Tapetky jsou tvou oochylkou, simone nácíčku. Plynové komůrky a mučeníčko všech, kdo s tebou nesouhlasí a neklaní se americkým rozesrávačům míru po celém světě. Pan Assad si už s nimi poradí, až je bude společně s Ruskými silami nakopávat do zadků pryč ze Sýrie. *14* *14* *14*

To bylo křiku na různých facebookových skupinách typu Přátelé Ruska, jak zastaví americký konvoj, jak ho budou blokovat vlastními těly, někde dokonce hrozili barikádami, házením dlažebních kostek atd. Pak nastala chvíle pravdy a vojáci na obrněných transportérech pod symboly hvězd a pruhů vjely na území České Republiky. Po celou dobu jejich spanilé dragounské jízdy se opakoval stejný scénář: Tisíce a možná i desetitisíce lidí s lesy amerických vlajek, kteří je vítali, naproti tomu desítky, maximálně stovky protestujících, kterých si Američané ani nevšimli. Neplánované zpoždění nabral konvoj hned za hranicemi u Ostravy, ale nikoliv kvůli nějaké blokádě, ale nadšené davy jej nechtěly pustit dále.

Byla legrace číst si pak reakce na proruských sociálních sítích. Mohutně se rozčiloval Jiří Vyvadil, který dokonce hrozil své skupině Přátelé Ruska rozpuštěním. Jinde naříkal nějaký penzista z Olomouce, že stál u dálnice s ruskou vlajkou sám jako trubka *2* *2*

To, že američani de facto nutí lidi ke zlodějnám, není žádnou novinkou.

Já jsem holka v holčičích šatech.
Simona je moje jméno které jsem dostala když jsem se v roce 1990 narodila.

Můžeš se vzteky a závistí třeba destkrát denně possrat zapšklý homosexuální dědku
tiradore ale nic na tom nezměníš *15* *15* *15* *15* *15* *15* *15* *15* *15* *15*

Fakta jsou neúprosná, ruské hospodářství zrychlilo v dubnu propad na 4,2%. S tak černým scénářem žádný odborník nepočítal. Je to důkaz toho, že kremelská říše je kolos na hliněných nohou a jen tak se to nezmění.

A bude ještě hůře, experti ze Světové banky předpovídají Rusku vleklou recesi. Kde hledat příčinu? Svoji roli jistě hrají i ekonomické sankce Západu kvůli ruské okupaci Krymu a podněcování konfliktu na východní Ukrajině. Ale hlavním důvodem je pokles cen surovin, na jejichž exportu je Rusko existenčně závislé – ropy a plynu.

Za to, že černé zlato je levnější než v loni v tuto dobu, může jeden z předních světových hráčů v oboru - Saudská Arábie, které se ovšem povedlo kouzlo nechtěného. Jako v té moravské lidové písni, kde myslivec střelil na lišku, ale trefil Maryšku. V tomto případě myslivec Saud vystřelil levnější cenou ropy na lišku- americké těžaře z břidlic, které chtěl zničit. Jenomže ve skutečnosti trefil Rusa Maryšku, která už téměř leží na bříšku. A Saudové hodlají nadále cenu ropy na světových trzích dále držet na současných kolem 65 dolarů za barel.

To je ovšem pro Rusko, které by potřebovalo, aby se tato suma vyšplhala nad sto dolarů, zoufale málo. Tato krutá pravda dosvědčuje, že ruská ekonomika je silně závislá na vývozu surovin. Takto ovšem nevypadá hospodářství vyspělých zemí, ale těch rozvojových, ke kterým má Rusko blíž, než si jeho fanklub dokáže připustit. Ovšem nemohou s tím nic dělat.

Současné ruské hospodářské potíže jsou jasným důkazem toho, že tamní ekonomika vyrábí nekonkurenceschopné zboží, které nemá na to, aby uspělo na vyspělých světových trzích.

Stalinovo komunistické Rusko se stalo jediným státem, který nedodržel slib o poválečné obnově tehdejšího Československa v předmnichovských hranicích. 29. června 1945 jsme definitivně přišli o Podkarpatskou Rus.

Toho dne to stvrdila mezistátní „dohoda“ respektive spíše vnucený diktát Sovětského svazu Československu, loupež našeho nejvýchodnějšího území- Podkarpatské Rusi, později nazývanou Zakarpatská Ukrajina. Sovětský diktátor Josef Stalin se sice v rozhovoru s čs. prezidentem Edvardem Benešem vymlouval na to, že si toto území vyžádala Ukrajina, ale to byla jedna z jeho mnoha lží. Bez souhlasu Kremlu nebyla tato změna možná. I sám Beneš později nakonec trpce přiznal, že mu komunisté včetně Stalina a Gottwalda nestále lhali a označil je za podlé darebáky.

Rusíni z toho byli zklamaní. Velká většina z nich chtěla zůstat v Československu a Sovětský svaz je vůbec nelákal. Zvláště potom, co k nim na podzim čtyřiačtyřicátého roku dorazila Rudá armáda, jejíž vojáci zde masově rabovali, loupili, znásilňovali a také vraždili. Brzy zde začaly typické sovětské komunistické represe vůči nevinným lidem, stačilo, že člověk měl jednu krávu a už byl prohlášen za kulaka. Mnozí místní lidé pak po brutálním mlácení při výsleších na NKVD s láskou vzpomínali na zlaté české četníky.

Navíc Rusové hned po příchodu na Podkarpatskou Rus porušili dohodu s čs. vládou, podle které měly být na našem osvobozeném území ustaveny československé orgány. Londýnská vláda tam sice vyslala své zástupce, ale těm sověty dosazené úřady bránily v činnosti.

Velká Británie a Francie jsou právem kritizovány za to, že připustily Mnichovskou dohodu, která nám sebrala Sudety. Jestliže jim tedy vytýkáme toto selhání, kdy naše území přidělily bez našeho souhlasu cizím státům, pak musíme ještě tvrději kritizovat Sovětský svaz, který východní část naši země uloupil sám, a tudíž nedodržel slib, že garantuje obnovení čs. republiky v předmnichovských hranicích.

Chlap v ženských šatech mne fakt nerajcuje. To je tvoje oochylka, ne moje. Já ze sebe -tak jako to děláš ty, ženskou - Simonu, nedělám. *14* *14* *14*

Já jsem holka a tobě to vadí tiradore,
Takže nemocný ouchyl jsi spíše ty tiradore *15* *15* *15* *15* *15* *15* *15*

Na jatkách to také vypadalo dost hrozně. „Kvičící vyděšená zvířata se mačkala v klecích, opožděným kusům se zapíchnul hák do řiti, přizvedl zadek a ubožák byl takhle dotlačen k ostatním. Prasata před omráčením viděla své podříznuté druhy, mrskající se na hácích, protažených po omráčení za šlachami. V místě, kde se strhávala kůže z ještě teplého hovězího, bylo slizu po kotníky a smradu až na půdu, občas pod nohama křuplo nějaký to oko. Když se přivezla kvalitní prasata od malých soukromníků, byla označena a jejich maso rozhodně neskončilo v běžné distribuci, ale u velmi pravděpodobně u komunistických papalášů. Samozřejmě, i zaměstnanci si přišli na své. Všichni jsme kradli, od ředitele po poslední uklízečku. Sem tam se někdo naoko chytnul, aby jako byla ostražitost. Výše platů s tím tak nějak počítala, kdo by taky za 1400 stovek měsíčně tahal coby závozník denně na hřbetu desítky metráků masa, že… Denně se na zlínských jatkách prý tzv. vypařily 7 prasat a 1 kráva,“ tvrdí Merhaut.

Čili osobní svědectví bývalého pracovníka socialistického masného průmyslu dokazuje, že povídačky o kvalitních potravinách za komunistů jsou pouhou lží a chemii se na nich také nešetřilo.

To, že komunisté de facto nutili lidi ke zlodějnám, není žádnou novinkou. Tak tomu bylo třeba na hospodách, kde platy výčepních a číšníků činily cca 1400 až 1600 Kč měsíčně s tím, že oni si dokáží přilepšit. Normálně se s takovými výdělky nedala uživit rodina. Výsledkem pak byly podměrečná piva a malé porce, po kterých měly hlad i děti. A podobně tomu bylo u lékařů (on si pomůže úplatky) a také na jatkách, kde se na nějaké ztráty také nehledělo. Tento systém byl soudruhy více méně tolerován, pouze sem tam byl někdo odsouzen, to, aby se neřeklo. Většinou šlo o toho, který začal zlobit nebo z nějakého důvodu začal být soudruhům nepříjemný.

Lži o údajných kvalitních potravinách za komunistů rozbíjí napadrť svědectví bývalého pracovníka zlínských jatek Jaromíra Merhauta. Kulinářské speciality v nich nevznikaly a pracovníci museli krást, aby uživili své rodiny.

Jaromír pracoval v mrazírnách a zlínských jatkách v letech 1979 – 1986 a to, co popisuje, se dá nazvat jedním slovem hrůza, přesněji dvěma slovy příšerná hrůza.

"Tak strategické zásoby zamraženého masa se po několika letech, v některých případech dokonce až po šesti, odesílaly do Vitany, kde se z nich vyráběla hotová jídla. Jenom ze Zlína tam posílali desítky tun masa ročně. Hovězí svíčková bývala za bolševika úzký profil a v masnách většinou nebyla k dostání. Není divu, když 90% produkce se vyváželo do SRN, za rok jen ze Zlína to bylo cca. 60-80 tun. Vepřová svíčková se v podstatě na pulty našich obchodů skoro vůbec nedostávala. Největší část se vyvezla, zbytek zůstal na místě, a skončil u kotlety s kostí jako přívěsek, u nasekaných kotlet coby medailonek."

Otřesná byla také výroba uzenin. K tomu Jaromír Merhaut vysvětluje. „Jeden zaměstnanec byl vyhrazen na zpracování tzv. vratek (= vrácené zplesnivělé uzeniny). To nejhorší se oškrabalo, ořízlo, a většina se vracela zpět k pomletí a přidání do uzenin. Měkké uzeniny se vařily a v pecích víceméně jen očoudily dýmem z pilin. O žádné uzení nešlo. Od potkanů ohryzaný kousky se jednoduše odřízly. Všechno se nacpávalo solí a dusičnany (sanitr) a dolívalo kýbly vody – do každého metráku suroviny na šunku nejmíň jeden. Pod černou vrstvou moravskýho uzenýho se ukryla kdejaká prošlá lhůta. Stačilo na nějaký ten den zaházet dusičnanem draselným, propíchat česnekovým extraktem, víc proudit, napatlat „asfaltem“. Trvanlivé salámy (selský, vysočina, poličan) se expedovaly jedenkrát týdně v pátek, čabajky a uherák pak čtyřikrát do roka, cca. 300 + 300 kilo na celý okres čtvrtletně.“

Nedávno zesnulý spisovatel Ludvík Vaculík kdysi napsal esej s příhodným názvem Spojené státy je bití.

Rusko je hrozbou pro mír v Evropě a dokázalo to dalším ze svých nehorázných provokací. Jeho generální prokuratura chce prověřit nezávislost Litvy, Lotyšska a Estonska. To je ovšem hrubé porušení mezinárodního práva.

Nedivím se tomu, že se Pobalťané obávají ruské agrese, protože Putinův režim jim otevřeně vyhrožuje násilím. Důkazem je jakési protiprávní vyšetřování nezávislosti tamních zemí ruskou generální prokuraturou. Právně to má asi stejnou váhu, jako kdyby se Rakousko a Maďarsko rozhodly vyšetřovat rozbití CK mocnářství v roce 1918 a došly k tomu, že vlastně bylo nezákonné, protože o něm nerozhodlo lidové referendum a neschválily ho demokraticky zvolené parlamenty obou částí habsburské monarchie.

Představa, že by vrchní státní zastupitelství Spolkové republiky Německo začalo prověřovat anulování Mnichovské dohody a opětovné připojení Sudet k českým zemím v roce 1945 a ještě došlo k závěru, že to bylo protiprávní, by nás právem naštvala. A tak se nedivme Litevců, Lotyšům a Estoncům, že mají z takové provokace po jejich hrozných zážitcích z ruské okupace strach.

Rusko se nehorázně vměšuje do vnitřních záležitostí Pobaltí. Pravdou je, že Litevci, Lotyši a Estonci nechtěli být součástí komunistického žaláře pod ruskou taktovkou zvaného SSSR a v referendech na jaře roku 1991 se rozhodli pro nezávislost svých zemí. V Litvě z 84,7% registrovaných voličů jich 90,47% hlasovalo pro nezávislost. V Lotyšsku z 84,7% voličů jich bylo pro samostatnost 73,7% a v Estonsku pak z 82,9% 77,8%. Tato lidová hlasování se na rozdíl do toho krymského konala ve svobodné atmosféře.

Z hlediska mezinárodního práva, které připouští odtržení území po předchozím všelidovém hlasování, a práva národů na sebeurčení v souladu s rezolucemi OSN, je nezávislost pobaltských republik nezpochybnitelná. Nelze se tedy divit tomu, že tamní obyvatelé považují tento provokativní krok Kremlu za hrozbu násilím a proto právem žádají přítomnost americké armády na svém území, která by je chránila před možným ruským vpádem.

Máš starý články, oochyle. Kuba je dnes přeci přítel USA... *14* *14* *14*

Já jsem holka . Tak proč bych nenosila holčičí šaty ty ruský majore magore *15* *15*

Tobě vadí holky takže ouchyl budeš spíše ty Zemanovo howno tiradore *15* *15*

Nedávno zesnulý spisovatel Ludvík Vaculík kdysi napsal esej s příhodným názvem Komunismus je bití. Lépe vystihnout podstatu tohoto zločinného režimu nemohl. Když vidím, jak lidé dělali všechno možné, proto, aby utekli z komunistických koncentráků (ano, tzv. socialistický blok ve východní Evropě byl jedním velkým lágrem), tak chápu kamaráda, který řekl. „Když Vás někdo bude přesvědčovat, že komunismus byl vynikající, tak mu dejte pořádně přes hubu.“

Nacistický hajlovač multinick tapetuje jednu kravinu za druhou, v domnění, že tisíckrát nic umořilo i osla. Osel si sám a běž si obléknout ženské šaty, ve kterých ti je tak divně dobře, oochyle. *12* *12* *12*

Přesvědčivým důkazem komunistické zrůdnosti jsou fotografie lidí, kteří v Berlíně utíkali ze socialistického ráje na Západ. Takových lidí byly miliony. Reálný socialismus se obecně vyznačuje masovým exodem ze zemí, kde vládne.

V současnosti je klasickým příkladem Kuba. Tisíce Kubánců se každoročně snaží překonat na nejrůznějších plavidlech moře mezi „ostrovem svobody“ a americkou Floridou. Mnozí se přitom utopí, ale proudy uprchlíků nezeslabují. Nedávno hrála kubánská reprezentace na fotbalovém mistrovství severní a střední Ameriky v USA a čtyři její hráči emigrovali. A to se děje prakticky pokaždé, když kubánští sportovci vyjedou na Západ. Někdo zkrátka vezme roha, protože na Kubě odmítá žít.

Východní Německo opustilo v letech 1953 – 61, když ještě nebyla v Berlíně spuštěna železná opona, na 2,6 milionů lidí. Je pozoruhodné, že podle komunistů tam měl být ráj na zemi. Ale lidé jim jaksi utíkali. Tak sáhli k řešení jim vlastnímu a postavili v Berlíně velkou zeď, která měla útěkům zabránit. Normální režim se snaží o zlepšení života lidí. Komunisté staví zdi a brání svým poddaným v cestě za svobodou. Také vraždili ty, kteří s nimi v jejich koncentrácích žít nechtěli. Jen u Berlínské zdi bylo zabito kolem dvou set lidí. Oni připomínají popleteného krále z pohádky Pyšná princezna, který udělil svobodu staré chůvě tím, že jí dal pilník. Rudí zločinci, zase řeší problémy, tím, že staví zdi a zakazují lidem cestování. Nikoliv tak, že by se snažili seriózně zabývat příčinami emigrace.

Důkazů o tom, že za sestřelením civilního malajsijského letadla, jsou proruští separatisté, je poměrně dost, nicméně ten hlavní a rozhodující dodali oni sami. A ten zpochybnit nelze v žádném případě.

Nedávno se objevilo v médiích video, na kterém vyděšení proruští teroristé zjistili, že právě zavraždili na tři sta nevinných civilistů, když předtím sestřelili systémem BUK dopravní letadlo. Stačí použít obyčejný selský rozum a je jasné, že nikdo jiný než Rusové nebo doněčtí zločinci to udělat nemohli.

V době, kdy byl letoun malajsijských aerolinií sestřelen, se tamní proruští separatisté ve stejný čas na svém serveru chlubili zásahem ukrajinského vojenského transportního letadla. Takové tam ovšem v tu dobu neletělo. Když pak zjistili, že se jaksi pořádně sekli, tak záznam odstranili z internetu. Tím se ovšem sami usvědčili ze zločinu. Pak nastaly zmatky, Rusové předložili několik často amatérský zfušovaných důkazů, které měly dokázat ukrajinskou vinu.

Pak si stoupenci Kremlu vymysleli báchorku o ukrajinské stíhačce. Proč by ji tam ovšem Ukrajinci vyslali, když separatisté nemají letectvo. Takže pak se objevila varianta s bitevním letounem Su-25, přičemž sami ruští letečtí odborníci dokázali, že tento být nemohl, protože je primárně určený k boji s pozemními cíli a nikoliv k sestřelování jiných letadel. Pak sami Rusové přišli s tím, že to fakt tedy byl BUK, ale stříleli prý Ukrajinci. Těžko říci proti komu by tam ovšem měli protiletecké komplety, když jejich protivník tam žádná vojenská letadla neměl. To, jak ruská strana často měnila varianty sestřelu a vyráběla falešné podvrhy, ji rovněž usvědčuje z viny.

Podle toho, co se závěrečné zprávy mezinárodního vyšetřovatelského týmu uniklo do médií, malajsijský letoun sestřelili proruští teroristé a fakta jsou celkem jasná.

To jsou doložená fakta ze Sýrie o zločinech tvého nacisty asada rudý grázle *12*

Pravdou je, že syrští Arabové otevřeně sympatizovali s hitlerovským Německem a po vyhlášení nezávislosti v roce 1946 ukrývaly tamní vlády nacistické válečné zločince včetně těch nejhorších masových vrahů. Důvod byl jasný - protižidovská nenávist.

Sýrie vytrvale podporovala teroristická hnutí, jako jsou Hamás a Hizballáh, schvalovala zločinné útoky proti izraelskému obyvatelstvu včetně vražd žena dětí a nezastavila se ani před podporou radikálních islamistů, která využívala jak proti židovskému státu, tak proti křesťanům v Libanonu. Je to také Sýrie, která se podílela na rozvrácení a zničení kdysi nádherného Libanonu.

V roce 1948 se tato země podílela na arabské agresi vůči Izraeli, naštěstí byla poražena. O necelých dvacet let později se rovněž zúčastnila proslulé šestidenní války s Izraelem, při které byla zase na hlavu rozdrcena. Tento konflikt vyprovokoval Egypt uzavřením Tiranské úžiny, což se rovnalo z hlediska mezinárodního práva vyhlášení války Židovskému státu. Sýrie přišla v tomto konfliktu o Golanské výšiny, ze kterých trvale odstřelovala území Izraele včetně důležitého vodovodu, který spojoval severní a jižní část země. Od roku 1970 vládne v Sýrii klan Asádovců, ovšem v nenávistné protiizraelské politice se nic nezměnilo. V roce 1973 v tzv. jomkipurské válce Sýrie společně s Egyptem překvapivě zaútočila na Izrael, nicméně opět se dočkala zdrcující porážky.