Součástí té živé kultury je IMHO i druhá světová válka (narozdíl od první světové války), a existují jak hry, které ji berou velmi povrchně, tak hry, které jdou hlouběji pod povrch. IMHO je zbytečné stěžovat si na to, že mainstreamovky hodně zjednodušují realitu - kdyby to nedělaly, tak nebudou mainstreamovky, možná i protože by neumožňovaly vstoupit do mýtu (suppression of disbelief).

S nedosatky stereotypů samozřejmě souhlasím, je fajn si je uvědomovat. C. S. Lewis prošel 1. sv. v. a ve svých vzpomínkách došel k tomu, že k nepřátelům necítil žádnou nenávist, a že předpokládá, že pokud by nějakou shodou okolností zemřel ve stejný okamžik v boji jako jeho nepřítel, byl by schopný se s ním celé té věci zasmát (v rámci posmrtného života ;)). Tohle je to, na co narážíš - nepřítel je taky člověk, jako já. Shodou okolností je jedna z našich stran pravděpodobně v právu, a druhá ne - ale jen málokdy to má co dělat s individuálním jednotlivcem. Tohle je tak super na spoustě anime (Geas) - na obou stranách často stojí v podstatě kladní hrdinové, kteří se snaží dělat to, v co věří - jen se jedna ze stran mýlí, což konec konců často platí i reálném světě.

Celé to pak vidím ve třech stupních: na prvním jsem v právu, druhý je záporák. Na druhém si uvědomím, že jsme oba svým způsobem záporáci a klaďasi současně. Na třetím si uvědomím že i přes to je jeden z nás více v právu.

Doufám, že je to aspoň trochu srozumitelné ;)