Rozlucim sa z tejto diskusie slovami Jary Cimrmana "Mezi neduhy stari patri neschopnost udrzet myslenku a naopak, neschopnost myslenku opustit" ;)

Kdyby tě viděl Jan Hus, byl by na tebe pyšnej;)

Doslova každý tvůj odstavec je špatně a jako odpověď bych klidně mohl nakopírovat můj příspěvek, na který reaguješ.

Argumenty? Kde? Argument je důkaz potvrzující/ vyvracejicí tvrzení, ale tvůj jediný "argument" je že v 3D houpačce se opakují některé nepovinné vedlejší úkoly, z toho vyvozuješ, že je hra repetetivní a z toho vyvozuješ, že si hra nezaslouží vysoké hodnocení, tahle mentální gymnastika není argumentace. Taky to že si "hrál" Zeldu není argument, ale objektivní nepravda, řekne ti to každý, kdo hrál oboje. Můj názor na MKW jsem ti shrnul výše, pokud hledáš podrobné rozbory pusť si youtube, já mizím makat.

Ja stale nerozumiem, ze co sa snazis vyriesit. Teba Mario nebavi a mas na to svoje dovody. Tych ludi co to hodnotia a kupuju tie hry bavia a maju na to svoje dovody. 

V com konkretne mas pravdu? Ze 40 rokov sa z generacie na generaciu recenzentov odovzdava tajna konspiracia o povinnom nadhodnocovani Nintendo hier? Ze tie stamiliony ludi to kupuju napriek tomu, ze ich to nebavi? 

Ty sa z nejakeho nepochopitelneho dovodu snazis tlacit svoj osobny vkus a preferenciu ostatnym. Ved nebavi ta to, je to uplne v poriadku. Preco by Ta mal niekto presviedcat o opaku? Naco?

Každý je přesvědčen o tom, že má pravdu. Nevím, jak by lidský mozek fungoval jinak.

Nalomily tě snad mé argumenty? Byly objektivnější než ty tvoje.

Taky se divím. Měla to být desítečka, jen to hvízdne. 

proč jenom 9/10 nintendo vás zažaluje

Líbí se mi to pompézní "všech dob", když první Mario Kart je z roku 1992 a zěměkoule má 4 miliardy let.

Přesně si to popsal, jsi přesvědčený, že máš pravdu a je to patrné už z tvého prvního příspěvku. Problém je v tom, že  když si myslíš, že f2p gacha rpg je v podstatě ta samá hra jako revoluční open world adventura, tak nemá smysl ti jakékoliv argumenty předkládat. MKW je závodní hra, žádný filozofický ani umělecký přesah nemá, má "jenom" nejlepší arkádový model ježdění ze všech "konkurenčních" ostatních závodů, protože ho vypilovávají dekády.

Co jsem od tohohle očekával? Zkusil jsem, jestli třeba náhodnou někdo s nějakým přesvědčivým argumentem nepřijde (něco, co mi uniklo, nebo co třeba v té kritice týpek vynechal). Popřípadě zjistit, jestli si někdo všiml toho samého.

Upřímně jsem si celkem jistý, že mám pravdu a reálně je to výsledkem spíše sociálního tlaku fanboyů a finančního tlaku Nintenda. Na rozdíl od jiných značek je ten efekt ještě silnější tím, že jsou to právě slopy pro děti, takže reálné hodnocení je takřka nemožné - co by se na Mariovi taky hodnotilo? Hloubka gameplay mechanik? Příběh? Grafika? Nějaký umělecký přesah? Těžko, že? Když objektivní hodnocení nelze, může se tomu bez obav dát desítka i kdyby DVD vypouštělo antrax a všichni jsou spokojení.

On právě tvrdí, že si to nemůžeš vyžít jako hardcore dospělý.

Docela by mě tedy zajímal metr, podle kterého chce Odyssey být měřen,

Srovnání s NFS pokulhává – u závodních her se dá ladit fyzika, auta, prostředí, ale pořád jsi v jednom žánrovém mantinelu. Mario i Zelda mezitím každým dílem mění celý "herní jazyk". Odyssey je úplně jiný než Galaxy. Breath of the Wild je naprosto odlišný od Skyward Sword. V tomhle není jen kontinuita značky – je tam tvůrčí odvaha a překreslování vlastních vzorců.

A k té dvouhodinové kritice – jasně, jsou tam dobré postřehy. Ale jeho analýza Odyssey padá na tom, že posuzuje hru jako kdyby měla být hardcore výzvou nebo designovou „odměnovou" symfonií jen pro dospělé. Jenže Odyssey je primárně otevřený pohybový playground, ne strukturovaná challenge arena. To, co vyčítá (množství Moonů, snadné úkoly, motion ovládání), je právě ten prostor, kde si hráč může sám určit, jak hluboko chce jít. A to není "slop pro děti" – to je rafinovaný design. A můžeš klouzat po povrchu a užít si to jako dítě, ale můžeš si z toho udělat pořádnou výzvu a užít si to jako "hardcore" dospělý. 

Jinak řečeno – to, že tyhle hry dostávají vysoká hodnocení napříč desetiletími, není důkazem zmanipulovaného vkusu. Je to důkaz toho, že se pořád najdou herní designy, které dokážou být přístupné, chytré a radostné zároveň – což je ve světě, kde mnoho AAA her vypadá jako variace na checklist open-world dost osvěžující. 

Radost z hraní, radost z průzkumu, radost z precizního ovládání, přepisování vlastních designových vzorců. Jasně, že je tam i kulturní "bias" a hry od Nintenda mají nějaký status, ale to je drobek v misce vody. Pořád jsou to famózní hry, které recenzenti  i hráči milují právě pro ten svůj designový jazyk. 

Ale zpět k videu - je to dobře vystavěná kritika, ale hodnotí Odyssey podle metru, kterým hra sama nechce být měřena. Což je jako kritizovat šachy, že v nich není dost akce – prostě jiná disciplína.

Ty se k tomu videu upínáš jako ke svaté krávě. Pokud ta negativa během hraní moc neregistruješ, tak to prostě nejsou negativa. Pokud je výrazněji registruješ, jen když chceš hru "vymaxovat" nebo ji hraješ potřetí, tak je to víc problém tvůj než problém recenzentů, protože ti na to většinou nemají čas. A ano, je to i problém hry. Kolega nechce hrát jinou výbornou (2D) skákačku Ori and the Blind Forest, jen proto, že má moc obtížně získatelné některé achievementy. Nicméně má dost soudnosti na to, aby uznal, že je to jeho problém s OCD a nenatáčí videa, kde by rozebíral jednotlivé aspekty, jak jsou hrozné a jak to mají jiné hry (třeba nějaký Super Mario) mnohem lepší. A že by se ta hra dala kritizovat dlouho, kdybych opravdu chtěl, ale přesto bych ji dal 9/10. Podobně se dá rozebrat libovolný díl Dark Souls, BG3, Claire Obscure i tvůj Astrobot.

Zábava je to hlavní, co ovlivňuje hodnocení, protože kvůli zábavě většina lidí hraje. Takže to tebou podceňované "feel-good" je reálně dost silný argument. Pokud bys hodnotil hru podle nějakých škatulek, konkrétních aspektů a "objektivních" metrik, tak může dopadnou všelijak. A pokud by někdo dokonce vyvíjel hru tak, aby každá škatulka byla tak akorát, ale zapomněl na zábavnost, tak to taky nemusí dopadnout dobře. Naštěstí to nikdo nedělá... Oh, wait.

Aku odpoved ocakavas? Ze 900 milionov predanych Mario hier bol omyl, lebo nikto nevidel to YT video? :)

Polozil si otazku typu "preco vsetci hodnotia pozitivne filmovu trilogiu Pan prstenov, ked tento jeden youtuber poukazuje na zjavne nedostatky?" No, lebo sa im to paci a jemu zase nie.... aky vystup ocakavas z tejto debaty, ktora trochu uz hranici s OCD?😁

Ta odpověď tedy skutečně zní, že všechny ty hry byly těch 30 let perfektní? I přes všechny argumenty v tom videu? Prostě feel-good hopsačka pro děti = 9+/10 every time? K čemu ty recenze pak jsou?

Jako chápu, že možné v tomhle žánru není žádná konkurence, ale člověk by řekl, že když už nic, budou to porovnávat vzájemně.

Ok, ale tim víc nechápu proč ti to přijde tak neuvěřitelný nebo nepravděpodobný. Proste to jsou dvě série, do kterých Nintendo vkládá největší úsilí. Stejný téměř absolutní hodnocení vidíš například u každýho GTA, každýho TESu nebo každý hry od Naughty Dogu. Navíc tu zmiňuješ Astrobota, kterej má na Metacriticu 94. Tam to hodnocení chápeš? Jestli ano, tak věř ze každý mainline Mario je minimálně na stejné úrovni jako Astrobot ( nebo ve své době byl).

Jj, proto jsem Mario Kart do svého argumentu nezahrnoval, jen mainline Maria a Zeldu.

z mojí zkušenosti Mariovky baví i lidi, kteří jinak hopsačkám nepůsobí.. Prostě takový etalon žánru.

Tady se hodně mýlíš. Tím, že jsi hrál Genshin Impact, jsi nehrál Zeldu. Sorry, ale fakt ne. To je bias. A pokud na základě toho nějak potom soudíš, respektive si "zpřesňuješ" svůj názor na to, že je blbost, aby Nintendo dostávalo vysoká hodnocení, jak na běžícím pásu, to je taky bias.  

To, že někdo vykopíruje některé z klíčových mechanik a použije ve své hře, ti nedává Zeldu. Hra není jen prostým výčtem mechanik, které můžou být podobné. Ilustruji ti to rovnou na sobě. Genshin Impact mě nebavil a dal jsem mu šanci několikrát. Zeldu (BOTW i TOTK) jsem dohrál, TOTK dokonce dvakrát, a na Switch 2 teď hraji znova BOTW. 

Genshin Impact a Zelda: BotW na první pohled vypadají podobně – otevřený svět, šplhání, stamina, elementy. Ale rozdíl je v tom, co ten svět znamená a jak je navržený.

Zelda je postavená jako systém – každá věc v tom světě má fyzikální, logickou a herní funkci. Nepotřebuje ti říkat „tady je puzzle“ – ty sám zjistíš, že voda vede elektřinu, že vítr nese oheň, že kovové zbraně přitahují blesk. V Genshinu svět funguje jako kulisa. Efektní, rozsáhlá, ale není interaktivní na úrovni systémů – většinu věcí děláš tak, jak se očekává. Svět tě nechce překvapit, jen tě udržet v kolečku odměn.

Zelda tě netrestá za neefektivitu, ale odměňuje za kreativitu. Genshin tě odměňuje za „grind loop“. Zelda ti dá všechny nástroje na začátku a pak řekne: tady máš svět, dělej si s ním co chceš. Genshin ti říká: tady je plán, následuj ho.

To není výtka vůči Genshinu. Ale říkat, že nabízí totéž co Zelda, je jako říct, že návod na malování dělá totéž co prázdné plátno a štětec.