Myslím na hry, kudy chodím. Je to ještě láska, nebo už posedlost?
-
Patriku, mám to stejně. Často stačí jen nějaká hezká procházka lesem a už mě napadá "úplně jako v Zaklínači, měl bych ho znova nainstalovat." Po návštěvě hradu "Musím si koupit knížku o středověku a zahrát si konečně ten Pentiment. A co zkusit ty Crusader Kings?"
Hraní AC: Odyssey mě naopak probouzí touhu Řecko navštívit, chci si ty Delfy projít i reálně. A vím, že při nich budu myslet na AC:-). Dává to smysl, protože prostě v ubisoftím Řecku jsem strávil mnohem více času než v tom reálném.
A myslím furt i na ty deskovky. První krásně teplou jarní sobotu jsme s přítelkyní vyrazili do rozkvetlé aleje a doma pak hráli Na křídlech. Až příště vyrazíme šlapat na rozhlednu, po návratu si určitě dáme Parky. A před premiérou nového Indiana Jonese zase Arnak :-).
-
-
Ty jo tak to se přiznám, že u deskovek se mi to asi ještě nestalo. Jako jo, ten Arnak s Indianou dává rozhodně smysl, ale možná deskovky vnímám až moc mechanicky a nezarývají se mi pod kůži svým prostředím. Ale třeba to jednou přijde, že si budu vykračovat pražskými uličkami a dostanu chuť na Golema. Je supr, že jste k těm hrám pak skutečně zasedli 🙂.
-
-
No, asi takhle - minulé léto jsem pořídil první deskovku a teď už jich mám přes třicet, takže jsem trochu zmagořil🙂.
Mně zase u deskovek nejvíc záleží na tématu, zpracování a atmosféře a sám si jí aktivně hledám třeba i u suchého eura.
Moje přítelkyně hraje stylem: "Vezmu si žlutou kartu, abych získala tyhle body a mohla se posunout na té stupnici". A já to beru úplně jinak: "Vybuduji strážní věž, abych posílil svou posádku v regionu a získal vliv u dvora" 🙂
-
-