Koukal jsem na otevřený svět jak puk, do té doby jsem se motal v Baldurech a Falloutech, Pamatuji si když jsem byl hotový z Half life 1 když jsem se mohl pohybovat po venku, ale tohle tomu dávalo úplně jiný rozměr.

Byla to první hra tohoto ražení, měla poměrně zajímavý hlavní příběh (což se o Skyrimu říct nedalo)

I kvůli tomu jsem pak neodsoudil Fallout III na ten jsem se těšil jak malý kluk postapo openworld to bude určitě pecka.

Co si vzpomenu tak po dohrání jsem měl následující dojmy, rozmanitost prostředí, bavil mě soubojový systém, štít úder z prvního pohledu, DLC která hru dělala i trochu jinou, některé výjmečné levely jako malovaný svět (nebylo něco podobného v Zaklínači III?), vlastní bydlení, možnost bočních eventů jako souboje v aréně, stealth postup. 

Jako mínus už jsem tenkrát objevil neduhy které v open world jsou dodnes, dungeony si byly často hodně podobné, otravné přepadení jen co člověk vylezl 2 metry za město, od poloviny hry otravné přejíždění, celkově mi chyběli přátelské postavy, většinou se vás snažili všichni zapíchnout nebo sežrat a to i v místech kde to člověk vymydlil o 5minut dříve.

Pamatuji jak jsem se už pak naučil mise s portály dávat takzvaně na probíhačku, s ignorací bojů prostě z běhu posbírat co šlo a hurá pro kouli na vrcholek věže (nebo čím se ukončovali ty otevřené brány), ony to démonické vybavení bylo dost těžké a ne často nejlepší.