Vskutku s tou "definicí nedefinovatelného" musím souhlasit. Škoda, že jsem na to přišel až po studiích umění a filosofie, po hrůzných dobách elitářských a povyšování se nad buranství ostatních. A palec nahoru taky těmto hrám, které jsou prostě jen okamžikem radosti, čím by vlastně správně měly být :-)

Ha, tva definice umeni je krasna :)

Teo:
Má to něco do sebe. Budu o tom muset ještě popřemýšlet :-)
Takovouhle debatu bych na games.cz opravdu nečekal, to musím uznat.

Já si naopak myslím, že definice umění nemusí být zase tak složitá: to, co oslovuje lidi napříč časem a prostorem, to, co sahá po věčnosti a díky svým kvalitám se dotýká věčné platného, to je podle mě umění *1*

Ono v dnesni dobe je stejne mnozstvi nazoru a komerci umeni rozmelneno do nedefinovatelne kase, ze bych to vubec neresil. Dulezity jsou osobni pocit a co cloveku ta dana vec rika, jak ho oslovuje. :)

Kdybys všechno redukoval jen na svůj účel, tak vyškrtneš z Čapka Čapka. Film, knížka, hra, to přece není jen o tom, aby to splnilo svůj účel (= zabilo čas, vydělalo peníze). Jde přeci o ten přesah, o to, co je v Čapkovi platné dodnes. Největší malířská díla stejně jako antický sochy můžeš obdivovat i dneska, po několika stovkách let. Komunita dneska vynáší do nebes starý hry, protože se ukázalo, že jsou i dneska dobře hratelný, což vytváří jejich kvalitu. Po takovym Syndicate neštěkne za pár měsíců ani pes. To o prvním Falloutu můžeš říct jen těžko. Stejně jako o Čapkovi, byť to zřejmě nebyl takový světový klasik jako druzí...

Otázka je, zda by největší kritérium nemělo být to, aby daná věc splňovala svůj primární účel: hra bavit, malba zobrazovat osobu, věc nebo událost, kniha vyprávět příběh... což se při honbě za originalitou často ztrácí.
Navíc řada uměleckých děl (hlavě knih) se za umění považuje ne proto, že by byla dobrá, ale spíš, že něco začala... v něčem byla první. Srovnáme-li objektivně Karla Čapka s průměrným dnešním pisálkem, vidíme obrovstký skok ve kvalitě. Ale právě proto, že na svou dobu byl Čapek hvězda, je to velký umělec, i když si dneska, abych tak řekl, neškrtá.
Vlastně se to dost podobá i dnešní situaci v herním průmyslu. Komunita také vynáší do nebes starší hry, které z objektivního hlediska nemohou moderním hrám konkurovat.

To asi ne. Ono když chceš něco hodnotit jako umění, musíš si předem stanovit kritéria. Umění, o kterým se učíš ve škole, například nejslavnější obrazy, mají podle mě ty kritéria dost vysoko a je pravdou, že Picassa, ať už se ti jeho obrazy libí nebo ne, prostě nezopakuješ. A o to jde, o tu originalitu. Pro mě je například Call of Duty brak, protože mým kritériím (dobrej příběh, atmosféra, nápady) prostě nestačí, a naopak obdivuju série jako Half-Life, BioShock nebo System Shock. A někdo to má obráceně no.

Však ono by se našlo něco, co bys za umění označil. Možná bys byl sám, kdo by si to myslel, ale to není zase tak podstatný. Neber umění tak elitářsky. Journey je prostě jiná a kvalitní hra a udělat ji jinak a kvalitně může být umění, proč ne.

To jistě. Hřeje-li někoho něco u srdce z důvodu, který nechápu, dobře pro něj. O tom se s nikým nehádám. Jen říkám, že já osobně umění nechápu a nevnímám. Toť vše.

Že ti to nic neříká, ještě neznamená, že to není umění *5*

Veškeré.

Veškeré?

Něco podobného jsem hrál na konzoli od větnamců. Dobrá plošinovka hráče nikdy neomrzí *5*

No tak! To je mozna hra, kterou hledas. Moc pekna zalezitost :)

Jinak celkem dobrej příklad v rámci jednoho žánru je (všemi milovaný) Skyrim a Dark Souls, který jsou kvalitou daleko nad ním.
Ale je fakt, že do určitý míry je to i tim, že TES má tradici a DS má hardcore reputaci.