Určitě je to určeno pro náročné hráče, ale že je to jen pro japonce je už tvůj konstrukt, pro nejaponce je to jednoduše hra v exotickém prostředí.

Hry které vyžadují perfektní časování a trpělivost tu už jsou desítky let, ale ne vždy se dostanou mezi davy, tak jako se to povedlo Sekiru.

Jo a proto se ty hry každý rok řadí mezi to nejlepší co přináší herní průmysl. Sekiro přímo tady na webu má 10/10 Nechceš Slavíkovi co psal recenzi napsat, že nerozumíš proč to hrál? 😂

To, že tě Forbidden West nevodí za ručičku jsi doufám myslel jako vtip 😂

Skvělej článek! Soucítím s tebou, měl jsem to podobně, pak jsem ale nějakým zázrakem porazil Genichira a ahaa, takhle se to hraje. No a dnes mám platinu 🙂 Vždycky, když se ožeru, zapnu hru a vysmátej dávám bossíkům na pr*el a vzpomínám, jak jsem řezal do klávesnice vzteky a sváděl to na ní, ale bylo to ve mě 🙂 No a pak jsem naběhl na DS1,2,3 a teď Elden ring, kde se situace se Sekirem opakovala

Já někde píšu že je to špatný? Píšu že to bylo vtipný 😀 drtivá většina lidí tam i přiznala že je to prej moc těžký a tak posílají dále. Nejsem si úplně jistej jestli Sekiro bylo v bundle s PS4 ale je to možný 

Co je na tom špatného, že to lidi prodávají na bazarech?

Určitě se najde hromada lidí, kteří to dostali ke konzoli. Momentálně je situace na trhu s PS taková, že bereš cokoliv, pokud je to hned k dispozici na skladě. Oni to vzali s konzolí, i když je takový styl her nebaví, a tak to obratem prodali.

A jiní to koupili a zjistili, že to není hra pro typické casual hráče a tak to přeprodali zpět. 😀

Myslím že jsem Sekiro dohrál jen 3x nebo 4x už nevim kolik je tam konců na všechny achievementy. 😬 Naštvanej sem u toho párkrát byl ne že ne, ale prostě mě Fromsoftí hry baví. Nejvíc funny mi přišlo jak to lidi hned den dva od vydání prodávali na PS bazarech 😂

Odpadnul jsem už dvakrát někde po Lady Butterfly kvůli nedostatku času a nechuti hrát na PC.

Ale jen co dorazí Steam Deck tak se vrátím.

DS1 jsem díky Nintendu pokořil už spoustakrát. Těším se, až se mi s Deckem otevřou další fromovky. Ještě tak Bloodborne kdyby vyšel na PC :-( a remake Deamons Souls. 

Z tvého výčtu "typů japonských her, které jsi hrál", je vidět, že jsi toho moc nehrál. 😛

Spíš to vypadá, že jsi vyzkoušel 2-3 hry, které ti zrovna nesedly, a pak jsi na zbytek rezignoval.

Tahle tvoje teorie se dá aplikovat ale i na knihy a filmy. Pokud budeš číst Dostojevského, Joyce apod, dá ti to mnohem více práce než něco od Viewegha. Fellini, Bergman, Kubrick, Lych apod dají mnohem více práce než Troška. V globále ti ale mnohem více práce dá o mnoho lepší zážitek.

Pak je to na každém, co preferuje a do čeho investuje čas. 

Kua do toho, slaboši nevyhrávají :D

Dominiku já na tom byl stejně. První průchod Sekirem jsem zuřil, u posledního bosse jsem strávil 6 hodin. Přísahal jsem, že něco podobného už nikdy nechci zažít.

Půl roku nato jsem dal druhý průchod a zvládl jsem to skoro levou zadní. Nejdřív jsem trnul, že to zas budou muka, ale pak jsem užasl, jak hladce jsem tu hru prošel (i když ten poslední boss mi dal zase trochu zabrat, ale tentokrát jsem na něm zkysl asi jen na hodinu).

Jestlis hrál a užil si třeba Dark Souls, tak určitě zvládneš i tohle. Akorát Sekiro prostě musíš hrát jinak než Dark Souls, musíš primárně blokovat (parry), ne uskakovat, jinak budeš dostávat nářez. Třeba ten koňský boss na začátku je úplně triviální, jakmile přestaneš poskakovat jak koza a válet se na zemi a místo toho začneš jednoduše blokovat. Ty "parry windows" jsou v Sekiru milionkrát větší než v jiných hrách od FromSoftu, takže není třeba se bát.

Asi nejjednodušší platina. Se rovnou na hraní vykašlete, pokud nedohrajete ani takový masterpiece. Ten gameplay je božský a připomíná místy tanec,

Hra byla dohrána i na kytaře. 

Pokud dojdete k Genichirovi, tak ten vás naučí pak vše, co potřebujete,dohrát hru pak nebude problém.

Jenže některým lidem prostě některé herní mechaniky nesedí a nedokážou si na ně zvyknout. V Soulsech mně nesedělo parry, nedokázal jsem se do něj s jistotou trefit. Tak jsem kombinoval tankovaní štítem, uhýbání, běhání, schovávání se za překážky a využívání oken pro útok. Jo, můžeš říct, že jsem si tím některé souboje zkomplikoval, protože s parírováním jsou primitivní, ale mně to v zásadě fungovalo takhle. Jen některé souboje byly spíš vydřené, takže vítězství byla spíš úleva než radost.

Ze stejného důvodu mi nevyhovuje nový Doom, který hráče nutí do maximální agrese a já mám radši opatrnější přístup a ideálně hry, kde si můžu vybrat.

A nemysli si, že se po prvním neúspěchu kouknu na youtube, jak se to má dělat. Akorát nechci strávit jedním bossem víc jak deset hodin, tak se po pár hodinách pokusů prostě podívám, jestli někde neopakuju pořád tu samou chybu (třeba že lezu někam, kde nemám co dělat). Jak jsem psal výše, k ničemu jinému to dobré není, protože to stejně nedokážu replikovat.

Jo, někdy mám pocit že už ty hry nejsou co bývali, nebo že už jsem moc starý, ale pak vyjde něco co mě chytne na stovky hodin, a vidím že jen vycházely nudný hry a že to nadšení v sobě pořád eventuelně mám

Tyhle hry jsou pro mě v podstatě práce, akorát za jejich hraní nedostávám peníze.

Než bych padesátkrát zdolával jednoho bosse v Sekiru, radši ho zdolám jednou v Zaklínači a v ušetřeném čase si třeba přečtu knížku nebo vyrazím do lesa. Než někomu naběhne žilka: To je _můj_ způsob, kterej mi vyhovuje, ne univerzálně platnej způsob, kterej by měli všichni následovat.

Kdyby byl při mém skillu a trpělivosti prostor dostatečný, tak mám hru dohranou:)

Velmi pekne napisany clanok.

Velmi dobry postreh, ze to proste nejde outlevelnut, odrollovat alebo odblokovat ako v Dark Souls.

Bossovia boli naozaj vyzvou. K ich pokoreni, som pristupoval ako k progressu bossov vo WoW - kazdy pull proste dokazat nieco viac/dostat sa dalej a zname/poznane mechaniky nefailovat.

Dobry zazitok.

Ja bych chtel jen rict, ze ten pocit kdyz nekoho porazite, co se zdalo jako zhola nemozne , je proste nepopsatelnej, a myslim ze to zene hrace dal, nebo ja to aspon tak mam, ale treba je to jinak, ja vim ze me ty hry neskutecne bavi ..ikdyz tomu muzu dat hodinku-dve dene....

jj. Jako nečekej úplně jednoduchou hru. Ten souboják funguje defakto stejně. Takže pokud ti nesednul ten, tady to lepší nebude.

Ale díky té otevřenosti to není tak hrozné jak když se někde sekneš na jednom bossovi a bez jeho překonání není cesty dál. A druhak ten online... ten dělá obrovský rozdíl. Ve třech se to prostě hraje úplně jinak než v jednom.

A ono tím, že souboják funguje defakto ve všech FS hrách totožně, tak si troufám říct, že pokud se do něj v jedné hře dostaneš, najednou i ty ostatní začnou být víc v pohodě. Já třeba takto totálně odsoudil Dark Souls jako nehratelnou hru. Pak jsem se ale dostal do Bloodborne, dohrál. A najednou i ty původní Dark Soulsy šly krásně a bez problémů :-D