-
,,Křestanství je vždy plné hlubokého utrpení a člověk by měl vždy pro druhé co nejvíce vždy hluboce trpět." (Martin Dyntar)
-
,,Křestanství je vždy plné hlubokého utrpení a člověk má rád co nejvíce vždy hluboce trpět." (Martin Dyntar)
-
Je mi hluboce dnes nesmírně líto mého nevhodného žertování na učet
zpěváka Igora Talkova. To co tady budu o něm dál v komentáři sdílet je
pro mě osobně dnes velice duvěrné a velice hluboce intimní, protože znám
jen 2 jediné skladby při kterých bych chtěl jednou umírat, je to
rozhodně nejlepší a hodně i vyjímečná a vzácná skladba od Fredericka
Chopina, která se jmenuje "Spring Waltz" (s podtitulem Mariage d'Amour -
ano melancholici jako já mají hudební sluch a možná nikoliv už jen
částečný) a právě hudební skladba, neskutečně melodicky hluboce
překrásná a melodicky i skvostná křestanská písen, balada právě ruského
zavražděného protirežimního hudebního folkaře zpěváka křestana Igora
Talkova, která pochází z jeho hudebního alba "Russia" a která ho s
největší i pravděpodobností stála i jeho osobní život, když se svou
hudbou folkařsky odvážně a statečně vzepřel totalitnímu sovětskému
komunistickému režimu, se jmenuje "Byvschij Pod'esaul" (kterou mám dnes
ve formátu MP3 téhdy ještě staženou z dnes už bohužel neexistujícího
nejlepšího hudebního serveru, z webu myfreemp3.vip-či net.), při které
se opakovaně vždy rád hluboce dojímám k slzám, lépe řečeno při které se
mě duševní trýzní a intenzivní duševní bolestí dnes svírá srdce a běhá
mě při hlubokém se vcítění se do hlubokého a silného emočního prožitku
zpěváka Igora Talkova, který měl absolutní hudební sluch a který je
právě v samotném Rusku dnes respektovaný a plně uznávaný pro svuj
absolutní hudební sluch, občas uvolněnou silnou lavinou emocí mráz po
zádech, je v ní naděje na hluboce hořké a trpké smíření i tragédie,
hluboce hořké i trpké osobní smíření, je v ní bolest i radost, je v ní
rusky protirežimní velice tragický životní osobní heroismus dnes Igora
Talkova, který mě je právě dnes s hudbou ukrajinských Veremiy i Okean
Elzy, duše i srdce dnes celé Ukrajiny, i se západoněmeckými Die Toten
Hosen dnes osobně hodně blízký, jsem také dnes už rozhodnutý a odhodlaný
pro své osobní politické a morální postoje a politické názory a pro své
morální a politické osobní přesvědčení obětovat dnes v životě už uplně
vše, i právě život samotný! Levicový anarchista, levicový volnomyšlenkář
a levicový humanista Martin Dyntar, klient služeb CHB RIAPSu Trutnov,
který veřejně dnes publikuje své články dnes v časopise klientu CHB
RIAPSu pod názvem "Čisté Srdce"! -
čtu Fjodora Michajloviče Dostojevského nesmírně rád, hlavně jeho
"Zápisky z Podzemí" (1864) mám dnes celé přečtené a občas jsem pod jeho
silným vlivem také dnes cynicky hodně zlomyslný, vážím si Dostojevského
osobně pro hluboký psychologický realismus v klasické ruské literatuře,
pro ty co ho nemají v podvědomí a pro ty co neví Dostojevskij se sám
zabýval hluboce lidskou i sociální patologií a lidskou psychopatologií,
alespon tedy objektivně z toho psychologického hlediska, a právě z toho
sociálního hlediska se sám nejvíce snažil sladit zájmy společnosti se
zájmy jednotlivce - tradiční křestanství, v Rusku a v ruské společnosti
ho známe dnes vždy více v pravoslavné podobě a ruský socialismus,
uspěšně i neuspěšně, Dostojevskij jako ve světové literatuře dnes
největší a nejtěžší ruský melancholik a jako hluboce i trpící člověk,
kterému i trest smrti byl zmírněný na dlouholetý pobyt v káznici, ve
vězení ve vyhnanství na Sibiři, kde jedinou knihu, kterou mohl číst byla
právě samotná křestanská Bible a jeho odkaz je dnes ve společnosti
stále živí a díky dnes právě i samotné Ruské agresi a válce na Ukrajině
dnes ve společnosti stále aktuální, Dostojevskij ve mě, v mém srdci
hodně ožívá v mém svědomí, mužeme tomu správně říkat hlas lidského srdce
a hlas lidského svědomí. V české společnosti nepohodlný Volnomyšlenkář a
levicový humanista Martin Dyntar. -
čtu
Fjodora Michajloviče Dostojevského nesmírně rád, hlavně jeho "Zápisky z
Podzemí" (1864) mám dnes celé přečtené a občas jsem pod jeho silným
vlivem také dnes cynicky hodně zlomyslný, vážím si Dostojevského osobně
pro hluboký psychologický realismus v klasické ruské literatuře, pro ty
co ho nemají v podvědomí a pro ty co neví Dostojevskij se sám zabýval
hluboce lidskou i sociální patologií a lidskou psychopatologií, alespon
tedy objektivně z toho psychologického hlediska, a právě z toho
sociálního hlediska se sám nejvíce snažil sladit zájmy společnosti se
zájmy jednotlivce - tradiční křestanství, v Rusku a v ruské společnosti
ho známe dnes vždy více v pravoslavné podobě a ruský socialismus,
uspěšně i neuspěšně, Dostojevskij jako ve světové literatuře dnes
největší a nejtěžší ruský melancholik a jako hluboce i trpící člověk,
kterému i trest smrti byl zmírněný na dlouholetý pobyt v káznici, ve
vězení ve vyhnanství na Sibiři, kde jedinou knihu, kterou mohl číst byla
právě samotná křestanská Bible a jeho odkaz je dnes ve společnosti
stále živí a díky dnes právě i samotné Ruské agresi a válce na Ukrajině
dnes ve společnosti stále aktuální, Dostojevskij ve mě, v mém srdci
hodně ožívá v mém svědomí, mužeme tomu správně říkat hlas lidského srdce
a hlas lidského svědomí. V české společnosti nepohodlný Volnomyšlenkář a
levicový humanista Martin Dyntar.
-
čtu Fjodora Michajloviče Dostojevského
nesmírně rád, hlavně jeho "Zápisky z Podzemí" (1864) mám dnes celé
přečtené a občas jsem pod jeho silným vlivem také dnes cynicky hodně
zlomyslný, vážím si Dostojevského osobně pro hluboký psychologický
realismus v klasické ruské literatuře, pro ty co ho nemají v podvědomí a
pro ty co neví Dostojevskij se sám zabýval hluboce lidskou i sociální
patologií a lidskou psychopatologií, alespon tedy objektivně z toho
psychologického hlediska, a právě z toho sociálního hlediska se sám
nejvíce snažil sladit zájmy společnosti se zájmy jednotlivce - tradiční
křestanství, v Rusku a v ruské společnosti ho známe dnes vždy více v
pravoslavné podobě a ruský socialismus, uspěšně i neuspěšně,
Dostojevskij jako ve světové literatuře dnes největší a nejtěžší ruský
melancholik a jako hluboce i trpící člověk, kterému i trest smrti byl
zmírněný na dlouholetý pobyt v káznici, ve vězení ve vyhnanství na
Sibiři, kde jedinou knihu, kterou mohl číst byla právě samotná
křestanská Bible a jeho odkaz je dnes ve společnosti stále živí a díky
dnes právě i samotné Ruské agresi a válce na Ukrajině dnes ve
společnosti stále aktuální, Dostojevskij ve mě, v mém srdci hodně ožívá v
mém svědomí, mužeme tomu správně říkat hlas lidského srdce a hlas
lidského svědomí. V české společnosti nepohodlný Volnomyšlenkář a
levicový humanista Martin Dyntar.
-
čtu Fjodora Michajloviče Dostojevského nesmírně rád, hlavně jeho "Zápisky z Podzemí" (1864) mám dnes celé přečtené a občas jsem pod jeho silným vlivem také dnes cynicky hodně zlomyslný, vážím si Dostojevského osobně pro hluboký psychologický realismus v klasické ruské literatuře, pro ty co ho nemají v podvědomí a pro ty co neví Dostojevskij se sám zabýval hluboce lidskou i sociální patologií a lidskou psychopatologií, alespon tedy objektivně z toho psychologického hlediska, a právě z toho sociálního hlediska se sám nejvíce snažil sladit zájmy společnosti se zájmy jednotlivce - tradiční křestanství, v Rusku a v ruské společnosti ho známe dnes vždy více v pravoslavné podobě a ruský socialismus, uspěšně i neuspěšně, Dostojevskij jako ve světové literatuře dnes největší a nejtěžší ruský melancholik a jako hluboce i trpící člověk, kterému i trest smrti byl zmírněný na dlouholetý pobyt v káznici, ve vězení ve vyhnanství na Sibiři, kde jedinou knihu, kterou mohl číst byla právě samotná křestanská Bible a jeho odkaz je dnes ve společnosti stále živí a díky dnes právě i samotné Ruské agresi a válce na Ukrajině dnes ve společnosti stále aktuální, Dostojevskij ve mě, v mém srdci hodně ožívá v mém svědomí, mužeme tomu správně říkat hlas lidského srdce a hlas lidského svědomí. V české společnosti nepohodlný Volnomyšlenkář a levicový humanista Martin Dyntar.
-
"hm kéž bych nebyl hloupí, ale jen negramotný, bud anebo jsem asi hloupí a ještě negramotný k tomu." citát Dostojevského z Hořic, který se upsal, vyčerpal a zemřel.
-
hm kéž bych nebyl hloupí, ale jen negramotný...
-
Kdybych skutečně četl Dostojevského a studoval do hloubky jeho osobnost a díla, pak by možná mé komentáře k němu mohli stát i za řeč, ale takhle nikoliv! Jsem literárně negramotný a zanechal jsem tu po sobě pěkný slovní salát s tendencí planě filozofovat a mudrovat a žertovat o sobě, prostě nic moc, podpruměrné a povrchní komentáře bez hloubky. Ale zasmál jsem se tu i sobě, občas to bylo i vtipný.
