Pohoda, pokračujeme ve vláknu odsud.

Souhlas s podmínkou atraktivity postavy. Nicméně tady asi narážíme na osobní požadavky každého z nás. Duke je hyperbola mužského šovinismu, takže tam očekávám a dokonce do jisté míry požaduji, aby byl nemačkavý, nehořlavý, vždy s hláškou po ruce, prasata se ho bála a ingame ženy z něj šly do kolen.

Ezia nám Ubisoft líčí jako člověka, a to jak si uvedl defacto od narození (dobrý tutorial ^_^) až do smrti (bude v nově vydaném AC:R). Ale jak mám sdílet jeho obavy a jeho těžkosti, jak mám cítit váhu jeho rozhodnutí a osudovost okamžiků když vím, že plno událostí v cutscénách by šlo řešit tak, že bych jako hráč všechny nepřátele pobil? Proč v cutscéně Ezio vzdává boj tam, kde by hráč překážku překonal za cenu ztráty zdraví nebo své soupeře counterkillem jednoho po druhém udolal? A to je ten rušivý prvek, díky kterému ztrácím propojenost s postavou.

V jednom z tvých prvních příspěvků ve vláknu byl zmíněna Mafia. Ta a Mafia II je krystalicky zářným příkladem pro moje pojetí významu "sžití s postavu". V Mafii je Tomas Angelo člověk. Člověk který viditelně raguje na zásah kulkou, který potřebuje čas, aby přebil zbraň, kterému se žádným zázrakem samo neobnoví zdraví. Člověk, proti kterému jdou jiní lidé, všichni najednou a naplno. Hráč musí dávat pozor na svoje zdraví a zbytečně neriskovat. S takovým přístupem pak jasně cítím nejistotu při závěrečném střetu se Samem a rozumím, proč se Tommy skrývá za zdmi. Který člověk by chtěl dostat kulku?

V Mafii II je Vittorio Scaletta pouhý avatar, který nesmí rušit hráčův zážitek z hraní. Sám se léčí, na zásah nereaguje, zbraně jsou přebity téměř ihned a postrádají zpětný ráz. To samé jeho nesmrtelní kolegové Henry a Joe. A pak když mám být zhnusen nad smrtí Henryho rukama čínské triády nebo mám vnímat úzkost když Joe na konci namíří na Vita tak necítím nic. Henry je nesmrtelný, proč by měl v cutscéně umírat? A Vito přece kulku z Magnumu vydží, nijak nezareguje a za chvíli se mu samo dobije zdraví. Proč bych se o ty charaktery měl bát a cítit nějaké emoce?
Je to podle mne velká chyba soudobé elektronické zábavy. Když se z ingame charakterů stanou skoronesmrtelní terminátoři, nemohu ve filmových předělech cítit nějaké emoce. Vždyť nebýt to custcéna, poradil by si hráč snadno. Tak proč se najednou ten skoroterminátor tváři jako člověk?

Taky by se mi to libilo. Nebo treba Viktorianska Anglie ci 19. a zacatek 20. stoleti a spolupracovat s Teslou. :)

A nebo na to jít šalamounsky, Ježíška zaúkolovat nákupem Revelations a svoje prasátko nákupem grafiky od Nvidie (pokud plánuješ upgrade nebo z nějakého důvodu vyměnu), kde teď k nim dávají kupón na Batmana. *1*

ked si hral predchadzajuce diely, rozhodne ACR, batmana neskor (aj ked prvy batman bol skvely, bavil som sa)

ehm....Raď *1*

Táto slečna v klobúku má pravdu!

Asi největší kouzlo série AC je právě v její historické části, pokud by se hra odehrávala jen v současnosti, tak už by nebyla zdaleka tak atraktivní jako teď.

POUZE v přítomnosti to nebude, protože by to odradilo velkou řadu zákazníku...včetně mne

Tak tohle se Zaklínačovi těžko vyrovná *2*

Lepší a lepší ? V čem ?

Možná jo ale čet jsem že chtěj ukončit i desmonda a všechny ostatní vedlejší postavy.

ano, umlatit deset lidi na moste kvuli 200 zlatakum a pak jit zpivat pod okno o lasce - aneb nejvetsi debilita v pocitacove hre.... postal hadr

nie asi, ale urcite, neodkladaj to ako ja, ze ale ved ma to cas, a potom ked som to hral, som sa nevedel cudovat, kde som nechal rozum, je to fakt tak, co diel to lepsie a lepsie, takze nevahaj a hraj