Jo, můj šálek kávy to taky není co si budem povídat. 

Jen hraju trochu ďáblova advokáta, jelikož dost ztěch věcí na které narážíš tam ve skutečnosti zastoupeno v určité formě je.

Když máš v prostoru několik nepřátel kde každý útočí jinak, jeden na blízko, druhý dává plošný útok, do toho tě obstřeluje lukostřelec tak nějakou bojovou taktiku předvést prostě musíš. Skrytých míst a předmětů tam je hromada. Vidím to trochu jako žánr roguelike. Poprvé tě vykostí první kostlivec, po desáté jich vykostíš všech sedm. Řekneš si už mi to jde, jen aby tě ve chvíli nepozornosti nevykostil osmý kostlivec v další místnosti. Nezabila tě ale špatně nastavená obtížnost, bug, nebo přehnaně přesné míření neprátel. Zabilo tě tvé zaváhání a lehkovážnost.

Mně třeba vadí když mě něco zabije na jednu ránu, ale já do toho musím bušit 2 minuty na perfekt. Ale takové řešení obtížnosti se aplikuje dnes už úplně všude a u soubojů s bossy sem to snad ani jinak neviděl. Soulsovky tento trend jen uchopili za jiný konec.

Takže že to není nic pro tebe je naprosto validní názor ale že stokrát umřeš a nepoučís se ztoho, není chyba hry. Jen ta hra po tobě chce nasazení, které jí třeba nechceš věnovat, ale to zní ještě nedělá bezduché kutálení a simulátor načítací obrazovky :)

Co je na tom neúměrně složité?

Jako já se považuji za hodně rozmazleného hráče, který na nějaké plýtvání časem a nesmyslnou obtížnost nemá čas. Ale zrovna Souls hry jsem si užil, právě protože ty se tomu vyhnuly.

No, je ale potřeba říct, že tak je to jenom tvoje preference, která se žádným způsobem nedá objektivizovat. Soulsovky jsou hry, které je potřeba se naučit hrát a to není jen o soubojích. Jak už psal někdo výše, od to o celém přístupu. I strategizovat a taktizovat se tam dá, a podle mě spíš musí. Příklad: nabereš spoustu duší, ale ještě nejsi u dalšího bonfiru. A teď je nutno zvážit, je pro tebe výhodnější pushnout to dál až k dalšímu bonfiru, ale u toho riskovat, že tě někdo cestou sejme, nebo se bezpečně vrátit k předchozímu a duše tam utratit, ale zase za cenu toho, že se respawnují všichni mobové a ty to celé budeš muset procházet znovu. Zrovna tak je velmi výhodné pečlivě prozkoumávat okolí, protože všechny DS hry jsou nabité skrytými předměty, zkratkami a dalšími tajemstvími.

Dále jsi výše zmiňoval, že ti to nepřijde o skillu ale spíš o trpělivosti. Trpělivost ale přece i u retro her byla zcela nutná pro jejich hraní. Zaznamenávat si na čtverečkovaný papír mapu průchodu dungeonu podle mě vyžaduje ještě mnohem víc trpělivosti, než překonávání bossů v DS. To stejné se dá říct o tradičních nešvarech starých (nejenom starých) adventur, kterými jsou pixelhunting a neintuitivní řešení hádanek (typicky kombinování předmětů, které mnohdy dává pramalou logiku).

Souhlasím, že spousta her se časem zjednodušuje, to je celkem rozeznatelný trend (zvlášť u AAA produkce). Je k tomu ale potřeba dodat, že je taky mnohem a mnohem větší hráčská základna a vývoj AAA her je mnohem mnohem dražší. Tím, že vývoj stojí tolik, je potřeba, aby se hry prodalo co nejvíc, to znamená, že se cílí na co nejširší okruh hráčů resp. na skutečně průměrné hráče a jejich schopnosti a dovednosti (nikoliv na průměrného hráče, jakého si představují ti nejhardcorovatější hráči). AAA hry se dělají pro mainstream a mainstreamový hráč hraje hry stále na střední obtížnost (medium/normal). No a právě pro ty běžná media recenzují hry, protože většina jejich čtenářů jsou mainstreamoví hráči.