Jednoznačně Warhammer 40K. Strašně bych chtěl, ale je to prakticky nemožné... Hrozně bych si přál být tehdy u zrodu univerza a kupovat vše, co s tím souvisí, ale v tuto chvíli je to zcela nereálné... Připadá mi, že W40K má bohatější historii než naše planeta :-D

Witcher, assassin creed, většina portů z ps na pc, a to i přesto že už mám ps controller přes steam link na tv. Má to tak někdo další?:-) 

ale teda tyhle hry zrovna hrat chci :D

Nevim jak na to nejak adekvatne reagovat. Moji nejoblibenejsi hrou je Gothic 2. Double dash tam neni a hraje se to dost pomalu a to se mi na tom prave libi.

Je RPG a RPG. Na ty krokove, kreslene jsem mel naprosto stejny nazor a povazoval jsem je za essenci nudy. Pak jsem uvidel Morrowind a propadl jsem tomu. Ale to byla v podstate akcni hra z vlastnich oci s nejakymi statistikami. Bethesdovsky model byl navic logicky, ze se zlepsovalo to, co se pouzivalo. Kdo sermoval, zlepsoval se v sermu. Az s Vampire Bloodlines (ktere jsem zase hral jako pribehovou strilecku) jsem narazil na puvodni, klasicky model, kdy se body ziskane uspechem dosazenym treba strelbou, daly investovat napriklad do hackerstvi. Naprosto "logicke". U tech upiru a jejich krevni magie teda dejme tomu jeste...

A kdyz se podivame na vyznam zkratky RPG, nepise se tam nic o statistikach, nebo tazich. Hra na vteleni se do role hrdiny je kazda hra, kde hrac ovlada jednoho cloveka ci skupinu. RPG je tak i Doom, nebo Tlejou.

Takze jedine nejaka vesela, barevna taskarice s pohledem seshora, nebo pres rameno, beze zbrani a nudnym, generickym hrdinou z lidu?

Vždyť existuje Doom, co bys ještě chtěl.. :D

Disciples nevendaar 😍,Mass effect , Divinity os, zaklínač, spell force se mi líbylo, a jeste by se našli.

to jsi shrnul snad všechno co mě na hrách odpuzuje :D 

Tam bych asi zařadil open world hry od Ubisoftu. Některé jakože na první pohled vypadají fakt lákavě. Ale pak člověk zjistí, že je to zase jen série copy+paste aktivit pořád dokola s ne až tak podařenou hratelností. Takže třeba všechny AC, FC apod už jdou úplně mimo mě.

Za mna je to jednoznacne seria Warhammer. Nikdy som nehral ani jednu hru, ale svet je vraj dokonca rozsiahlejsi nez u Warcraftu. Tych hier je uz tolko + knihy, ze pre obcasneho hraca je uz neskoro aby mal chut vobec zacat.

S Dark Souls, Bloodborne a Sekirem to mám dost podobně jako Bětka, nebaví mě to hrát, ale občas si pustím nějaký dobrý longplay s komentářem nebo i speedruny, které jsou u těchto her (dost často) naprosto boží.

Mně univerzum Vetřelce dost traumatizovalo, když jsem asi ve 12 letech viděl poprvé prvního Vetřelce v televizi. Později jsem té sáze dal znovu šanci a nakonec si k ní našel cestu, ale žít ve stejným vesmíru, v jakým existují Vetřelci, bych tedy taky nechtěl. 😂

Co se vetřelčích her týče, mrzí mě, že tak velká část z nich je přinejlepším průměrná, ale zmiňované Isolation je alespoň pro mě osobně stále na špici všeho, co z tohoto univerza zatím v herním světě vzešlo. Osobně jsem Isolation dohrál dvakrát, přičemž podruhé to bylo na Nightmare (?) obtížnost, která přibyla později s patchem a která s sebou nesla nedostupnost minimapy, snížené množství craftovacích materiálů a permanentně porouchaný motion tracker -- o agresivní AI Vetřelce ani nemluvě.

/humblebrag

Tak člověk může později změnit názor. Nezaškodí znovu zkusit něco, co mi dřív nesedělo. Já v útlejším mládí opovrhoval RPG hrami obecně (byly to doby Eye of the Beholder apod. a ten pohyb po čtvercích mě vysloveně iritoval, protože mě kompletně dezorientoval), ale poté, co jsem na univerzitě zkusil a následně totálně propadl Knights of the Old Republic, můj postoj vůči RPG nabral obrat o 180 stupňů. 😀

Tak jako zrovna Dark Souls pro mě není typickej japanese bullshit. Japonskej bullshit jsou hry, co vypadaj, jak kdyby vypadly z manga stránek, takže třeba Final Fantasy, Tales of Arise nebo Nier.  Nejde o hry, co jsou z Japonska (nakonec mám ráda Resident Evil nebo Silent Hill). Nic to nemění na tom, že třeba zkouším v poslední době i Nier a mám v plánu i FF (abyste zase neměli chytrý komentáře, že kecám ;), protože prostě západ mi přestal vydávat hry, co by mě bavily. 

Pro mě osobně to není o obtížnosti. Jak píšeš o frustraci u starých her víme svoje:), ale prostě mě to jednoduše nebaví hrát. Zkoušel jsem několikrát na naléhání okolí(nejlepší hra ever apod.) ale prostě ne, nechytlo, nebaví. Rozhodně netvrdím, že je to špatná hra. Jen holt nejsem vyvolený a ten zážitek mi zůstane odepřen:)

Podle nadpisu si říkám, to je jasný AC, třeba antické řecko bylo hodně pěkně udělané, ale samotná hra už moc ne. Evidentně to vědí i autoři, když vydali edukační režim, ve kterém se můžete kochat světem a neotravovat hrou. Jinak doporučuji se na některá místa podívat a pak si to projít ve hře. Třeba Delfy nebo Olympie jsou téměř 1:1 nebo určité detaily v krajině jako přenášení lodí v místě dnešního korintského průplavu.

Taky mě to po jejím tvrzení dost překvapilo. 😯

Alžběta mě těmi Soulsy dost překvapuje. Vlastně jí to mám problém uvěřit, protože sama v jednom Fight Clubu doslova říkala, že ji tenhle japan bullshit nezajímá.

Takže je dost podezřelé od ní číst, že zkouší Bloodborne, když těmito hrami veřejně opovrhuje.

Nevím co si o tom mám myslet...

Mi by se libilo neco podobne ponureho a epickeho jako Souls, ale z vlastnich oci, i se strelnymi zbranemi, moznosti double dashe, nejakeho invencniho leceni postavy, treba dorazkami oslabenych nepratel a cool hrdinou.