-
Škoda že umřela *13* *13* *13*
-
-
Škoda že umřela? To je hodně zjednodušené.
Dolores O'Riordan byla úžasná zpěvačka s andělským, nenapodobitelným a neopakovatelným hlasem a jedinečnou hlasovou technikou, vynikající textařka která se ve svých textech dokázala ztotožnit s problémy spousty lidí, hudebnice, krásná žena a milující matka tří dětí. Proto je její předčasný odchod nenahraditelnou a bolestnou ztrátou nejen z hudebního, ale i z lidského hlediska. Pro spoustu lidí (včetně mne) její smrtí zemřela i část jejich dětství a mládí, ba co víc - je to o to smutnější že zemřela v tak nízkém věku, protože mohla světu prostřednictvím svých textů a písní dát ještě spoustu krásné hudby, radosti ale i smutku a dalších emocí.
Nejsem nějaká měkota a umělce jsem vlastně nikdy neoplakával - přiznám se, že jsem bulil jen když umřel Jon Lord a nic na tom nemohlo změnit ani to že jsem věděl že je nemocný a že možnost vyléčení by se v jeho případě rovnala zázraku.
Ale ještě v neděli jsem si po nějaké době do pozdního večera pouštěl Cranberries a díval se jestli se nechystá poblíž ČR nějaký koncert... Když jsem potom v pondělí večer zapnul počítač a na úvodní straně Seznamu.cz jsem uviděl fotku Dolores zastavilo se mi na okamžik srdce ještě dřív než jsem vůbec přečetl první písmena nadpisu článku a následujících pět minut jsem paralyzovaně seděl na židli, brečel jak želva a nemohl tomu uvěřit. Potom následovalo přehrátí celé tvorby Cranberries prokládané občasným pláčem a konzumací 14ti leté Tullamore Dew, která je stejně jako Dolores z Irska. A v úterý se v práci divili co se mnou je a proč mám tak zarudlé oči...
Odchod Dolores pro mne není jen smrtí nějakého umělce - i když jsem se nikdy nesetkali, tak je to téměř osobní, skoro jako úmrtí blízkého přítele, někoho kdo ti rozumí, někoho kdo ti dokáže poradit.
"But I'll miss you when you're gone..."
-