Samostatnost Abcházie je pouze formální, tuto zemi zcela ovládají Rusové. A výsledky jsou vidět, tato země přežívá, nic víc. Žádná prosperita se nekoná, přestože má předpoklady mít slušné příjmy z cestovního ruchu. Avšak nemá! Je to proto, že její samostatnost kromě Ruska a pár dalších zemí nikdo neuznává, takže cestování sem je moc složité. Dále chybí zájem a vůle opravit potřebnou infrastrukturu a proto Rusové, kteří mají peníze, jezdí raději jinam. Tak to holt vypadá, když se uvěří ruským slibům. Podobně jako Abcházie je na tom i Jižní Osetie, která se rovněž trhla od Gruzie a přilnula ke Kremlu. Někteří Osetinci už také varovali lidi na Krymu, že ruským slibům se nedá věřit, a dopadnou jako oni nebo Abchazijci. Současné problémy tohoto poloostrova jim dávají za pravdu. A stejně špatně skončí i separatistický východ Ukrajiny.

A teď srovnejme tristní stav těchto v podstatě ruských provincií, které jsou buď jen formálně samostatné, nebo rovnou přímou součástí Ruska, s Pobaltím. Litva, Lotyšsko a Estonsko pochopily, že s kremelskou říší je žádná radost nečeká a orientovaly se na Západ. Vykazovaly i desetiprocentní hospodářský růst, o kterém si také Moskva mohla nechat jen zdát. Výsledkem jsou prosperita, bohatství a životní úroveň, ke které se ruské satelity nepřiblíží ani za desítky let.

Mladý český vědec vyrazil do Abcházie, která se kdysi od trhla od Gruzie, vyhlásila nezávislost a přimkla se k Rusku. Výsledkem je ovšem, místo očekávané prosperity, zaostalost, bída a beznaděj. Tak dopadají ruské sliby, kterým nyní věří naivkové na Krymu a východě Ukrajiny. Jako první zveřejnily tuto drsnou pravdu, která kremlofily nepotěší, Lidové noviny v sobotní příloze Orientace.

Už hraniční přechod s Gruzií znamenal pro neznalého jedince šok. Usměvavý gruzínský policista na jedné straně dal razítko do pasu a civilizovaně popřál šťastnou cestu. Hranici prozrazovaly vysoké žiletkové ploty na abchazské straně. Tam čekal mladý Brňan spolu asi s dvaceti Abchazijci, kteří se vraceli z trhu z Gruzie, kde prodávali zemědělské produkty, aby se vůbec uživili, protože doma žádnou práci nemají, bezdůvodně několik hodin, až je pohraničníci pustí dále. Nicméně hlavní slovo měli dva příslušníci ruské tajné služby FSB, kteří našemu Brňanovi vymazali z fotoaparátu všechny fotografie. Proč jim vadili snímky jeho rodiny, těžko říct. Ovšem vrcholem jejich arogantního vystoupení, bylo nevpuštění jednoho Abcházce domů, podle nich byl v Gruzii příliš dlouho, tak ať si tam zůstane. Jo, to se tam děje, Rusové v Abcházii rozhodují ovšem a tak, když chtějí, nepustí vás domů.

Abcházie sama je symbolem zkázy, univerzita v Suchumi nemá prakticky žádné počítače, zato učebny mají vytlučená okna. Ve městě, které kdysi bylo významným rekreačním centrem na pobřeží Černého moře, většina domů, ostatně jako v celé Abcházii, chátrá. To se týká i hotelů, které kdysi byly plné turistů, avšak nyní v nich žijí krysy a jejich prázdnými místnostmi bez oken se prohání vítr. Abchazské děravé silnice nikdo neopravuje a zdravotní pojištění v zemi prakticky neexistuje, takže za doktory se platí.

Abcházie se na počátku devadesátých let odtrhla od Gruzie, na čtvrt milionů Gruzínců bylo vyhnáno ze svých domovů, a třicet tisíc z nich svými bývalými abchazskými sousedy povražděno.

Polsko neslaví 8. května vítězství nad nacismem a má k tomu pádný důvod. Na bodacích Rudé armády přišla nová, tentokrát místo německé nacistické ruská komunistická okupace. Zemi byla proti vůli většiny národ a vnucena Kremlem komunistická vláda a jednotky sovětské politické policie NKVD zatýkaly hrdiny polského protinacistického nekomunistického odboje. Některé Rusové zavraždili rovnou, jiné po vykonstruovaných procesech, desítky tisíc lidí poslali do sibiřských lágrů.

Rusové v Polsku masívně rabovali, olupovali místní lidi, vybíjeli hospodářská zvířata, odváželi ze země zařízení továren a drancovali i po válce jeho přírodní zdroje. Tato válkou těžce zničena země musela dodávat sovětskému Rusku v letech 1946 – 1950 třináct milionů tun uhlí ročně za cenu jednoho dolarů a třiceti centů za tunu, což byla šestina světové ceny!

Čili Noční vlci by se měli vůči Polákům chovat slušně a s pokorou a omluvit se jim za násilí a zločiny, kterých se jejich předkové v této zemi dopustili. Pokud toho nejsou schopni a hodlají se držet zfalšované komunistické historie, nemají v civilizované společnosti co pohledávat.

Koneckonců chtít po tomto motorkářském gangu, který se v devadesátých letech minulého století vyznačoval mafiánskými praktikami, jehož členové brali výpalné, unášeli a mučili lidi, slušnost, je asi hodně naivní.

Polská premiérka Ewa Kopaczová řekla jasně, že pokud budou Noční vlci urážet Polsko, nemohou počítat s povolením průjezdu. Právem také označila jejich jízdu za provokaci. Urážky Polska se dopustil zástupce tohoto motorkářského gangu tím, že polské odpůrce jejich jízdy označil za potomky nacistických kolaborantů. To je jasné hrubé a urážlivé zjednodušení. Ono může jít třeba o děti a vnuky těch, kterým Rusové zavraždili táty či dědy v Katyni nebo jejichž mámy a babičky zahynuly při deportacích do komunistických gulagů.

Bylo to sovětské Rusko vedené masovým vrahem Josefem Stalinem, které se spojilo s nacistickým Německem, aby společně napadly Polsko. Rudá armáda bez přechozího vyhlášení války 17. září 1939 začala okupaci východního Polska. Jednalo se také o hrubé porušení polsko-sovětské smlouvy o neútočení z roku 1932. Německo podobnou smlouvu s Polskem z roku 1934 vypovědělo na jaře 1939, kdy Polsko po půlročních jednáních razantně odmítlo vstup německé armády na své území.

Sovětský svaz pak uzavřel v srpnu téhož roku smlouvu s Německem o neútočení, známou jako pakt Ribbentrop-Molotov. Při té příležitosti vzkázal Stalin právě po německém ministru zahraničí Joachimu von Ribbentropovi pozdrav Adolfu Hitlerovi, kterého si prý nesmírně váží. Německý vůdce pro změnu připustil, že inspirací pro nacistické koncentráky byly ruské lágry neboli gulagy. Rudá armáda pak společně s německým Wehrmachtem uspořádaly vojenskou přehlídku po porážce Polska v Brestu-Litevském.

Je třeba říci naplno, že Rusové Polsko dvakrát okupovali. Poprvé v roce 1939 a po druhé v letech 1944-45. V obou případech rozpoutali komunističtí vetřelci z Východu v Polsku brutální teror. V prvním případě povraždili přes dvacet tisíc důstojníků v polské Katyni, deportovaly celé polské rodiny na Sibiř v transportech, které s i s těmi nacistickými nezadaly. Desetitisíce lidí včetně žen a dětí při nich zahynuly hladem a zimou nebo byly zavražděni surovými dozorci.

Žukovem zmíněná americká auta studebaker ocenil jako vynikající i německý polní maršál Erich von Manstein, protože na rozdíl od německých a sovětských dokázala jezdit i v těžkém terénu a pomohla tak urychlit postup ruské pěchoty při rozhodujících ofenzivách. Studebakery a džípy tvořily většinu aut používaných za války Rudou armádou. Ta měla ve výzbroji též sedm tisíc obrněných transportérů, které všechny pocházely z USA, protože v Sovětském svazu se jaksi tenkrát nevyráběly.

Američané dodávali Rusům dále potřebné suroviny a materiály, bez kterých by sovětský zbrojní průmysl nebyl schopen produkovat tanky, děla, letadla a další zbraně. Například z 2,3 milionů tun americké oceli vyrobili Sověti 70 tisíc skvělých tanků T-34. Klíčové byly také dodávky potravin, které mimo jiné zachránily před smrtí hladem i obyvatele obleženého Leningradu a také pomohly vojákům Rudé armády zvítězit nad německou armádou. On totiž bojovník s prázdným žaludkem toho moc nesvede. Tato fakta koneckonců potvrzuje také článek z ruské Pravdy. I samotní Rusové tedy vyvracejí tvrzení sovětské komunistické propagandy, která se snažila americkou pomoc zlehčovat.

Tuto pomoc Rusové dosud nesplatili a řádově stále dluží Americe miliardy korun

nacistickým Německem

Podíl USA a západních spojenců na porážce nacismu nebyl jen o vylodění v Normandii v roce 1944, ale také o významné vojenské pomoci Sovětskému svazu v letech 1941 – 1945, kterou ocenil i maršál Žukov.

Američané poslali do zemí válčících s hitlerovským Německem a jeho satelity materiál za desítky miliard dolarů. Západní spojenci také už od roku 1942 masovými nálety bombardovaly Německo, které muselo v protivzdušné obraně soustředit na 1,5 milionů vojáků a většinu svých letadel. Tyto síly jim pak chyběly na východní frontě. I díky tomu byl poměr mezi sovětskými a německými letadly v roce 1944 20 tisíc ku dvěma tisícům ve prospěch Rudé armády.

Američané se do přímého boje se silami Osy dostali už 8. listopadu 1942, kdy se vylodili v severní Africe v rámci operace Torch. O rok později v květnu pak před nimi, Brity a Francouzi kapitulovalo v Tunisku na 300 tisíc německých a italských vojáků, čili skoro stejný počet jako padl do zajetí u Stalingradu. Západní spojenci pak pokračovali v bojích s nacistickými vojsky v Itálii

Asi nejvýznamnějším příspěvkem Američanů k porážce Německa byla jejich pomoc, kterou dostalo i Stalinovo Rusko, tehdy Sovětský svaz. Podívejme se třeba do pamětí maršála Georgije Konstantinoviče Žukova, jeho slova jsou jasná: „Dnes se říká, že nám Spojenci nikdy nepomohli. Ale sotva lze popřít, že nám Američané dodávali obrovské množství materiálu, bez něhož bychom nemohli formovat naše zálohy, ba ani pokračovat ve válce. Dostali jsme 350 000 aut, a jakých aut! Chyběly nám výbušniny, střelný prach, neměli jsme ani čím plnit patrony do pušek. Američané nás opravdu dostali z nouze.“ To jsou jasná slova a těžko si někdo rozumný může myslet, že tento respektovaný sovětský vojevůdce lhal. Faktem je, že tehdy po válce tímto výrokem rozčílil samotného Stalina.

Tyto nálety byly zdůvodněny ničením nepřátelské obrany a urychlením postupu. Tomu se samozřejmě nedá nic vytknout, byla válka a tyto důvody jsou zcela legitimní. Horší to už bylo se sovětskými nálety na česká města 9. května 1945, tedy už v době platnosti německé kapitulace, kdy zbraně již měly utichnout. Ty odnesla města Mělník, Mladá Boleslav, Roudnice nad Labem a další. Ruské velení je zdůvodnilo tím, že německá armáda nedodržela kapitulační podmínky, podle kterých měla zůstat v místech, kde se nacházela, ale ustupovala k americkým liniím. Bombardování je mělo zastavit. Je otázkou, zda cena za ně, tedy stovky mrtvých českých civilistů a miliardové škody, byla přiměřená?

Stupidní také bylo to, že Rusové a po válce i čeští komunisté se tyto letecké útoky snažili připsat Němcům. Lhát se ovšem nedá pořád, sovětská operační hlášení ve vojenských archivech odkazují na jejich pravého původce.

Jestliže kdysi komunistická propaganda vytýkala Američanům zbytečnost jejich náletů, pak je na místě se ptát, co to ruské bombardování těsně před koncem války a někdy dokonce i po něm? Rozhodně výsledek války nijak neovlivnilo. Ale jak už jsem napsal, byla válka, a ve válce se děje moc ošklivostí. Od komunistů však bylo ubohé, že ruské letecké útoky zamlčovali a navíc je lživě přisuzovali německé armádě.

Nesmělo se o tom dříve mluvit, ale též letectvo Rudé armády útočilo od února 1945 až do konce války na české země. Problematické ovšem bylo jeho bombardování našich měst ještě 9. května, tedy den po kapitulaci německé armády.

Dříve se zveličovaly hlavně americké nálety na Protektorát Čechy a Morava. Historici už dávno vyvrátili idiotské komunistické pomluvy, že se jednalo o úmyslné vyřazování hospodářství nepohodlné konkurence. Ví se, že bombardování Prahy 14. února 1945 bylo důsledkem tragického navigačního omylu, nádraží v Českých Budějovicích a Českých Velenicích zničily americké letecké svazy na žádost velení Rudé armády, které chtělo zabránit přísunu německých posil k Vídni a na plzeňskou škodovku padaly bomby proto, že to byla tehdy zbrojovka vyrábějící pro nacisty.

Cílem ruských náletů se stalo desítky českých a moravských měst a zahynulo při nich minimálně třináct set lidí. Jak ale uvedl historik Michal Plavec z Národního technického muzea v pořadu České televize Historie.cs, v tomto počtu nejsou zahrnuty oblasti bombardování v Sudetech na Liberecku a Českolipsku. Takže mrtvých bude s vysokou pravděpodobností daleko víc. Touto problematikou se také nedávno v publicistickém pořadu Reportéři ČT zabýval redaktor Karel Vrána.

Moje rodina sama zažila nálet ruského letectva 7. května 1945 v Miroslavi na Znojemsku, která se stala terčem především proslulých bitevníků IL – 2 Šturmovik. V tomto městečku tehdy den před koncem války zahynulo 53 civilistů a asi 80 německých vojáků.

Tragické důsledky mělo bombardování letadly s rudými hvězdami v obci Hrotovice na Třebíčsku. Tam kvůli omylu dopadly bomby již na osvobozené území s vojáky Rudé armády a místními občany, kteří je vítali. Výbuch jedné z tříštivých bomb zabil uprostřed jásajícího davu 114 zdejších obyvatel a 36 rudoarmějců.

Já jsem holka Simona- A holky koule nemají hnupe. *15* *15* *15*

Ty jsi jen ruský zloděj nicků. Jsi zloděj a lhář takže logicky muiluješ lháře a zloděje Putina *15* *15*

Američané evropským zemím vydatně pomohli a do fondů UNRRA dali tehdy velkou sumu 2,7 miliardy dolarů. Tím vydatně přispěli k obnově válkou zničené Evropy.

Pro srovnání to ještě porovnejme s chováním Rusů v poválečném Československu. To například přiblížil ministr financí v čs. exilové londýnské vládě Ladislav Feierabend v knize Politické vzpomínky, díl III., kterou vydalo brněnské nakladatelství Atlantis, takto. „Rusové si nic nepřivezli sebou a žijí ze země. Vybíjejí dobytek, hlavně dojnice, a hromadně porážení prasata. Kdyby to tak šlo delší dobu, nebude ani maso, ani mléko, ani hnůj.“

Ministr zahraničních věcí Jan Masaryk také ještě v květnu 1945 protestoval u sovětského velvyslance Valerije Zorina proti tomu, že vojáci Rudé armády demontují a odvážejí strojní zařízení československých továren, které v žádném případě nespadají do kategorie válečné kořisti. A na ústřední čs. orgány v Praze došly stovky stížností místních národních výborů na bezohledné chování ruských vojsk, rabování a svévolně zabírání soukromých majetků.

Já jsem Simona, demokradka s koulema!

Podíl Spojených států amerických na porážce nacismu nespočíval jen v přímé a vydatné vojenské a hospodářské podpoře států protihitlerovské koalice, ale též v poválečné pomoci zničené Evropě. Jmenovala se United Nations Relief and Rehabilitation Administration (UNRRA), česky Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu. Jak uvádí brněnský historik Libor Vykoupil v publikaci Slovník českých dějin, například Československo z ní získalo od května 1945 do konce roku 1947 zboží za 270 milionů dolarů, přepočteno na dnešní ceny se jednalo řádově o desítky miliardy korun.

Naše země tak dostala 793 451 tun potravin, polovinu z toho tvořily obilí a mouka, dále pak maso, masové a rybí konzervy, mléko, káva a kakao. Do naší země také dorazily potraviny, které byly za války prakticky nedostupné. K nim patřily rýže, špagety, burská pomazánka, různé druhy čajů, pro děti pak čokoláda, burské oříšky, cukrovinky, ovocné šťávy, ovocné konzervy, jablečné protlaky a džemy.

V tucích a olejích pokrývaly dodávky UNRRA 33% naší celostátní spotřeby, v mase a obilí pak 15%. Důležité byly i dodávky strojů, dopravních prostředků a spotřebního zboží. Například parní lokomotivy řady 475.1 přezdívané Šlechtična dostaly šnekové přikladače uhlí, které výrazně ulehčily práci topičům, dodané v rámci této pomoci

Výrazně nám pomohla i americká léčiva, hlavně antibiotikum - penicilin, který se u nás tehdy nevyráběl a jenž pomohl zachránit životy tisíce nemocných lidí. Kamarád z Písku mně vyprávěl, jak jeho máma dostala rok po válce těžký zápal plic a nebýt amerického penicilinu, tak zemřela.

Ostudné chování ruských hokejistů po prohře ve finále mistrovství světa s Kanadou právem odsoudili všichni normální lidé. Ovšem takové vidlácké vystupování je mnoha Rusům vlastní, takže se nechutné scéně z O2 arény nelze divit.

To, že Rusové neunesli porážku, se nestalo poprvé. Už v roce 2010 po finálové prohře s Českou republikou si demonstrativně nenasadili až na několik čestných výjimek stříbrné medaile. Nyní v Praze to ovšem silně přehnali, když odešli uprostřed slavnostního ceremoniálu a nevyslechli hymnu vítěze. Uznání si zaslouží Malkin s Ovečkinem, kteří se pokusili své spoluhráče zastavit. Tyhle způsoby ovšem rozčílily i samotného prezidenta mezinárodní hokejové federace IIHF Reného Fasela, který jim pohrozil potrestáním. Doufám, že se tak stane, a nezůstane jen u slov.

Komičtí jsou ovšem členové proruských skupina na Facebooku, kteří opravdu chrlí nesmysl za nesmyslem. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že ruští hokejisté odešli z ledu proto, že jim nezahráli hymnu. To jsou mně věci, odkdy pak se hraje poraženým týmům na hokejovém mistrovství hymna? Hloupost holt nezná hranice. *1* *1* *1*

Rovněž nesmyslům o neonacistech na Ukrajině už věří jenom prostí jedinci. Mezi ně ovšem nepatří ti, kteří tyhle hlouposti vědomě šíří. Prokázaným neonacistou je ale určitě vicepremiér ruské vlády Dmitrij Rogozin, který se podílel na nedávném srazu evropských nácků v Sankt Petěrburgu.

Na zpravodajském serveru iDNES se objevila zpráva, kterak dcera ruské prominentky autem srazila dvě ženy a nic se jí nestalo. Horší ovšem je, že v Rusku umírají pod koly aut věrchušky i malé děti a také bez následků.

Dcera vysoké ruské hodnostářky Anny Savčenkové srazila v centru Irkutska na chodníku dvě ženy, jedna zemřela, druhá nebude zdravá do konce života. Původně tříletý trest si nikdy neodseděla. Nakonec ji zachránila amnestie a soudce z případu povýšil. Inu v zemi, kde šéf dopravní policie, který v Moskvě vjede do protisměru a srazí dívku, dostane diplom za zlepšení bezpečnostní situace, je možné všechno.

Horší však byla dřívější nehoda kurského gubernátora, jehož kolona přejela devítiletého chlapce, který zemřel. Gubernátorův řidič zůstal nepotrestán. Případy, kdy v Rusku auta vysoce postavených papalášů srazí a zabijí dítě, nejsou výjimečné. A není to nic nového, stávaly se často i za komunistů. Ve svém vynikajícím románu Očista je popisuje podle skutečnosti estonská spisovatelka Sofi Oksanen. Scénář byl obvyklý. Černá volha s nějakým vysoce postaveným soudruhem z oblastního výboru komunistické strany se řítila po ulici, smetla dítě a ani nezastavilo. Když to šli rodiče hlásit na milici (policii), tak měli smůlu. Milicionáři se s nimi nebavili, vyhnali je ven a někdy i zmlátili.

Návrat do neblahých komunistických časů připomínají návrhy, které by měly omezit cesty Rusů za vzděláním a sportem do zahraničí. Jenže tohle je cesta do pekel a Putinova říše těmito nesmysly dokazuje svoji slabost a ubohost.

Jedno z nejzákladnějších lidských práv je rovněž právo na svobodu pohybu, kdy každý má právo svoji zemi svobodně opustit a kdykoliv se do ní vrátit. To je obsaženo v mnoha mezinárodních úmluvách, jejichž signatářem je i Ruská federace. Ta by tak porušila své vlastní závazky, i když v jejím případě by to nebylo nic nenormálního.

Komunisté tak jenom potvrdili (i když to jistě nechtěli) slova bývalé ruské miss Natalii Pereverzevové: „Mé Rusko nedokáže pomoci starým lidem a sirotkům a jako z potápějící se lodi z něj utíkají inženýři, lékaři i učitelé, protože nemají z čeho žít.“ Nejlepším řešením by bylo vytvořit ruské elitě takové podmínky, aby zůstala doma a neodcházela. V opačném případě jim nebránit v tom, aby šli za lepším. To je normální řešení v každé civilizované společnosti. Ale zákazy a výhružky jsou jaksi jednodušší.

Takové nápady však nejsou jen vizitkou komunistů, ale s něčím podobným přišel i bývalý slavný hokejista a exministr sportu Vjačeslav Fetisov, který má blízko k vládnoucí straně Jednotné Rusko. Ten by pro změnu pouštěl hokejisty do zahraničí nejdříve až v 28 letech. „Do NHL se od nás chystá asi čtyřicet mladých hráčů, na které se naši diváci zvlášť těší,“ zdůvodnil svůj návrh.

Jenomže myšlenkami na omezování lidské svobody Rusko pouze dokazuje, že je ve skutečnosti slabé a ubohé. Má sice atomové zbraně, ale jak nedávno trefně řekla Magda Vašáryová v rozhovoru pro Parlamentní listy, jinak je to ekonomický trpaslík.

Brutální vyvražďování Francouzů v Alžírsku
Britský ministr vnitra v Churchillově válečném kabinetu labourista Herbert Stanley Morrison řekl v souvislosti s dekolonizací moudrá slova. „Je to jako dát desetiletému dítěti klíče od domu, pistoli a číslo bankovního konta.“ Já dodávám, že dekolonizace zemí Afriky a Asie je to samé, jako uplatnit právo na sebeurčení v dětském domově. Ty konce si umí představit každý rozumný člověk. Chovanci v lepším případě vyženou, v horším zabijí vychovatele, rozkradou, co se dá, dům zdevastují, a pak se rozutečou po okolí, které začnou terorizovat.

A tohle přesně byla dekolonizace. Umožnila nezávislost zemím, které na to nebyly připraveny, protože neměly dost lidí schopných řídit stát. Výsledkem pak nutně musel být totální rozvrat. Markantně se to ukázalo například v roce 1975 v Angole, kdy po vyhlášení nezávislosti odešlo ze země na milion Portugalců, v zemi vypukla občanská válka, která vzala život desetitisícům lidí, a tato země se bez kvalifikovaných lidí málem zhroutila.

Komunistům v žádném případě nešlo o zlepšení života obyčejných lidí v koloniích, jim se jednalo pouze o moc a potenciální spojence v boji za ovládnutí světa. Proto podporovali tzv. národněosvobozenecká hnutí, ve skutečnosti však obyčejné teroristy. Dokazuje to i příklad

alžírské tzv. Fronty národního osvobození, francouzsky Front de Liberation Nationale (FLN), kterou slušní Francouzi právem pokládali za fašistickou zločineckou organizaci. FLN údajně v padesátých a šedesátých letech minulého století zápasila za svobodné Alžírsko zbavené francouzské vlády. Její boj se však rovnal masovému vraždění francouzských civilistů bez rozdílu věku a pohlaví žijících v Alžírsku a také Alžířanů, kteří ji odmítali.

V srpnu 1955 hrdlořezové z FLN v Ain-Abid u Constantine doslova rozsekali na kusy 37 Evropanů, z toho deset dětí mladších patnácti let. Muži měli useknuté ruce a nohy, děti roztříštěné hlavy a vyhřezlé mozky, ženy rozpáraná břicha a vyvrhnutá střeva. Jedna běloška měla rozříznutou dělohu, do níž vrahové nacpali její pětidenní rozřezané novorozeně. To bylo horší jak řádění SS za II. světové války, ovšem komunistům a jejich stoupencům, kteří se tolik pohoršují nad bratry Mašíny, tohle nevadí. A dokonce tyhle zločince obdivují.

Já jsem demokratka Simona.

Máš v tom zmatek. Civilní obyvatelstvo mučí a vraždí nacisté Putin s Asadem které tu
podporuješ ty.

Nemám problém s tím pokud někdo nesouhlasí s tím co jsem napsala. Do plynu jsem poslala zdejšího Putinovská haasjzla který měsíce krade můj nick vydává se za odpůrkyni Kremlu a snaží se jí po Stbácku zdiskreditovat jako narkomanku.

Takže zase lžeš grázle. Zalez nebo jedna výchovná příletí a tvoje rudá držka uletí *1*

Na současné potíže s přistěhovalci nám zadělali hlavně komunisté a to zcela idiotskou politikou dekolonizace ve jménu tzv. práva národů na sebeurčení. Největším stoupencem a propagátorem tohoto podvodu byl Sovětský svaz.

Cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund vzpomínali, jak ještě na konci čtyřicátých let minulého století se po Africe za koloniální éry, kterou oba projeli napříč ze severu na jih, dalo cestovat bezpečně. „Za celou tu dobu se nám s výjimkou drobné krádeže nic nestalo, dnes tam běloch může být rád, že ho nezabijí,“ řekl k tomu Hanzelka. To zní nyní jako utopie.

Komunisté jsou hlavními viníky současného rozkladu tzv. třetích zemí. V padesátých letech minulého století oni a jejich pátá kolona v západních zemích začali vykřikovat cosi o utiskovaném lidu v koloniích. A tak Sovětský svaz společně se svými satelity začal v rámci oslabení Západu prosazovat tzv. právo národu na sebeurčení. Ze strany Rusů, kteří si prostřednictvím SSSR sami porobili jiné národy, to byl přitom jen obří kolosální podraz. Výsledkem byly chaos a miliony mrtvých. To je prvotní příčina rozvratu v severní Africe a nástupu radikálního islámu.

Na Tiscali ale kradeš nicky ty Ruská špíno