Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit
  • Patriku, mám to stejně. Často stačí jen nějaká hezká procházka lesem a už mě napadá "úplně jako v Zaklínači, měl bych ho znova nainstalovat." Po návštěvě hradu "Musím si koupit knížku o středověku a zahrát si konečně ten Pentiment. A co zkusit ty Crusader Kings?"

    Hraní AC: Odyssey mě naopak probouzí touhu Řecko navštívit, chci si ty Delfy projít i reálně. A vím, že při nich budu myslet na AC:-). Dává to smysl, protože prostě v ubisoftím Řecku jsem strávil mnohem více času než v tom reálném.

    A myslím furt i na ty deskovky. První krásně teplou jarní sobotu jsme s přítelkyní vyrazili do rozkvetlé aleje a doma pak hráli Na křídlech. Až příště vyrazíme šlapat na rozhlednu, po návratu si určitě dáme Parky. A před premiérou nového Indiana Jonese zase Arnak :-).

    • patrik-hajda

      Ty jo tak to se přiznám, že u deskovek se mi to asi ještě nestalo. Jako jo, ten Arnak s Indianou dává rozhodně smysl, ale možná deskovky vnímám až moc mechanicky a nezarývají se mi pod kůži svým prostředím. Ale třeba to jednou přijde, že si budu vykračovat pražskými uličkami a dostanu chuť na Golema. Je supr, že jste k těm hrám pak skutečně zasedli 🙂.

      • No, asi takhle - minulé léto jsem pořídil první deskovku a teď už jich mám přes třicet, takže jsem trochu zmagořil🙂.

        Mně zase u deskovek nejvíc záleží na tématu, zpracování a atmosféře a sám si jí aktivně hledám třeba i u suchého eura.

        Moje přítelkyně hraje stylem: "Vezmu si žlutou kartu, abych získala tyhle body a mohla se posunout na té stupnici". A já to beru úplně jinak: "Vybuduji strážní věž, abych posílil svou posádku v regionu a získal vliv u dvora" 🙂

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit