Zkusil jsem hrát Pathfindera za toho zlého. Nedokázal jsem to
-
Až vyjde celej Baldurs Gate 3, tak si moc rád zahraju za stranu goblinů. Když hra umožní alternativní kampaň, tak proč ne.
-
V novém Pathfinderovi jsem také začal hrát za chaotic neutral postavu s úmyslem páchat sem tam zlo, ale stejně jako Vašek jsem v prologu selhal. Naštěstí jeden mythic path, Trickster, mě dokázal dát zpátky na tu správnou cestu chaosu a trocha zla! :)
PS: Jéé, Ve stínu draků! :D Ty nekonečné hodiny chození do lesa, a pak vysedávání v zahradách byly celá moje základka.
-
Jak v Kotoru, tak v ME. Vždycky "zlo". U ME jsem ale dvakrát dával vždy dobro. Záchrana Wrexe a vybrat si mezi Samarou a její dcerou. Kde se dá hrát za "zlé" a udělat zlou postavu, tak vždycky. Není na to nic těžkého. Jenom nesmí být člověk morální fňukna.
-
-
Ale pendrek fňukna. Jde spíš jen o to, jestli se člověk chce sžít s postavou a promítat do ní svoje postoje, nebo nechce -- nebo spíš opačně, jestli se dokáže emocionálně odpojit od postavy.
-
-
Jsou dvě varianty, jak to překonat:
Buď, jak píšeš, se emocionálně odpojíš od postavy a prostě si říkáš, jak by asi zareagovala a ne, jak bych zareagoval já na jejím místě.
Nebo defakto rezignuješ na roleplaying a prostě jen blbneš bez vztahu k postavě. Jako když se třeba v Hitmanovi pokoušíš vyvraždit celou mapu jen tak z nudy, ze zvědavosti, nebo jako výzvu. Nebo jako když tester prochází tu zlou příběhovou linku - Sleduješ, co se děje, ale nejsi v tom morálně zainteresovaný.
Pravda, jsou lidi, kterým hrát za zlo nevadí (a pak třeba i ostatní označují za fňukny), ale jak to u nich funguje, ti neřeknu, protože já taky většinou hraju dobráky a pokud chci změnu, vyberu si z výše uvedeného.
-
-