješ Zaklínače a nemůžeš přijít na to, proč tam sakra nemáš milion itemů, které na sebe můžeš naházet?!

TU je celý problém, design RPGček je v kostce vlastně stejný, takže se to andšení u každé hry stupňuje a pokud není něčím víc originální, pak spíš podlehneš farmení.

já třeba pišu do našho časáku povidky *13*

tak zrovna neuromancer by ještě šel, ale sám přiznávám, že mi někdy musela fantazie jet na plné obrátky a stejně ještě nestíhala (nejvíc úsměvná pro mne byla stará ruská vesmírná stanice obsazena rastafariany poslouchající DUB a pomalované motivy lva z kmene Juda :D). Hraběte nula, či jak se to pokračovaní jmenovalo, jsem opravdu už jenom otevřel jednou ve vlaku a následně zavřel. Mievillé je však moje taková srdcovka (už jen proto, že je to homosexuál a takový zapřísáhly socialista :)). Perfektní romány, rozhodně nevynechejte také jeho Un-Lun-Dun (krásná, skoro "gaimanovská" pohádka).

to je tím, že sbírky povídek jsou laděny docela pohádkově :). Však počkej co se vyklube z "Ježka". Sága je naopak mnohem důmyslnější. Jak po stylistické stránce, tak co narativní složky týče. Rozhodně zkuste a uvidíte, že neprohloupíte.

Konec povídek je fake! :-D Sapkowski ho napsal jen tak z legrace, pro sebe, či pro někoho blízkého, teď už nevím. Původně vůbec nebyl určen k publikaci... Každopádně netvoří kánon. Sága končí úplně jinak a můžu ti říct, že se žadný happy end nekoná, spíš jeho naprostý opak. Dokonce existují i fandové, kteří mají raději onen alternativní konec z druhé knihy povídek, jelikož konec ságy byl pro ně až moc velkej kopanec do genitální oblasti.

Povídky jsou oproti sáze slabý odvar. Resp. takhle: připadají mi spíš jako autorské cvičení, neoplývají závratnou kompozicí, jsou značně nevyrovnané, skáče se mezi žánry, často ani o nic nejde... Ale sem tam, vlastně docela často, člověka překvapí emocionálně silnou pointou, zajímavou myšlenkou apod. Jako kdyby se Sapkowski připravoval na to, co mělo později přijít.

Rozhodně ale stojí za přečtení, protože kromě toho, že talent autora se vždy otiskne do jeho díla (přestože k němu autor přistupuje ledabyle), jsou povídky jakožto konglomerát přece jen vcelku komplexním prologem k sáze. A jelikož je Sapkowski svérázný chlapík, nijak se v pentalogii neobtěžuje s retrospektivou (on to člověk pochopí i bez povídek, ale přesto mají přidanou hodnotu).

Mám k sáze opravdu blízko, jedna z postav mi dokonce učarovala tak moc, že jsem se rozhodl si z ní udělat svou virtuální identitu :-).

Co se Martina týče, tak vraždění hrdinů a celkový koncept je fajn a žánrová originalita se cení... Ale genialita? Nemyslím. BTW, usmrcení hrdinů si užiješ dost i v Zaklínači, možná víc než bys chtěl...

On ten happy end taky vůbec není oficiální. Jen počkej na konec ságy! :)