-
Je mi hluboce dnes nesmírně líto mého nevhodného žertování na učet
zpěváka Igora Talkova. To co tady budu o něm dál v komentáři sdílet je
pro mě osobně dnes velice duvěrné a velice hluboce intimní, protože znám
jen 2 jediné skladby při kterých bych chtěl jednou umírat, je to
rozhodně nejlepší a hodně i vyjímečná a vzácná skladba od Fredericka
Chopina, která se jmenuje "Spring Waltz" (s podtitulem Mariage d'Amour -
ano melancholici jako já mají hudební sluch a možná nikoliv už jen
částečný) a právě hudební skladba, neskutečně melodicky hluboce
překrásná a melodicky i skvostná křestanská písen, balada právě ruského
zavražděného protirežimního hudebního folkaře zpěváka křestana Igora
Talkova, která pochází z jeho hudebního alba "Russia" a která ho s
největší i pravděpodobností stála i jeho osobní život, když se svou
hudbou folkařsky odvážně a statečně vzepřel totalitnímu sovětskému
komunistickému režimu, se jmenuje "Byvschij Pod'esaul" (kterou mám dnes
ve formátu MP3 téhdy ještě staženou z dnes už bohužel neexistujícího
nejlepšího hudebního serveru, z webu myfreemp3.vip-či net.), při které
se opakovaně vždy rád hluboce dojímám k slzám, lépe řečeno při které se
mě duševní trýzní a intenzivní duševní bolestí dnes svírá srdce a běhá
mě při hlubokém se vcítění se do hlubokého a silného emočního prožitku
zpěváka Igora Talkova, který měl absolutní hudební sluch a který je
právě v samotném Rusku dnes respektovaný a plně uznávaný pro svuj
absolutní hudební sluch, občas uvolněnou silnou lavinou emocí mráz po
zádech, je v ní naděje na hluboce hořké a trpké smíření i tragédie,
hluboce hořké i trpké osobní smíření, je v ní bolest i radost, je v ní
rusky protirežimní velice tragický životní osobní heroismus dnes Igora
Talkova, který mě je právě dnes s hudbou ukrajinských Veremiy i Okean
Elzy, duše i srdce dnes celé Ukrajiny, i se západoněmeckými Die Toten
Hosen dnes osobně hodně blízký, jsem také dnes už rozhodnutý a odhodlaný
pro své osobní politické a morální postoje a politické názory a pro své
morální a politické osobní přesvědčení obětovat dnes v životě už uplně
vše, i právě život samotný! Levicový anarchista, levicový volnomyšlenkář
a levicový humanista Martin Dyntar, klient služeb CHB RIAPSu Trutnov,
který veřejně dnes publikuje své články dnes v časopise klientu CHB
RIAPSu pod názvem "Čisté Srdce"! -
čtu Fjodora Michajloviče Dostojevského nesmírně rád, hlavně jeho
"Zápisky z Podzemí" (1864) mám dnes celé přečtené a občas jsem pod jeho
silným vlivem také dnes cynicky hodně zlomyslný, vážím si Dostojevského
osobně pro hluboký psychologický realismus v klasické ruské literatuře,
pro ty co ho nemají v podvědomí a pro ty co neví Dostojevskij se sám
zabýval hluboce lidskou i sociální patologií a lidskou psychopatologií,
alespon tedy objektivně z toho psychologického hlediska, a právě z toho
sociálního hlediska se sám nejvíce snažil sladit zájmy společnosti se
zájmy jednotlivce - tradiční křestanství, v Rusku a v ruské společnosti
ho známe dnes vždy více v pravoslavné podobě a ruský socialismus,
uspěšně i neuspěšně, Dostojevskij jako ve světové literatuře dnes
největší a nejtěžší ruský melancholik a jako hluboce i trpící člověk,
kterému i trest smrti byl zmírněný na dlouholetý pobyt v káznici, ve
vězení ve vyhnanství na Sibiři, kde jedinou knihu, kterou mohl číst byla
právě samotná křestanská Bible a jeho odkaz je dnes ve společnosti
stále živí a díky dnes právě i samotné Ruské agresi a válce na Ukrajině
dnes ve společnosti stále aktuální, Dostojevskij ve mě, v mém srdci
hodně ožívá v mém svědomí, mužeme tomu správně říkat hlas lidského srdce
a hlas lidského svědomí. V české společnosti nepohodlný Volnomyšlenkář a
levicový humanista Martin Dyntar. -
čtu
Fjodora Michajloviče Dostojevského nesmírně rád, hlavně jeho "Zápisky z
Podzemí" (1864) mám dnes celé přečtené a občas jsem pod jeho silným
vlivem také dnes cynicky hodně zlomyslný, vážím si Dostojevského osobně
pro hluboký psychologický realismus v klasické ruské literatuře, pro ty
co ho nemají v podvědomí a pro ty co neví Dostojevskij se sám zabýval
hluboce lidskou i sociální patologií a lidskou psychopatologií, alespon
tedy objektivně z toho psychologického hlediska, a právě z toho
sociálního hlediska se sám nejvíce snažil sladit zájmy společnosti se
zájmy jednotlivce - tradiční křestanství, v Rusku a v ruské společnosti
ho známe dnes vždy více v pravoslavné podobě a ruský socialismus,
uspěšně i neuspěšně, Dostojevskij jako ve světové literatuře dnes
největší a nejtěžší ruský melancholik a jako hluboce i trpící člověk,
kterému i trest smrti byl zmírněný na dlouholetý pobyt v káznici, ve
vězení ve vyhnanství na Sibiři, kde jedinou knihu, kterou mohl číst byla
právě samotná křestanská Bible a jeho odkaz je dnes ve společnosti
stále živí a díky dnes právě i samotné Ruské agresi a válce na Ukrajině
dnes ve společnosti stále aktuální, Dostojevskij ve mě, v mém srdci
hodně ožívá v mém svědomí, mužeme tomu správně říkat hlas lidského srdce
a hlas lidského svědomí. V české společnosti nepohodlný Volnomyšlenkář a
levicový humanista Martin Dyntar.
-
čtu Fjodora Michajloviče Dostojevského
nesmírně rád, hlavně jeho "Zápisky z Podzemí" (1864) mám dnes celé
přečtené a občas jsem pod jeho silným vlivem také dnes cynicky hodně
zlomyslný, vážím si Dostojevského osobně pro hluboký psychologický
realismus v klasické ruské literatuře, pro ty co ho nemají v podvědomí a
pro ty co neví Dostojevskij se sám zabýval hluboce lidskou i sociální
patologií a lidskou psychopatologií, alespon tedy objektivně z toho
psychologického hlediska, a právě z toho sociálního hlediska se sám
nejvíce snažil sladit zájmy společnosti se zájmy jednotlivce - tradiční
křestanství, v Rusku a v ruské společnosti ho známe dnes vždy více v
pravoslavné podobě a ruský socialismus, uspěšně i neuspěšně,
Dostojevskij jako ve světové literatuře dnes největší a nejtěžší ruský
melancholik a jako hluboce i trpící člověk, kterému i trest smrti byl
zmírněný na dlouholetý pobyt v káznici, ve vězení ve vyhnanství na
Sibiři, kde jedinou knihu, kterou mohl číst byla právě samotná
křestanská Bible a jeho odkaz je dnes ve společnosti stále živí a díky
dnes právě i samotné Ruské agresi a válce na Ukrajině dnes ve
společnosti stále aktuální, Dostojevskij ve mě, v mém srdci hodně ožívá v
mém svědomí, mužeme tomu správně říkat hlas lidského srdce a hlas
lidského svědomí. V české společnosti nepohodlný Volnomyšlenkář a
levicový humanista Martin Dyntar.
-
čtu Fjodora Michajloviče Dostojevského nesmírně rád, hlavně jeho "Zápisky z Podzemí" (1864) mám dnes celé přečtené a občas jsem pod jeho silným vlivem také dnes cynicky hodně zlomyslný, vážím si Dostojevského osobně pro hluboký psychologický realismus v klasické ruské literatuře, pro ty co ho nemají v podvědomí a pro ty co neví Dostojevskij se sám zabýval hluboce lidskou i sociální patologií a lidskou psychopatologií, alespon tedy objektivně z toho psychologického hlediska, a právě z toho sociálního hlediska se sám nejvíce snažil sladit zájmy společnosti se zájmy jednotlivce - tradiční křestanství, v Rusku a v ruské společnosti ho známe dnes vždy více v pravoslavné podobě a ruský socialismus, uspěšně i neuspěšně, Dostojevskij jako ve světové literatuře dnes největší a nejtěžší ruský melancholik a jako hluboce i trpící člověk, kterému i trest smrti byl zmírněný na dlouholetý pobyt v káznici, ve vězení ve vyhnanství na Sibiři, kde jedinou knihu, kterou mohl číst byla právě samotná křestanská Bible a jeho odkaz je dnes ve společnosti stále živí a díky dnes právě i samotné Ruské agresi a válce na Ukrajině dnes ve společnosti stále aktuální, Dostojevskij ve mě, v mém srdci hodně ožívá v mém svědomí, mužeme tomu správně říkat hlas lidského srdce a hlas lidského svědomí. V české společnosti nepohodlný Volnomyšlenkář a levicový humanista Martin Dyntar.
-
"hm kéž bych nebyl hloupí, ale jen negramotný, bud anebo jsem asi hloupí a ještě negramotný k tomu." citát Dostojevského z Hořic, který se upsal, vyčerpal a zemřel.
-
hm kéž bych nebyl hloupí, ale jen negramotný...
-
Kdybych skutečně četl Dostojevského a studoval do hloubky jeho osobnost a díla, pak by možná mé komentáře k němu mohli stát i za řeč, ale takhle nikoliv! Jsem literárně negramotný a zanechal jsem tu po sobě pěkný slovní salát s tendencí planě filozofovat a mudrovat a žertovat o sobě, prostě nic moc, podpruměrné a povrchní komentáře bez hloubky. Ale zasmál jsem se tu i sobě, občas to bylo i vtipný.
-
To jsem přehnal, to byl špatný vtip, Dostojevského jsem nikdy nečetl, psal jsem jen čistě o svých pocitech z Dostojevského a snažil se do hloubky více rozebrat své pocity (a také vtipkovat), moc mi to ale nešlo. Dostojevskij byl hluboce věřící asi pravoslavně založený křestansky zbožný člověk, a vubec nepsal špatně, trpěl epilepsií a unikl trestu smrti, pro své názory, které nebyly v Rusku téhdy přijmány a pro epilepsii si vytrpěl Dostojevskij skutečné peklo, není proto asi moc dobré o něm žertovat. Snažil se spojit křestanství s tehdejším socialismem. Byl to velice dobrý spisovatel, jeden z nejlepších ruských spisovatelu.
-
každý, kdo píše ("Zločin a Trest") tak zdlouhavě není normální, já bych to napsal na 20 stránek, ale tenhle mravně křestansky osvícený epileptik na 200 str., ten se proepileptikoval do konce románu. Rusové ho ale mají rádi, však kdepak já jim ho neberu.
