Arthas pomalu umíral už od doby, kdy se ho zmocnil Frostmourn. Když se stal Lich Kingem, už to nebyl Arthas, Nerzh'ul se spojil s jeho duší a od té doby už to byl jen a pouze Lich King. Problémem Lich Kinga je bohužel to, že má takovou moc, že nemůže být prakticky zničen, takže po porážce na vrcholku Icecrown Citadel (Wotlk) se Bolvar, jeden z padlých paladinů (byl nakažan scourgem a následně spálen ohněm přímo od Alystrazy, nicméně jeho paladinská víra a fakt, že jej zničil aspekt života, i takto zničené tělo udržela naživu) obětuje a nasadí si nerzh'ulovu helmu, protože vždycky musí existovat někdo, kdo Scourge (Pohroma, nebo jak to bylo v češtině) povede, jinak by se všichni ti nemrtví rozutekli do Azerothu a nemilosrdně zabíjeli ostatní. Přímo to končí: "There must always be the Lich King". Bolvarova síla ducha mu navíc dávala možnost držet Nerzh'ulovu duši zkrátka, ve věčném boji. To jen tak pro ty, kdo tady prohlašují, že kvalita příběhu ve WoWku klesla. Vy totiž nevíte, jaký příběhl ve WoWku je (přiznejme si, kolikrát to neví ani wowkaři), což z vás dělá ignoranty. Pokud vás ten svět zajímá, zajímejte se, protože vše se vyvíjí. Celým okolím nenáviděné pandy se konečně odpoutávají od světa těch samých démonů a archidémonů a hrdinů a antihrdinů, je tu viditelná snaha posunout se (už sakra) s příběhem zase o kus dál. Opět, málokdo ví, o co v Pandarii jde, Kdo jsou Mogu, kde se vzali Klaxxi a proč útočí na vše, na co se podívají, co je to vlastně Sha (world boss, raid boss, je jich víc) a jakou má historii a vliv na svět, co s novým kontinentem udělá starý svár Horda vs. Aliance, tam je tolik kvalitních motivů, jen si to v tom najít. Ne, tady se v době trapáckých HD remaků kouká na grafiku, která prostě musela zestárnout, a na všeobecně zajetý "hejt" vůči něčemu, co se dlouho úspěšně drží. Ano, není to z nejvážnějších datadisků (po většinu času, jsou tu zajímavé momenty), ale to proto, že k tomu téma prostě vybízí. A je to lepší než Cataclysm, abych si i trochu rejpnul. Omlouvám se za mírné vybočení z rámce běžné reakce.

Tak určitě ...
WoWko naše, jež si na monitorech, posvěť se end game tvůj, přijď v server nový, buď tvoje úžasnost jak na discích, tak i na internetu.

jeste bych chapal prohlaseni ze te "ta hra nebavi". Ale tvrdit ze je spatna, kdyz ji za penize hraje prumerne 10+ milionu lidi coz je vice, nez se da rict o naproste vetsine ostatnich her, je trosku odvazne tvrzeni.

Nebaví mě to hrát, ale klidně si přečtu jakým směrem se to ubírá a ubírá se to takovým směrem, který mě nedonutí k tomu, abych to hrál.

Srovnavat MMORPG se singleplayer hrami je hloupost. Takze to zkus znovu.

Ono se to liší, protože každá zóna vyšla v jiný rok, takže přístup byl odlišný. Kdybych to měl nějak shrnout, tak zbytečného (zabij vlky, ať máme na boty) je tam zhruba 20% (text), 30% jsou příběhové questy osvětlující pozadí hlavního dějství (text) 30% jsou animace a skripty, které probíhají přímo ve světě a můžeš "okolo nich běhat" (řekněme eventy), 10% jsou questy, které mají své vlastní mechaniky a jsou ve skrze zpestřením (např. sniperské mise v Jade Forest, různé bránění karavan atd.) a 10% jsou normální animace v herním enginu. V potaz je třeba brát vše, raidy, dungeony, questy, každý dungeon má vlastní questy a vlastní příběhovou linii, takže tam je to relativní, protože quest pro partu pět lidí není stejná kategorie jako quest pro jednoho. Asi nejpovedenější animační linka je dobývání Twillight Highlands goblinskými vzducholoděmi a následný boj s Chogallovo kultem, asi nejhezčí linka je ve Valley of the four winds, kde putuješ s Chenem Stormstoutem (i když Howling Fjord a Brann Bronzbeard taky stojí zato), naopak k původním Warcraftům odkazující je bomba rozhodně Felwood (Illidan a jeho získání Gul'danovi lebky, stejně jako historie toho, proč je ten les prokletý) a každopádně Icecrown (kde tě provází obraz malého sirotka a ukazuje ti (v animacích), jak vypadal zápas Illidana a Arthase předtím, než Arthas usedl na Ledový trůn).