Alžběta mě těmi Soulsy dost překvapuje. Vlastně jí to mám problém uvěřit, protože sama v jednom Fight Clubu doslova říkala, že ji tenhle japan bullshit nezajímá.

Takže je dost podezřelé od ní číst, že zkouší Bloodborne, když těmito hrami veřejně opovrhuje.

Nevím co si o tom mám myslet...

Podle nadpisu si říkám, to je jasný AC, třeba antické řecko bylo hodně pěkně udělané, ale samotná hra už moc ne. Evidentně to vědí i autoři, když vydali edukační režim, ve kterém se můžete kochat světem a neotravovat hrou. Jinak doporučuji se na některá místa podívat a pak si to projít ve hře. Třeba Delfy nebo Olympie jsou téměř 1:1 nebo určité detaily v krajině jako přenášení lodí v místě dnešního korintského průplavu.

Mně univerzum Vetřelce dost traumatizovalo, když jsem asi ve 12 letech viděl poprvé prvního Vetřelce v televizi. Později jsem té sáze dal znovu šanci a nakonec si k ní našel cestu, ale žít ve stejným vesmíru, v jakým existují Vetřelci, bych tedy taky nechtěl. 😂

Co se vetřelčích her týče, mrzí mě, že tak velká část z nich je přinejlepším průměrná, ale zmiňované Isolation je alespoň pro mě osobně stále na špici všeho, co z tohoto univerza zatím v herním světě vzešlo. Osobně jsem Isolation dohrál dvakrát, přičemž podruhé to bylo na Nightmare (?) obtížnost, která přibyla později s patchem a která s sebou nesla nedostupnost minimapy, snížené množství craftovacích materiálů a permanentně porouchaný motion tracker -- o agresivní AI Vetřelce ani nemluvě.

/humblebrag

Disciples nevendaar 😍,Mass effect , Divinity os, zaklínač, spell force se mi líbylo, a jeste by se našli.

Díky za článek, dobrý téma!

Já bych chtěl Šárce vzkázat, ať těm soulsům dá šanci, určitě to za to stojí, a podle mě je ten mýtus obtížnosti vážně jen mýtem. Prostě tu pro novou generaci hráčů najednou bylo něco na co nebyli zvyklí - nutnost se u hraní trochu snažit a nulový vodění za ručičku. My, pc master race herní matadoři, to projdem docela v klidu bez nějakýho velkýho trápení. Nejsem žádnej herní Kasparov a všechny DS jsem si moc užil. Doporučuju začít remasterovanou jedničkou, a jestli si to člověk chce usnadnit, kouknout na začátku na yt kde se dá sehnat jedná taková moc fajn kosa, se kterou je to pak celý v Easy mode :))

Jednoznačně Warhammer 40K. Strašně bych chtěl, ale je to prakticky nemožné... Hrozně bych si přál být tehdy u zrodu univerza a kupovat vše, co s tím souvisí, ale v tuto chvíli je to zcela nereálné... Připadá mi, že W40K má bohatější historii než naše planeta :-D

S Dark Souls, Bloodborne a Sekirem to mám dost podobně jako Bětka, nebaví mě to hrát, ale občas si pustím nějaký dobrý longplay s komentářem nebo i speedruny, které jsou u těchto her (dost často) naprosto boží.

Za mna je to jednoznacne seria Warhammer. Nikdy som nehral ani jednu hru, ale svet je vraj dokonca rozsiahlejsi nez u Warcraftu. Tych hier je uz tolko + knihy, ze pre obcasneho hraca je uz neskoro aby mal chut vobec zacat.

Tam bych asi zařadil open world hry od Ubisoftu. Některé jakože na první pohled vypadají fakt lákavě. Ale pak člověk zjistí, že je to zase jen série copy+paste aktivit pořád dokola s ne až tak podařenou hratelností. Takže třeba všechny AC, FC apod už jdou úplně mimo mě.

Witcher, assassin creed, většina portů z ps na pc, a to i přesto že už mám ps controller přes steam link na tv. Má to tak někdo další?:-)