Přejít na výpis diskuzí
Konec jedné éry s Eziem v traileru na AC: Revelations
4.10.2011 | Aleš Smutný
98 příspěvků
-
Táto hra bude bomba :D Najlepšie sa mi páči že Turecký vojaci vyzeraju super je to bomba *4*
-
vyber si
http://www.youtube.com/results?search_query=Assassin%27s+Creed+Revelations+The+Life+of+Ezio+Auditore+Trailer+&aq=f -
nemůžu to najít na YT...nenasel jste to nekdo?
-
(Hloupé Tiscali mne nenechalo zareagovat)
"Narozdíl od Prince of Persia je téměř nemožné zemřít pádem z výšky a HP se regeneruje s časem automaticky, tedy mizí další z prvků prvků sžití hráče s postavou. Postava není reprezentace bytosti ke které si má hráč utvořit vztah. Postava je jenom mechanický avatar, jehož cílem je neobtěžovat hráče při jeho zážitku z hraní. "
S tímto tvrzením musím nesouhlasit. Smrtelnost postavy jako hráčova avatara je sice jednou ze složek pro hráčovou "propojení" se s ní, ale v žádném případě není tou hlavní. V prvé řadě musí ona postava být pro hráče atraktivní.
Zářný příklad je Duke Nukem. Největší frajer na světě, před kterém ženy padají na kolena a chlapec je ještě takový borec, že stačí několikrát zachránit svět s ostrou hláškou na každém kroku (Duke je de-facto ve hře nesmrtelný). Člověk na vlastní kůži nic takového nezažije.
V AC 2 se jede na odlišnou notu. Hlavní tah je veden na "divákovy" emoce. Ano, je to laciné, ale funguje to díky faktu, že děj se odehrává během několika dekád a tak hráč dostává možnost poznávat jak první, tak poslední kroky své postavy. Nakonec už vůbec nejde o to, zda-li Ezio porušuje zákony fyziky a logiky. Jde o jeho příběh a směr jakým se ubíhá. V tom vidím největší sílu této postavy. Hráč prožívá každý podstatný moment jeho života, což jen málo her dokáže nabídnout. Osobně jsem byl emočně pohnut při "flashbackách" v AC:B o jeho vztahu ke Cristině, jenž ignoroval "happily-ever-after" a díky znalosti předchozích 40+ let Eziova života, hráč dokázal naplno pochopit, jak moc taková událost pro onu postavu znamenala. Minimálně po dohrání AC2 a AC:B Ezio není jen pouhým avatarem. To v žádném případě.
(Omlouvám se za případné slohové a gramatické chyby, psal jsem to narychlo) -
-
Pohoda, pokračujeme ve vláknu odsud.
Souhlas s podmínkou atraktivity postavy. Nicméně tady asi narážíme na osobní požadavky každého z nás. Duke je hyperbola mužského šovinismu, takže tam očekávám a dokonce do jisté míry požaduji, aby byl nemačkavý, nehořlavý, vždy s hláškou po ruce, prasata se ho bála a ingame ženy z něj šly do kolen.
Ezia nám Ubisoft líčí jako člověka, a to jak si uvedl defacto od narození (dobrý tutorial ^_^) až do smrti (bude v nově vydaném AC:R). Ale jak mám sdílet jeho obavy a jeho těžkosti, jak mám cítit váhu jeho rozhodnutí a osudovost okamžiků když vím, že plno událostí v cutscénách by šlo řešit tak, že bych jako hráč všechny nepřátele pobil? Proč v cutscéně Ezio vzdává boj tam, kde by hráč překážku překonal za cenu ztráty zdraví nebo své soupeře counterkillem jednoho po druhém udolal? A to je ten rušivý prvek, díky kterému ztrácím propojenost s postavou.
V jednom z tvých prvních příspěvků ve vláknu byl zmíněna Mafia. Ta a Mafia II je krystalicky zářným příkladem pro moje pojetí významu "sžití s postavu". V Mafii je Tomas Angelo člověk. Člověk který viditelně raguje na zásah kulkou, který potřebuje čas, aby přebil zbraň, kterému se žádným zázrakem samo neobnoví zdraví. Člověk, proti kterému jdou jiní lidé, všichni najednou a naplno. Hráč musí dávat pozor na svoje zdraví a zbytečně neriskovat. S takovým přístupem pak jasně cítím nejistotu při závěrečném střetu se Samem a rozumím, proč se Tommy skrývá za zdmi. Který člověk by chtěl dostat kulku?
V Mafii II je Vittorio Scaletta pouhý avatar, který nesmí rušit hráčův zážitek z hraní. Sám se léčí, na zásah nereaguje, zbraně jsou přebity téměř ihned a postrádají zpětný ráz. To samé jeho nesmrtelní kolegové Henry a Joe. A pak když mám být zhnusen nad smrtí Henryho rukama čínské triády nebo mám vnímat úzkost když Joe na konci namíří na Vita tak necítím nic. Henry je nesmrtelný, proč by měl v cutscéně umírat? A Vito přece kulku z Magnumu vydží, nijak nezareguje a za chvíli se mu samo dobije zdraví. Proč bych se o ty charaktery měl bát a cítit nějaké emoce?
Je to podle mne velká chyba soudobé elektronické zábavy. Když se z ingame charakterů stanou skoronesmrtelní terminátoři, nemohu ve filmových předělech cítit nějaké emoce. Vždyť nebýt to custcéna, poradil by si hráč snadno. Tak proč se najednou ten skoroterminátor tváři jako člověk?
-
-
Nechápu, jak tato hra mohla dostat hodnocení +16
Vždiť tam krev stříká a myslím, že jsem tam vyděl i useknutou hlavu. Ach jo, kam ta korupce spěje. -
Jsem teď koukala na jedno video a Desmonduv obličej bude taky takový...jiný :/
-
zavidim vsem, kdo to na PC bez gamepadu dokaze hrat..
-
-
je fakt ze kamera je nastavena na gamepad coz me v nakejch chvilich dosti stve....ale jinej problem sem s klavesou a mysi nemel sebemensi problem....
klavesa+mys = stale nejuniverzalnejsi ovladani -
-
:D kezbych umel psat....
-
-
Já jsem hrál AC1 na PC na klávesnici a myši. V té době mně to přišlo v poho, protože jsem na gamepadu hrál akorát u kámoše fifu na PS2. Při vydání AC2 jsem koupil PS3 a s gamepadem se mi to ovládalo o něco líp. Díky páčce si můžu určit přesný směr kterým chci skočit nebo utíkat. Podle mě je to na klávesnici a gamepadu skoro stejné až na pár drobností a je to jen síla zvyku. Každý má na to samozřejmě svůj názor.
-
nechápu co pořád držkujete na ovládání! mě se to hraje příjemě na klávesnici a vůbec mi nevadí že tam nemám nějaké debilní páky a hybla! navíc myš je daleko přesnější než... hybla!
-
Nechápu, jak to hraješ na gamepadu...
Když jsem PC hráč, hraju na KLÁVESNICI a MYŠI, každej ne, ale já jo.
Je to krásně plynulý, krásně se s tím hraje.. -
já zase nepochopím ty, co to zvládnou na gamepadu.... jako první díl když jsem hrál poprví byl ze začátku těžkej... pak jsem si ale zvykl, a šlo to v pohodě... když jsem nedávno hral znova AC i AC II bylo ovládání pro mě absolutně přirozený... když si zvykneš je to krása...
-
-
OMG, nemohli tam nechat mluvit nekoho jinyho nez Ezia? Sem na jeho hlas alergickej. Doufám že už v dalším dílu nebude.
-
Hra je to možná dobrá, ale tak na zhruba hodinku či dvě hraní. Po tom je to stále to samé a velice nudné. Drží to jen zajímavý příběh a hezké prostředí. V podtatě je to v základu hlavně akční hra - tedy akční skákání a v druhé řadě kombo bojovka. První díl byl zajímavý, ale jen do té doby než hráč navštívil druhé město kde zjistil že musí dělat uplně to samé co dělal hodinu předtím a když pak přišel do třetího města tak to vypl, protože to bylo jako smyčka. Dohrát to nutila pouze zvědavost toho jak to dopadne. Dvojka byla o něco lepší - přidaly možnost nákupu zbraní a oděvů, nové zabijácké praktiky a njaké nové úkoly do města aby se hráč nenudil, ale to vydrželo maximálně o město déle než v předchozím díle. No uznejte neustále a ty samé bitky se strážemi, stále to samé poskakování a zběsilé úprky po střechách a velmi zábavné strhávání plakátu aby na vás lidé okolo zapoměli. No.... Oba dva díly jsem dohrál zhruba do konce a zbytek dokoukal na youtube, protože mě to nebavilo hrát pořád tím samým stylem. To je podle mě největší mínus. Ale jinak výprava a scénérie jsou povodené, hudba je dobrá, ale není nejlepší a příběh? No je to trošku béčko, ale zajímavý je. Hra to není špatná nebudu vám to brát, ale suprová rozhodně není. slabá 7*
-
-
Tohle už jsem řešil dřív. Pokud má člověk rozehrané dvě nebo tři hry a dá si každou hodinku denně, tak to nechápu jak si může stěžovat na stereotypnost hry. Málokdo má přece čas hrát osm hodin v kuse. Samozřejmě pokud to není čtrnástiletý tlouštík. Pak se člověk nesmí divit, že vznikají na hráče takové předsudky-např. South Park, kde se stali závisláky na WoW...
-
-
Aha takže většina lidí co hrají hry déle než tři hodiny denně jsou podle tebe děti do 14 let a ještě převážně tlustí a jsou tlustí z důvodu že hrají hry. No tak to je opravdu kvalitní úvaha. Já ve 14 hrál i více než půl dne když na to přišlo a nejsem ani tlustý ani magor. Už je to přes 10let a stále si rád zahraji i véce než 5 hodin, když na to přijde a hra za to stojí. A stále nejsem tlustý a ani magor. Znám spousty lidí kteří jsou na to mstejně a opravdu nejsou tlustí. A ještě jedna věc - není dobré mít rozehráno více her. Já preferuji dohrát první, pak druhou a nakonec třetí, ale nemíchám je. A na konec - i když si hru rozdělíme na části, a pokud máme dobrou paměť, tak nás pasáž co nás nebavila včera nebude bavit ani dnes.
-
-
Já zase znám pár dětí co jen sedí u počítače a žerou. A teď mluvim o lidech co opravdu neznají jiný pohyb než ten k ledničce nebo do školy. To že někdo hraje více než pět hodin neznamená že nesportuje, já jen uvedl příklad typického pařana. Píšeš když na to přišlo, že si hrál i víc jak pět hodin, ale kolikrát do týdne? Znám lidi, co přijdou domů ze školy a do 12 pařej, v šest stávaj a ve škole pospávaj. Uvádim záměrně nejhorší případy a nejsou to jen pařani MMO. Jinak když tě baví hrát hru v kuse, tak proč ne. Já hraji kdy chci co chci, protože třeba v TV shlídnu TOP Gear a chci si to zkusit, tak zapnu Shifty. Přijdu z fotbalu, zapnu FIFU. Uznávám, že AC hrát déle jak 2 hodiny nevydržím, ale o to víc mě to baví druhý den. Není to o tom, že by mě ta pasáž nebavila, jen tu hru nechci mít dohranou za tři, čtyři dny.
-
-
Jo ten díl byl dobrej... *2*
-
-
-
ja z toho mam husi.. kuzi, o trochu silnejsi gradace a uz bych se rozpustil... uzasny, skoda ze Ezio konci ....ale navzdy zustanes v nasich srdcich!! Dekujeme