Hlavně bych si nemazal med kolem huby. On i ten scénář a dějový linky u her nejsou obvykle taky nějakou extra třídou na čtyřicet mezinárodních cen. Není pochyb o tom, že kombinace samotných hratelnosntích akcí ze strany hráče a nabízená zápletka u hry postačují, ale u her se k tomu přidává takovýho množství faktorů - od vyobrazení a dál - který budují celkovou zájmovost, že podobnýho potom na filmu něčeho podobnýho dosáhnout jednoduše není tak snadný a mohl by se klidně přetrhnout u toho i "Špílberk". Tím je na místě stále otázka, proč brát předlohy, který se mimojiné vedle vlastních mechanismů prezentují částečně vlastně taky filmovou charakteristikou, jež však ve výsledku nemusí stačit na to, aby z toho mohl být kvalitně ukvalitní film s živými herci, když koncept a děj samotných her je v jádře jak z pera mimina? Jako jasný, třeba takovej Payne mohl mít ze samotný hry mnohem líp využitej potenciál pro výsledný zpracování, když sám si na dospělej film hraje, ale jinak je to převážně látka, u které snaha přenýst na plátno se musí zákonitě zvrtnout buď jen v prezentaci základu a základních postav s vlastní myšlenkou a nebo v hru-přísně sledující záležitost, která však laické veřejnosti bude připadat stejně dementní. Budiž čest Silent hillu, u kterýho však výrazně platí, že jeho herní zápletka a prostředí nahrávají úspěchu už z jádra věci. Ta látka kolem hry pohrávající si s duchařinkama a psychem by uspěla i kdyby se to jmenovalo "Za kopečkem"... A na druhou stranu, kdyby si někdo chtěl zfilmovat něco napříkald z produkce Cagee a jeho herních dramat, tak by to bylo už z povahy těch her ve finále stejně zbytečný.

Takže si určitě dovolím říkat a částečně souhlasit, že hry jako předloha pro film fungovat nemůžou v takových našich kvalitativních představách nejen kvůli tomu, že se toho v našich očích chytně nějaký "amatérský" šášula, ale rovněž z nemalého důvodu, že i ty hry nejsou nějakou studnicí velkých děl po stránce originality a komplexity a vytáhnout z nich to hlavní, co u nich normálně funguje na monitorech, není rozhodně snadnou a dosud vyřešenou operací.

Když nad tim teď přemýšlim, tak Prince z Persie asi taky napsal Skip Woods *1*

je tam toho více. prvně určitě souhlasím s tebou. hlavně s tím druhým. hry jsou pro filmové producenty druhořadou záležitostí, takže na to dají malé výdaje a tak do dopadá - bídný scénář, režisér, herci. vždy je to jen snaha vytřískat ze značky nějaké peníze navíc. plus bych k tomu ještě přidal cílového diváka. pokud by chtěli udělat film, který by uspokojili fanoušky hry, museli by ustoupit nehráčům, kteří tu značku neznají. tímpádem odpadá výrazné procento diváků. když to ale zevšeobecní, ztrácí film na své původní značce a hře se už moc nepodobá. a nakonec to dopadá tak, že se hledají kompromisy a vznikne z toho prostě *meh* film. podle mě to nejlépe dopadlo u prince of persia. velká hvězda, velká produkce, hře to neuškodilo a zároveň to pobavilo nehráče (mou přítelkyni). ale i tak ten kompromis byl vidět a zas tak skvělé to nebylo.