Asi stárnu nebo co :)

A přitom je v jádru jednodušší než Soulsy a Bloodborne, protože ti na rozdíl od nich dává v podstatě jen jeden nástroj k řešení problému a mnohem snáze člověk přijde na to, kde udělal chybu.

To už mi přijde jako hodně přehnaný tvrzení, který by mohlo vést k falešné iluzi, že stačí jedna rána (chyba) a je po tobě. A to není pravda. Naopak prostor na chyby dostáváš a celkem dostatečný.

Same here bro. Dark Souls, Bloodborne "v pohodě". Ale Sekiro jsem nedal. Nedal jsem Lady Butterfly ani toho týpka ve věži s bleskovým lukem. Zkoušel jsem to dostkrát. Ale možná se do toho ještě někdy pustím.

Perfektní článek, resp. článek, co perfektně popisuje i mou zkušenost. Taky jsem se trápil, taky jsem po X pokusech s upocenýma rukama porazil Masataku Oniwu -- a taky jsem se pak dostal hloub do hradu Ašina a uvědomil jsem si, že na tohle prostě nemám. Neumím být dokonalý a neumím nedělat chyby -- a přesně to hra vyžaduje. Dodnes mě mrzí, že jsem tak podmanivý svět musel opustit, ale ano, pokud člověk není velmi pečlivý a trpělivý, tak Sekiro přináší jen bolest.

tak ja to mam presne naopak

serie dark souls mi prisla az k uzoufani nudna a proto jsem jednicku nedohral a dalsi dva ani nezkousel

ale sekiro diky dynamickymu soubojaku me udrzelo az do konce

Závidím každýmu, kdo to ještě nehrál. Gameplay patří bez debaty mezi absolutní špičku současnýho herního průmyslu. Hra opravdu staví jen na schopnostech hráče a na ničím jiným. Člověk se nemůže přelevelovat, nemá k dispozici OP magii a podobné berličky, které bohužel dnešní hráči tak smutně vyžadují. Já si přál aby ta hra nikdy neskončila, protože takhle krystalicky čistej souboják je k nezaplacení. Beze srandy mi to skoro až vhánělo slzy do očí, že i v dnešním mainstreamu se najde vývojář, kterej má koule tohle dát hráčům, kterým ke štěstí nestačí jen "pres X to win".

To je mimochodem další ukázka mistrovství From Software. Když se podíváte jak v této hře vlastně zvládli uhnout ze své bezpečné Souls zóny a dali hráčům úplně jiný typ zážitku, než na jaký byly zvyklý to je prostě obdivuhodný. Pak o pár let později vezmou Souls formulku zpátky a redefinují díky ní přístup k openworldům takovým způsobem o kterým se miliardovým korporátům (zdravím Ubisoft) ani nesnilo.

Pamatuju si dobu na PS3/X-360, kdy to bylo v herním průmyslu doslova katastrofální a já pomalu s hraním chtěl opravdu seknout. Pak sem si z asie nechal poslat jakýsi Demon's Souls (hra původně ani nebyla určená pro jiné trhy) a bylo to, jako kdyby mi někdo vpravil do žil adrenalin a polil živou vodou. V záplavě všech těch rádoby super hrách, kterým v recenzích dávají samé extra hodnocení si téměř nikdo nevšiml takového klenotu. Zbytek už je historie.

Osobně doufám, že si teď ve From Softu uvědomují svoji pozici a čekají nás další super zážitky.

Tenhle článek mi připomněl podobný od Patrika a jeho peripetiích s Elden Ringem. Musím říct na rovinu, že s autorem soucítím. Měl jsem podobnou genezi s Bloodborne. Mám ve svém okolí jednoho skutečného znalce/fanouška her od FromSoftu a dle jeho názoru je Sekiro pravděpodobně nejtěžší Soulsborne hrou ze všech, takže estetika feudálního Japonska je sice fajn, ale člověk se musí připravit na to, že při hraní bude trpět jak pes.

Přiznávám, že i mě Sekiro láká svojí vizuální stránkou a kdyby na PS Storu nestálo stále 1800,-, možná bych ho už v knihovně měl taky, ale hádám, že by nakonec šlo tou samou cestou jako Bloodborne. Představa, že celý svůj týdenní budget času na hraní spálím na jednom bossovi, je pro mě čím dál méně přijatelná.

Dohral jsem vsechny “soulsovky” od from software od demons souls az po elden ring…ale sekyra jsem proste nebyl schopnej zaboha dohrat 😃nakonec me to prestalo bavit…nebavil me moc system toho vecnyho vykrejvani vsech utoku 💁‍♂️hra je dobra ale zkratka mi ze vsech nejmin sedla