Pekne napsany, u me to bylo dost podobny. Bavilo me to neskutecne, ale moc mi to neslo, v kostce receno. Prvni "konak" celkem OK, ale Lady Butterfly byla snad na 70-80 pokusu, mozna vic. Po ni se to ale nejak zlomilo a zbytek sem uz taky zvladnul. Hra je to perfektni, obtiznost brutalni. Znam se a proto jsem si to umyslne kupoval  na konzoli, jelikoz u PC hrozi, ze ve stadiu totalni frustrace sahnu po nejakym traineru a celou hru si nasledne "znechutim" a prestane me to bavit (jsem v tomhle nemocnej, uz se mi to stalo nekolikrat :)). Myslenka se ukazala jako spravna, protoze okamziky z ty hry si pamatuju do dneska docela zretelne, trochu to pak upozadil Elden Ring, kterej me bavil jeste o neco vic.

Velmi pekne napisany clanok.

Velmi dobry postreh, ze to proste nejde outlevelnut, odrollovat alebo odblokovat ako v Dark Souls.

Bossovia boli naozaj vyzvou. K ich pokoreni, som pristupoval ako k progressu bossov vo WoW - kazdy pull proste dokazat nieco viac/dostat sa dalej a zname/poznane mechaniky nefailovat.

Dobry zazitok.

Myslím že jsem Sekiro dohrál jen 3x nebo 4x už nevim kolik je tam konců na všechny achievementy. 😬 Naštvanej sem u toho párkrát byl ne že ne, ale prostě mě Fromsoftí hry baví. Nejvíc funny mi přišlo jak to lidi hned den dva od vydání prodávali na PS bazarech 😂

Tenhle článek mi připomněl podobný od Patrika a jeho peripetiích s Elden Ringem. Musím říct na rovinu, že s autorem soucítím. Měl jsem podobnou genezi s Bloodborne. Mám ve svém okolí jednoho skutečného znalce/fanouška her od FromSoftu a dle jeho názoru je Sekiro pravděpodobně nejtěžší Soulsborne hrou ze všech, takže estetika feudálního Japonska je sice fajn, ale člověk se musí připravit na to, že při hraní bude trpět jak pes.

Přiznávám, že i mě Sekiro láká svojí vizuální stránkou a kdyby na PS Storu nestálo stále 1800,-, možná bych ho už v knihovně měl taky, ale hádám, že by nakonec šlo tou samou cestou jako Bloodborne. Představa, že celý svůj týdenní budget času na hraní spálím na jednom bossovi, je pro mě čím dál méně přijatelná.

Jo, někdy mám pocit že už ty hry nejsou co bývali, nebo že už jsem moc starý, ale pak vyjde něco co mě chytne na stovky hodin, a vidím že jen vycházely nudný hry a že to nadšení v sobě pořád eventuelně mám

Skvělej článek! Soucítím s tebou, měl jsem to podobně, pak jsem ale nějakým zázrakem porazil Genichira a ahaa, takhle se to hraje. No a dnes mám platinu 🙂 Vždycky, když se ožeru, zapnu hru a vysmátej dávám bossíkům na pr*el a vzpomínám, jak jsem řezal do klávesnice vzteky a sváděl to na ní, ale bylo to ve mě 🙂 No a pak jsem naběhl na DS1,2,3 a teď Elden ring, kde se situace se Sekirem opakovala

MAM PROJITO 2X, NESKUTECNE NERVY DRASAJICI HRA. KAMARAD ME PRIVEDL K SOULS, ZACAL JSEM BLOODBORNE, DARK SOULS 3 A TRESNICKA NA DORTU BYLO SEKIRO. ZA ME ZE VSECH TRI HER, TA NEJTEZSI. ALE NEZKLAMAL JSEM, ANI HIDETAKIHO ANI SEBE, HRU MAM ZA SEBOU 2X A VERIM, ZE SE JESTE JEDNOU DO ASHINY VRATIM :) ps: VCERA PORIZENO DEMONS SOULS PS5, A V ZIME ELDEN R. TAK HODNE STESTI A JAK RIKA HIDETAKI:  NEJAKA TA PORAZKA JE PRECI K VYTEZSTVI NUTNA :)))

Dominiku já na tom byl stejně. První průchod Sekirem jsem zuřil, u posledního bosse jsem strávil 6 hodin. Přísahal jsem, že něco podobného už nikdy nechci zažít.

Půl roku nato jsem dal druhý průchod a zvládl jsem to skoro levou zadní. Nejdřív jsem trnul, že to zas budou muka, ale pak jsem užasl, jak hladce jsem tu hru prošel (i když ten poslední boss mi dal zase trochu zabrat, ale tentokrát jsem na něm zkysl asi jen na hodinu).

Jestlis hrál a užil si třeba Dark Souls, tak určitě zvládneš i tohle. Akorát Sekiro prostě musíš hrát jinak než Dark Souls, musíš primárně blokovat (parry), ne uskakovat, jinak budeš dostávat nářez. Třeba ten koňský boss na začátku je úplně triviální, jakmile přestaneš poskakovat jak koza a válet se na zemi a místo toho začneš jednoduše blokovat. Ty "parry windows" jsou v Sekiru milionkrát větší než v jiných hrách od FromSoftu, takže není třeba se bát.

Popravdě nerozumím, že si někdo typ her jako je Sekiro vůbec koupí. Je mi jasné, že tyto hry jsou určené pro náročné japonské hráče, ale nerozumím, že si to někdo koupí mimo Japonsko a myslí si, jak zábavné to pro něj bude.

Když chci hrát Japonsko a přitom neskřípat zubama, tak hraju Ghost of Tsushima na PS5. Všem "normálním" hráčům doporučuji tohle, protože to je jedna z nejlepších her vůbec a budete mít japonské tématiky víc než dost bez toho, abyste byly trestání.