Střílet ve hrách není totéž jako střílet v reálném světě – i když si to dost hráčů myslí
-
hej takle sem jednou trefil borce z 1,7km (lynx), AWS uplně random.. ten pocit je někde jinde než když zmačkneš čudlik.
-
Myslím, že další článek by mohl být o tom, že když člověk dohrál Sekiro, tak není nutně v reálu mistr šermu, byť si to mnozí čtenáři (podle redakce) budou myslet, případně když dohrál Fifu, tak to ještě neznamená, že má cestu do nároďáku volnou, byť to tak zjevně vypadá.
A nemluvě o tom, že domy se ve skutečnosti nestaví tak, že parta borců (a borkyň) v lese pokácí pár kmenů, donese je na pozemek a tam se z nich stane obydlí.
Doufejme, že to padne na úrodnou půdu aspoň mezi redaktory Games.
-
"Pointa je ovšem v tom, že je překvapující, kolik lidí nabyde po pár desítkách hodin ve střílečkách z pohledu první osoby dojmu, že umí střílet ze skutečné zbraně, případně ještě lépe..." To si reálně nemyslí nikdo komu není už 10 a není duševně nemocný. Nebo je tu pro taková tvrzení nějaká statistika? Abych tedy byl překvapený něčím jiným jak domněnkou jednoho člověka? Jinak článek asi ok. Řekl asi, to co říct chtěl. "Zbytečný" je asi jako každý jiný článek o hrách co není recenze. Koho to téma zajímá, ten si to přečte. Mě odradila k dalšímu čtení už jen ta potřeba si tak chabě odůvodnit jeho existenci. Ale nic ve zlém, jen to na moji osobu působilo fakt ... divně.
-
Tak jo. Přišel jsem sem napsat ironický komentář o zřejmé nadbytečnosti tohoto článku, ale neudělám to. Autor to pojal cíleně a seriózně, a to, že je nějaká skutečnost instantně jasná většině lidí, neznamená, že je jasná všem..
-
VR střílečky jsou o pár kroků k realitě blíž, přeci jen musíte mířit vlastníma rukama a očima. V Pavlovu jsem docela dobře pochopil, že jen manipulace se zbraní je skill sám o sobě, to že střílite zrhuba směrem kde je protivník má jen čistě zastrašovací efekt. Jo a trefit pistolí někoho nad 10m od boku je prakticky nemožné a akimbo je vhodné jen do filmu.
-
Reálná pistole (9 mm) mě při prvním vyzkoušení na střelnici překvapila spíš pozitivně. Přišlo mi, že kompenzovat zpětný ráz a připravit se na další ránu není tak hrozné, jak jsem si to představoval. Myslím, že v klasickém siluetovém terči na deset metrů skončilo 9 ran z 10 během pěti sekund (měli jsme střílet rychle, aby se dostalo na všechny, tak jsem poslechl :-) ). Pro trénovaného střelce samozřejmě výsledek tragický, ale na první pokus jsem byl spokojený.
Mnohem horší mi přišly dlouhé zbraně na delší vzdálenost. Každá se ovládá jinak, srovnat miřidla s terčem, nějak zaostřit, ustát zpětný ráz a znovu namířit, bylo na dlouho. A ani optika to moc nevylepšila, s ní jsem dokonce párkrát trefil sousední terč, protože jsem si myslel, že je můj. Když jsem pak viděl jeden biatlonový závod, kde se to taky někomu povedlo, měl jsem plné pochopení.
-
A to už se vyplatí
-
Článek asi dobrý pro nějakého člověk, co nedržel nikdy zbraň v ruce a opravdu si myslí, že může být dobrý střelec.
Ale myslím si, že spoustě lidem bude asi jasné, v čem je rozdíl. Bylo by lepší to nějakým způsobem trošku podchytit. Více detailů, ne to přejít tak stroze.
-
hlavně tam je respawn
-
Jakožto dlouholetý držitel ZP vím ,že ne všude nejsi nehlídaný
-
Trošku lepší je v tom VR. Tam už to chce cvik trefit něco na víc než 10m.
-
Hodně jsem svého času pařil Flashpoint. Tenkrát mi přišel hodně reálný. Pak jsem šel na vojnu a celkem jsem si zastřílel z pistole, kulometu a samopalu, hodil jsem si granátem a podobný taškařice. No upřímně Flashpoint mě moc nepřipravil:D Ale nakonec si radši si zapařím střílečku na compu. Je to větší zábava:)
-
Je to super zabava. Uz se tesim az si dokoncim zarizovani noveho bydleni, a vse ostatni co potrebuju nutne poresit, a zacnu se sprtat a zazadam si o zbrojak. Neni nad to si na strelnici zastrilet z vlastni a "bez" dozoru :).