-
Pokud se vás téma rakoviny nějak dotýká, raději zavolejte na vám nejbližší onkologii a zeptejte se co by se jim zrovna hodilo (hračky, plyšáci, voskovky atd.) a investujte těch 15€ raději tam *3*
BTW berou jen nové věci včetně účtenky, ale starší věci vám rádi vezmou na jiných odděleních. -
-
hračky, plyšáci, voskovky.... nebylo by lepši postavit protonove centrum ktere by bylo ZDARMA pr VSECHNY?
-
-
Proc se tady vsichni vyjadrujou, jako kdyby neexistovaly hry 'co je zabavej a neprinesou jim depresi'? Vznikne jedna hra/interaktivni cosi, jehoz primarnim cilem neni zabavny zabijeni casu, a tady to vypada jako kdyby nic jinyho najednou neexistovalo. Kdyby tahle vec nevznika tak si muzete spokojene zit dal, ale kdyz se neco takovyho ukazalo tak najednou konec?
Rozhodne klidne piste 'ja nechci pri hrani depresi ale zabavu, tohle hrat nebudu', ale nedelejte z toho jako kdyby se stalo neco spatnyho tim ze to tu najednou je.
Sem silne proti tomu aby hry byly exkluzivne 'cira zabava, jenom zabava a nic nez zabava' (zaA ma kazdej za zabavu neco jinyho (kamenak, babovresky, angry birds, hh), zaB rad cas travim necim co mi i neco da, ne jenom co mi ten cas vezme). Kazdopadne kdyz vznike vec mimo vasi zabavnou zonu, tak vam to nijak neskodi, tak se netvarte tak ublizene.
Tohle urcite nikomu nevynese tolik jako masivni zabavne-orientovana aaa hricka, protoze chapu ze masy chteji 'zabavu' (whatever that is). Kazdopadne ale hry nejsou fanservice, autor si s nima muze delat co chce, vas tim o nic nepripravuje. Just ignore and move on -
-
Pokud by vyšla hra založená na exkrementech, taky by se to nikomu nelíbilo. Tak oč jsou nějaké nádory lepší než exkrementy?
-
-
Ja vubec nepisu o tom ze by se to melo lidem libit. Ale at prosim prestanou lidi psat jako ze to nema mezi videohrama co delat, jako by meli nejaky vyhradni pravo na tom rozhodovat co si muzou a co ne vyvojari dovolit. Nelibi -> nehraju, to je cely. Klidne at si vyjde i hra s exkrementama, taky ma pravo na zivot, v dnesnim svete si i to treba uz misto najde. Jenom at se mi nikdo nesnazi omezovat nejzajimavejsi medium moderni doby na 'mindless-fun type of games', i kdyz mi nesedne treba zrovna tohle tak prostoru pro zajimavy alternativni temata je dost, a je treba hledat cestu jak k nim pristupovat aby byl zazitek co nejzajimavejsi.
-
-
('nesouhlasim' klidne klikejte ale vazne by me zajimalo s cim; jediny vyjadreny nazor byl ze autor muze delat co chce, jestli nesouhlasite s tim ze muze autor delat co chce tak prosim)
-
-
Pokud se ovšem autor rozhodne pro záměrné expresivní zobrazení tak aby lidem bylo nepříjemné a nelíbilo se jim, pak se nemůže divit, že se lidem nelíbí, když to byl od začátku jeho záměr, ok, udělal jsi hru kterou je nepříjemné hrát, good job, ale chválit za to nebudu. Podobný pocit ve mě vyvolávají například filmy režíséra Michaela Hanekeho, ten taky na férovku řekl, že netočí filmy proto, aby se lidem líbily a opravdu těžko se na ně kouká, protože jsou doslova hnusné. Možná je pro něco takového prostor i v počítačové branži, ale neni to můj šálek čaje.
-
-
To samozrejme, nikdo nemuze chtit aby to lidi chvalili kdyz se jim to nelibi o tom zadna, ale vsechny predchozi komentare tady predtim psany naznacovaly, ze hry maji bejt zabava a ne prinaset deprese. U nas se proste hry neberou jako novy zajimavy medium, ale jenom jako nastroj co ma pobavit a nic vic.
Kdyz se autor rozhodne udelat TDCancer, musi pocitat s tim ze se to vsem libit nebude, ale vsichni by meli chapat ze neni nic spatnyho na tom, ze to udelal.
-
-
-
-
Pomerne dost kontroverze kolem hry kterou nikdo nehral.
-
-
Pardon, ale to pokrytectví mě prostě vytáčí. Hry jsou smrtí doslova přesycené, ale když s ní má autor opravdu zkušenost, tak je najednou nemorální za ní chtít peníze a hra by měla být zdarma, jako leták. -
-
Nemorální snad ne, ale určitě neobvyklé. Asi jen málokdo by se chtěl vyrovnávat se smrtí dítěte tím způsobem, že se k ní bude každý den při své práci opakovaně vracet s vědomím, že se po dokončení budou jeho nejcitlivějšími osobními vzpomínkami prohrabovat statisíce cizích lidí. Asi silný extrovert, tipuju. -
-
Vždyť je to prakticky to samé jako třeba terapie psaním. Tím že se dotyčný k události neustále vrací ale zároveň ji ventiluje, to trama mnohem rychleji rozmělní a vstřebá. No a že se rozhodne se o to podělit s ostatními je přece taky individuální.
To že o nějaké traumatické zkušenosti většina lidí nechce otevřeně mluvit a vracet se k ní, ještě neznamená že je s ni lépe vypořádaná a že je to normální. Většinou to bývá právě naopak, stačí malá reminiscence a dotyčný se sesype tak že skončí buď na práškách, v tom lepším případě, nebo začne chlastat a uvažovat o sebevraždě. -
-
Jaký asi bude poměr lidí, kteří o své tragické zkušenosti nemají moc chuť mluvit, oproti těm, kteří se s ní vyrovnávají pomocí terapie psaním? A jaký bude poměr uvnitř té množiny spisovatelů, kteří napíšou obecný příběh o smrti a budou se inspirovat vlastní zkušeností, k těm, co budou podrobně popisovat umírání konkrétního blízkého člověka?
Já nehodnotím, jaká metoda je pro koho účinná. Píšeš o něčem trochu jiném než já. Neobvyklost, opakuju. To je, oč tu běží. -
-
Chápu, tři věci:
A) Když zůstaneme s příklady v umělecké oblasti, jak obvyklý je ve skutečnosti takovýhle konkrétní, detailní a "pravdivý" popis jedné osobní tragédie. Ať už bereme v potaz film, divadlo, literaturu, hry, cokoliv? Americké nebo ne.
B) Kolik peněz si člověk odnese z návštěvy Anonymních alkoholiků, kde se taky svěří, uvolní, vymluví a dostane se mu všeobecné podpory.
C) Proč všichni tragédií postižení slavní lidé tak strašně nesnáší bulvár, když by jim vlastně svým přístupem měl ulehčovat smutek tím, že troubí všechny šťavnaté detaily nešťastné události do světa. -
Ta neobvyklost u tebe možná plyne i z toho, že jsi Čech, protože my máme tendenci se spíš uzavírat, ale nezapomínej, že autoři jsou Američané. U nich je to přesně naopak, kdy je tendence spíš to nějak ventilovat ven. Stačí se podívat na všechny ty jejich skupinové terapie anonymních alkoholiků, veteránů, týraných manželek a také pozůstalých, které zasáhla smrt v rodině. Tam se také lidé dávají dohromady tím, že o svém traumatu mluví s naprostými cizinci.
Tahle hra je úplně to samé, pouze rodiče coby herní návrháři použili vyjadřovací formu, která je pro ně přirozenější. Jediné, co se vymyká, je nestandardní a obtížněji zvládnutelné médium.
-
-
-
Proč neobvyklé?
Různí umělci se s podobnou ztrátou vyrovnávají obdobným způsobem docela běžně. Skládají o tom písně, zapracovávají to téma do knih a komiksů, točí dokumenty a píší scénáře. Jediná neobvyklost je, že se to doposud tak viditelně neobjevilo i v žánru počítačových her. -
-
Blízká smrt bývá častou inspirací k nějakému dílu, ale jen zřídka se setkáme s přímým přístupem "Sledujte, tohle je náš syn Joel. Je to ještě batole, ale už má rakovinu. Pojďte se podívat, jak prožívá veselé i smutné dny svého krátkého života. Mějte ale na paměti, že každý z nich může být tím posledním." Tenhle postoj vyžaduje neobvyklou náturu.
-
-
Proč myslíš, že valná většina lidí po úmrtí někoho blízkého nevykládá všem zájemcům podrobnosti své bolestné zkušenosti? Protože jim to nepomáhá překonat ztrátu, naopak to otevírá rány a vrací nejhorší vzpomínky. A proto není podobná forma sebeterapie, jak píšeš, úplně běžná. Je tedy neobvyklá - a to je, o čem tu mluvím. Neobvyklost.
-
Ani ne, to jen vyplývá ze specifičnosti žánru počítačové hry, která je interaktivnější než všechny předchozí formy.
Kdyby takto postižení autoři knih nebo písní mohli do svého díla vtáhnout víc, pravděpodobně by to udělali taky, protože maximální sdílení prožitku je pro tuhle formu sebeterapie a vyrovnávání se se ztrátou klíčové.
-
-
-
-
Takže bys úmrtí toho skutečného dítěte přirovnal k úmrtí digitálního panáka v Call of Duty? Smrt jako smrt? Já v tom teda vidím sakra rozdíl.
-
-
Jasně. Jaždej ví, že ve válce vojáci doopravdy neumíraj. Oni si jen tak lehaj na zem.
-
-
Aby nebyli vidět*1* nicméně asi jsem jedinný kdo pochopil co tím wenceslaus myslel. Doporučuji to přečíst ještě jednou... milý Dworkine. -
Pokud si myslíš, že v Call of Duty zabíjíš opravdové lidi a stejně to děláš, tak máš velkej problém.
-
-
Call of duty je inspirovano opravdovymi boji, vrazdenim, strilenim. Neni to vymysl nejakeho snilka, valky existuji. Co se tyce hry o diteti. Plne rodice chapu, je to jakasi terapie, vyrovnani se s umrtim milovaneho ditete. Navic jsou oba rodice vyvojari, jak jinak ventilovat smutek? mohli napsat knihu, natocit dokument, ale udelali, co nejlepe umi. Sorry, ale jsi prilis striktni, prisny a vecny, navic nemas pravo soudit jejich vypoved a to, ze se deli o zarmutek.
-
-
-
-
-
Ale to neni žádná kontroverze, to se zas jen pár individuí na netu dohaduje o tom, kdo má větší pravdu... *7*
-
-
jako otec kua brečím už jen to čtu..
hrát bych to teď nemohl. Ale klobouk dolů před autory. -
Opravdu pěkně napsaná recenze a díky za tip na velice zajímavý titul. Podobné "zážitky" by měli zcela bezpochyby vznikat i dále. -
Už se ptali i na Bonuswebu co dohnalo tvůrce nasadit si za tohle dílo ne zcela lidovou cenu... když na to tak koukám hra to byla hluboká ani ne takto co jste hráli a viděli ale ve vaší představivosti, co ty rodiče prožívali atp... pocit zoufalství a beznaděje. To se snad nedá zachytit úplně ani ve hře.
Možná by bylo lepší kdyby to bylo třeba Freeware nebo aspon nějaké Shareware že když se vám to bude líbit zbytek si doplatíte. Chápu že vývoj nebyl zadarmo ale i tak.
Jinak je to typ hry kde se musíte odprostit ale zjevné reality a vcítit do toho človíčka komu odbývají hodiny... než nakonec dojde do cíle (smrt). -
Začínám ztrácet důvěru v to, že na tento web chodí diskutovat dospělí svéprávní lidé. Ti, co sem píšou ("dal jsem ti mínus, protože se mi tvůj komentář nelíbil") to myslí vážně? Stejně tak by nebylo od věci si uvědomit, že to dítě už nežije, takže mu jaksi nemůže vadit, co rodiče o jeho životě komu řekli. (Argument "jde o princip" neberu.) Jestli tahle diskuze nemá imitovat tlachání ve školce, tak opravdu nevím. -
Co přijde dál, simulátor deprese nebo zácpy? Originalita ok, ale v určitých mantinelech zábavy a oddechu, ne, že si člověk něco zahraje a má z toho depku...
-
-
Prožitek != zábava. -
-
To bych zase nepřeháněl, prožitek (zážitek či zkušenost) si můžeš odnést z lecčeho např. ranní MHD, ale zábavou bych to opravdu nenazýval *1*
-
-
vžtdyt taky "!=" znamená nerovná se, to není překlep, je to z programovacích jazyků, klasický matematický přeškrtnutý plus je unicode, takže ho alt-codem nenapíšeš, tak se ujalo tohle
-
-
V tom případě omluva a klobouček *1*
Aspoň si z toho něco odnesu *4*
-
-
Zábava vůbec prožitek ? uh jak pro koho... *7*
-
-
-
tak aj filmy a knihy sú také a očividne si to svoje publikum nájde aj keď asi nie medzi klasickými hráčmi AAA hier, čo to majú ako oddychovku.
-
-
Je to šíleně předražené. A vydělává to na smrti malého dítěte. A když na to někdo upozorní, tak ho social justice warriors začnou mlít na kaši, protože chudáci rodiče a chudák dítě takový neštěstí a vy je nenecháte na pokoji hyeny jedny... No nevím.
Kdyby to bylo zadarmo, tak bych možná pozvednul obočí nad tím, že rodiče chtějí svoji intimní bolest takto ventilovat... ale tím by to skončilo. Každej to máme hozený jinak.
Kdyby to bylo od začátku inzerované tak, že veškerý zisk půjde na boj s rakovinou, tak bych si to koupil, i když bych to nehrál. Protože každá koruna může pomoct tu dě*ku zahnat na smetiště dějin, kam patří. -
-
Přesně, hra na takové téma by měla být zadarmo, případně za symbolickou cenu pro charitu. Když už teda chtějí hrát na city.
Btw neumím si představit, že takovou hru někdo pošle jako dárek na Vánoce někomu, komu umřel bližní na rakovinu. -
-
Kolektivní terapie je založená na principu sdílení podobné bolesti, což se příznivě odráží v pocitu jednotlivce, že v tom není sám a jediný. Takže já si to naopak představit dovedu... -
A pozůstalému po bojích na Ukrajině koupíš na Vánoce Escape from Tarkov nebo co?
-
-
-
Hru jsem před časem stáhnul, zahrál první dva levely a smazal. Ne že bych byl nějak přecitlivělý, ale je to strašná nuda. Hovadina, která mě prostě neoslovila.