..neviem ..mne to nejak od prirodzenia nieje prirodzené...vždy skončím ako ,dobrák .😇,ale vždy si to pred rozhodnuťím sejvnem a skúsim aj zlú možnosť..len tak aby som videl ..😀

Ne vždycky zlá postava je automaticky zlá. Např. karma systém v ME v roli renegáta přece nejste zlý, ale praktický - účel světí prostředky. Jinak obecně hraju vždycky za účelem největších vědomostí nebo největší moci, jsem ochoten položit i život mých spolubojovníků. Podle definice DND tomuto přesvědčení odpovídá NE (neutrální zlo). Důvodem je, že jsem přesycený z těch trapných klaďasů na televizní obrazovce. Hry jsou jedinou platformou, která nabízí opravdový zážitek "být zlý".

Otázka je, co si potom představíš pod zlou postavou. Někdo může mít ultimátně hodný (zachraňuje kočky ze stromů), aby získal důveru a pak udělal tak ohavný čin, z čeho ho nikdo nebude podezírat.

Ano, ale o tom to vlastně celkem je. 

Nikoliv o volbě dobra a zla, ale o volbě menšího zla. Ne nadarmo se říká, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. 

Proto mi v Kotoru (a vlastně i v Mass Efectu) dělalo problém být vyloženě ten správný. 

Taky hraju pokaždé za klaďase. Často sarkastického, popichujícího, ale přesto klaďase. I v Tyranny jsem volil "menší zla".

Rekneme si to na rovinu, vetsina lidi za zle hrat uplne nedokaze, ne tedy na 100 procent. Je to tak vlastne dobre, protoze kdyby to takovy clovek dokazal, neco to o nem jako o cloveku vypovida. Podle me je nejlepsi hrat stred, ne Mirka Dusina, ale zase ne nekoho, kdo proste vrazdi vsechno kolem, at uz je motivace jakakoliv. Na druhou stranu, i kdyz hraji vzdy za kladne nebo neutralni postavy, tak nemam rad, kdyz RPGcka hrani za zle postavy neumoznuji. Napriklad Cyberpunk nebo Witcher 3. U Witchera to jeste chapu, hrajete za danou postavu, ktera ma nejake nazory a vy mate tedy logicky omezene moznosti volby, ale v Cyberpunku si tvorite postavu vlastni, meli byste tak mit vic moznosti volby, coz ale bohuzel neni pripad CP.

pokud mam na vyber, najdu si tu 3. cestu, vetsinu cRPG sic hraji za dobro ale nemam problem hrat i za zlo, napr v tyrrany, dungeon keeper nebo overlord

Co si budem povídat, málokdy se stane že hra hraní za zlouny dřív nebo později nepotrestá (ať už omezením možností, či třeba nemožností "vyhrát"). Ještě méně se stává, že hra přímo motivuje k hraní za zlouna tím, že tuto možnost vykresluje jako tu jednodušší.

Naštěstí existují hry jako Vampyr nebo Fable 3, kdy hrát vyloženě za dobro je ta těžší varianta. No problém pak ale nastává, když máte rádi výzvy :D

Na WotR se těším... co jsem měl možnost vidět, záporný archetyp lze propojit s některými mystickými třídami přičemž výsledek pak může být i to, že vám celá družina uteče a vy si budete muset vystačit s vlastními poskoky.

Takže jo, asi vyzkouším hraní za chaotického prospěcháře, pro kterého účel světí prostředky. Tedaaa... pokud si najdu dostatek času. 100+ hodin jen na základní kampaň, uff, to zas bude na čtvrt roku jak Kingmaker :D

Vtipné je, že Vašek píše, že to bral jak trénink pro hraní zlé postavy ve stolním RPG a pak narazil na to, že nechtěl špatně vypadat v očích ostatních (virtuálních) postav v družině.

Tohle je s živými spoluhráči ještě o hodně těžší (neříkám nemožné), protože tam, pokud se předem nedomluvíte na hraní záporáků, bude ostatním reálným lidem komplikovat hru. Navíc tam není tak snadné říct, že s touhle postavou už nechci být ve skupině a odejít, jak by to správně naskriptované NPC (k vidění opravdu zřídka) ve videohře udělalo a jelo by se dál. Ve stolním RPG musí skupina nějak fungovat a přes všechny rozepře držet většinu času spolu. Pak se musí vymýšlet nějaké umělé vazby mezi rebelem a ostatními nebo ostatní rezignují na správné hraní svých postav a neodejdu či nevyženou rebela z družiny ani, když se chová hrozně. A nebo vyženou či ho i zabijí/předají představitelům zákona a pak si jeho hráč musí tvořit novou postavu.

Když už hrát zlou postavu ve stolním RPG, tak buď chytře zlou. Takovou, co se neprojevuje výrazně zle, ale spíš se snaží manipulovat členy družiny, omlouvat své plány končící masakrem jako "menší zlo" a postupně nechávat konat zvěrstva i ty nejvěrnější paladiny. Nebo hrát postavu extrémně užitečnou, které ostatní prostě odpustí nějakou tu vraždičku, když je následně vyseká z velkého maléru, který způsobil (alespoň zdánlivě) někdo úplně jiný.

Jsou dvě varianty, jak to překonat:

Buď, jak píšeš, se emocionálně odpojíš od postavy a prostě si říkáš, jak by asi zareagovala a ne, jak bych zareagoval já na jejím místě.

Nebo defakto rezignuješ na roleplaying a prostě jen blbneš bez vztahu k postavě. Jako když se třeba v Hitmanovi pokoušíš vyvraždit celou mapu jen tak z nudy, ze zvědavosti, nebo jako výzvu. Nebo jako když tester prochází tu zlou příběhovou linku - Sleduješ, co se děje, ale nejsi v tom morálně zainteresovaný.

Pravda, jsou lidi, kterým hrát za zlo nevadí (a pak třeba i ostatní označují za fňukny), ale jak to u nich funguje, ti neřeknu, protože já taky většinou hraju dobráky a pokud chci změnu, vyberu si z výše uvedeného.

Ve většině RPG tohoto stylu se snažím hrát buďto za Chaotic Good postavu a nebo Lawful Evil. Hraním za LE nemám vůbec žádný problém, bohužel mi přijde že většina RPG není schopna dobře simulovat "evil" postavy. Často se to mění v nějakého groteskního padoucha, co krade sladkosti dětem v tom případě se můj herní styl většinou změní na Chaotic Good. 

Baví mne hrát za "evil" postavy, ale tha ra musí být tak nuancovaná. Takže děkuji Tyranny haha!

Ale pendrek fňukna. Jde spíš jen o to, jestli se člověk chce sžít s postavou a promítat do ní svoje postoje, nebo nechce -- nebo spíš opačně, jestli se dokáže emocionálně odpojit od postavy.

Jo, v Kotoru i ME jsem to měl _úplně_ stejně. Jednou jsem rozehrál Kotor s vědomým rozhodnutím, že chci být totálně zlý, ale nedokázal  jsem se emocionálně odpojit od svýho avatara ve hře, takže nakonec to byl další "Mirek Dušín run". 😀

Já hraju většinou Lawful Good, maximálně Chaotic Good. Jsem prostě takovej a nic jinýho mě neláká.

Snad proto bych si raději uříznul pravou ruku, než bych opakovaně někoho banoval na 30 dnů za slušně vyjádřenou kritiku.

Ale to jsem já. Konzistentní v tom, co si myslím, co říkám, a jak jednám.

Až vyjde celej Baldurs Gate 3, tak si moc rád zahraju za stranu goblinů. Když hra umožní alternativní kampaň, tak proč ne.

V novém Pathfinderovi jsem také začal hrát za chaotic neutral postavu s úmyslem páchat sem tam zlo, ale stejně jako Vašek jsem v prologu selhal. Naštěstí jeden mythic path, Trickster, mě dokázal dát zpátky na tu správnou cestu chaosu a trocha zla! :)

PS: Jéé, Ve stínu draků! :D Ty nekonečné hodiny chození do lesa, a pak vysedávání v zahradách byly celá moje základka.

Jak v Kotoru, tak v ME. Vždycky "zlo".  U ME jsem ale dvakrát dával vždy dobro. Záchrana Wrexe a vybrat si mezi Samarou a její dcerou. Kde se dá hrát za "zlé" a udělat zlou postavu, tak vždycky. Není na to nic těžkého. Jenom nesmí být člověk morální fňukna.