Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit
  • V létě 015 zely krymské pláže prázdnotou, nespasili je ani ruští státní úředníci a školáci.

    Poprask v RF vyvolalo doporučení nezávislého ruského Svazu na ochranu spotřebitelů/OZPP z 18.6.015, který na své webové stránce varoval před prázdninami na „ okupovaném „ území , takže jeho stránka byla okamžitě kremelskou cenzurou /Roskomnadzor zablokována, a Sdružení bylo označeno za zahraničního agenta, třebaže ze zahraničí žádné finance nedostává, ale dle rozlíceného Putina „ poškodilo územní integritu RF „ ( ke kauze se Putin osobně vyjádřil 23.6.015, když hřímal, že OZPP posloužila cizím státům při jejich vměšování se do vnitřních záležitostí RF ) …

    Právníci tohoto sdružení došli k názoru, že RF „ nevyhlásila Ukrajině formální válku, ani s ní neuzavřela následnou mírovou smlouvu, která by okupaci Krymu legalizovala, a proto Krym zůstává pod ukrajinskou svrchovaností, takže neoprávněný vstup by ruským turistům mohl vynést vyhoštění a deportaci na jejich vlastní náklady, mezinárodní zatykač, či 6 měsíců pobytu ve vězení místo na krymské riviéře „ , proto Sdružení OZPP ruským turistům doporučilo, aby na Krym vstupovali jen přes ukrajinský přechod v Charkově.
    Vedoucí společnosti pro ochranu práv spotřebitelů /OZPP Michail Anšakov a jeho stoupenci Valerij Otstavný a Konstantin Selezněv 30.6.015 podali stížnost k Ústavnímu soudu RF, ve které zpochybňují ústavnost přijetí Krymu do RF.
    http://top.rbc.ru/politics/30/06/2015/559269ba9a7947284604db8
  • Rusko je hrozbou pro mír v Evropě a dokázalo to dalším ze svých nehorázných provokací. Jeho generální prokuratura chce prověřit nezávislost Litvy, Lotyšska a Estonska. To je ovšem hrubé porušení mezinárodního práva.

    Nedivím se tomu, že se Pobalťané obávají ruské agrese, protože Putinův režim jim otevřeně vyhrožuje násilím. Důkazem je jakési protiprávní vyšetřování nezávislosti tamních zemí ruskou generální prokuraturou. Právně to má asi stejnou váhu, jako kdyby se Rakousko a Maďarsko rozhodly vyšetřovat rozbití CK mocnářství v roce 1918 a došly k tomu, že vlastně bylo nezákonné, protože o něm nerozhodlo lidové referendum a neschválily ho demokraticky zvolené parlamenty obou částí habsburské monarchie.

    Představa, že by vrchní státní zastupitelství Spolkové republiky Německo začalo prověřovat anulování Mnichovské dohody a opětovné připojení Sudet k českým zemím v roce 1945 a ještě došlo k závěru, že to bylo protiprávní, by nás právem naštvala. A tak se nedivme Litevců, Lotyšům a Estoncům, že mají z takové provokace po jejich hrozných zážitcích z ruské okupace strach.

    Rusko se nehorázně vměšuje do vnitřních záležitostí Pobaltí. Pravdou je, že Litevci, Lotyši a Estonci nechtěli být součástí komunistického žaláře pod ruskou taktovkou zvaného SSSR a v referendech na jaře roku 1991 se rozhodli pro nezávislost svých zemí. V Litvě z 84,7% registrovaných voličů jich 90,47% hlasovalo pro nezávislost. V Lotyšsku z 84,7% voličů jich bylo pro samostatnost 73,7% a v Estonsku pak z 82,9% 77,8%. Tato lidová hlasování se na rozdíl do toho krymského konala ve svobodné atmosféře.

    Z hlediska mezinárodního práva, které připouští odtržení území po předchozím všelidovém hlasování, a práva národů na sebeurčení v souladu s rezolucemi OSN, je nezávislost pobaltských republik nezpochybnitelná. Nelze se tedy divit tomu, že tamní obyvatelé považují tento provokativní krok Kremlu za hrozbu násilím a proto právem žádají přítomnost americké armády na svém území, která by je chránila před možným ruským vpádem.
  • Pochopitelně všechny ty příspěvky, které tady nepatří, oznamuji redakci...no, po víkendu to bude pěkná kupička. *16*
    • pravda
    • Hlavně ty StBácký gaunere také oznam že komolíš moje jméno Simona.
      Tím jednoznačně porušuješ kodex tiscali o respektování lidí
  • Rozdíly čečenského a tatarstánského separatismu

    V 11/90 se v Grozném Čečenci a Inguši (Čečensko-Ingušsko) na svém národním kongresu rozhodli vystoupit z RF ( i je Kreml v roce 44 deportoval do Střední Asie ), kdy se Džochar Dudajev, ex SU generál letectva, jenž se chopil moci vojenským pučem legalizovaným v následných volbách v 10/91, zmocnil budovy Nejvyššího sovětu v Grozném.

    V 11/91 se Jelcin poprvé neúspěšně pokusil gen. Dudajeva odstranit, poté se Kreml snažil Dudajeva izolovat tím, že jednal jen s jeho politickými konkurenty, mj. s premiérem Mamodajevem, jenž v 12/92 s Kremlem podepsal rámcovou smlouvu, kterou však Dudajev smetl se stolu jako „ soukromou záležitost Mamodajeva „ , a v 1/93 nepřijal kremelského vyjednávače Sergeje Šachraje.

    V 1/94 Dudajev vyhlásil sekulární Čečenskou republiku Ičkérii, nicméně po ruské intervenci musel Dudajev projevovat alespoň vlažné nadšení pro své arabské sponzory, v 4/96 jej ( byl to již druhý pokus Kremlu ) zasáhla střela při telefonování ze satelitního telefonu ( mluvil s někým v Kremlu, dosvědčil svědek, jenž jej doprovázel + jeho manželka ), jeho rodině nebylo dovoleno jej pohřbít, aby se hrob nestal poutním místem.

    V 2/91 tatarští aktivisté organizovali demonstrace, aby byly Tatarstánu navráceny oblasti, které Kreml nezákonně přičlenil k RF, někteří z nich nesli transparenty s nápisy „ Polovina území RF patří Tatarům „ …
    • Celotatarský sjezd z 2/91 vyhlásil nezávislost Tatarstánské republiky a ustanovil nezávislý madžlis/Milli Mejlis, který se prohlásil za jediný zákonodárný orgán všech Tatarů v RF, a současně zrušil všechna „ protitatarská „ zákonná nařízení, přijatá Kremlem.

      V 10/91 se v Kazani konal tatarský „majdan“, kdy kazaňští Tataři v den výročí dobytí Kazaně Ivanem IV Hrozným před kazaňským parlamentem demonstrovali proti setrvání Tatarské republiky v RF, a požadovali, aby parlament vyhlásil nezávislost Tatarstánu.

      V této době šlo v drtivé většině o sekulární aktivisty, kteří požadovali vyhlášení sekulární Tatarstánské republiky po vzoru laické republiky Turecké, třebaže islám byl pojítkem, ale jen jako kulturní symbol.

      Kreml nepotřeboval umírněné muslimy, potřeboval islámisty, aby měl záminku proti nim bojovat, proto umírněné muslimy stejně jako v Čečně likvidoval, a podporoval radikály z Islámské demokratické strany Tatarstánu.
      Dva dny po nezdařeném bolševickém puči proti Gorbačovovi v 8/91 tatarstánský parlament přijal deklaraci, která vyhlásila nezávislost Tatarstánu s tím, že o povaze nezávislosti rozhodne referendum.
      • Třebaže smlouva o dělbě moci s Kazaní měla být původně jedinou, k roku 98 Kreml podepsal s republikami a s oblastmi již 42 takovýchto smluv, které institucionalizovaly decentralizaci RF, někdy v rozporu s federálními zákony - např. smlouva s Baškortostánem charakterizovala Baškortostán jako „ suverénní stát v rámci RF „ , znění rovněž jediné svého druhu, zatímco např. smlouva se Severní Osetií/SO charakterizuje SO jen jako „ subjekt RF „ , smlouva s republikou Udmurtija nazývá Udmurtiji republikou, jejíž vztahy s Kremlem určuje ruská ústava.

        Decentralizované byly i ruské etnické oblasti, nejvíce samostatnosti získala ve smlouvě sverdlovská oblast - mohla odvolávat federální úředníky z funkcí, stanovit si náhradní civilní službu za vojenskou, a dokonce i suspendovat některé federální zákony, dostala tak mimoústavní pravomoci.

        Tatarstánský prez. Šajmijev ( na rozdíl od Dudajeva zákonně zvolený i bez puče ) souhlasil ve smlouvě o dělbě moci se zněním, že Tatarstán, obklíčený RF, zůstává s RF „ spojený „ , nesouhlasil však s předchozím zněním - „ přidružený k RF „ …
        Výměnou za podepsání smlouvy o setrvání v RF získal Tatarstán jako jediný federální subjekt pravomoci, které ruská ústava rezervuje jen federální ruské vládě, zejména angažovat se v zahraničních a v mezinárodně ekonomických vztazích, rozhodovat o republikovém rozpočtu a daních, a zavést náhradní civilní službu místo povinné vojenské služby v ruské armádě …
  • Lži o údajných kvalitních potravinách za komunistů rozbíjí napadrť svědectví bývalého pracovníka zlínských jatek Jaromíra Merhauta. Kulinářské speciality v nich nevznikaly a pracovníci museli krást, aby uživili své rodiny.

    Jaromír pracoval v mrazírnách a zlínských jatkách v letech 1979 – 1986 a to, co popisuje, se dá nazvat jedním slovem hrůza, přesněji dvěma slovy příšerná hrůza.

    "Tak strategické zásoby zamraženého masa se po několika letech, v některých případech dokonce až po šesti, odesílaly do Vitany, kde se z nich vyráběla hotová jídla. Jenom ze Zlína tam posílali desítky tun masa ročně. Hovězí svíčková bývala za bolševika úzký profil a v masnách většinou nebyla k dostání. Není divu, když 90% produkce se vyváželo do SRN, za rok jen ze Zlína to bylo cca. 60-80 tun. Vepřová svíčková se v podstatě na pulty našich obchodů skoro vůbec nedostávala. Největší část se vyvezla, zbytek zůstal na místě, a skončil u kotlety s kostí jako přívěsek, u nasekaných kotlet coby medailonek."

    Otřesná byla také výroba uzenin. K tomu Jaromír Merhaut vysvětluje. „Jeden zaměstnanec byl vyhrazen na zpracování tzv. vratek (= vrácené zplesnivělé uzeniny). To nejhorší se oškrabalo, ořízlo, a většina se vracela zpět k pomletí a přidání do uzenin. Měkké uzeniny se vařily a v pecích víceméně jen očoudily dýmem z pilin. O žádné uzení nešlo. Od potkanů ohryzaný kousky se jednoduše odřízly. Všechno se nacpávalo solí a dusičnany (sanitr) a dolívalo kýbly vody – do každého metráku suroviny na šunku nejmíň jeden. Pod černou vrstvou moravskýho uzenýho se ukryla kdejaká prošlá lhůta. Stačilo na nějaký ten den zaházet dusičnanem draselným, propíchat česnekovým extraktem, víc proudit, napatlat „asfaltem“. Trvanlivé salámy (selský, vysočina, poličan) se expedovaly jedenkrát týdně v pátek, čabajky a uherák pak čtyřikrát do roka, cca. 300 + 300 kilo na celý okres čtvrtletně.“
    • Na jatkách to také vypadalo dost hrozně. „Kvičící vyděšená zvířata se mačkala v klecích, opožděným kusům se zapíchnul hák do řiti, přizvedl zadek a ubožák byl takhle dotlačen k ostatním. Prasata před omráčením viděla své podříznuté druhy, mrskající se na hácích, protažených po omráčení za šlachami. V místě, kde se strhávala kůže z ještě teplého hovězího, bylo slizu po kotníky a smradu až na půdu, občas pod nohama křuplo nějaký to oko. Když se přivezla kvalitní prasata od malých soukromníků, byla označena a jejich maso rozhodně neskončilo v běžné distribuci, ale u velmi pravděpodobně u komunistických papalášů. Samozřejmě, i zaměstnanci si přišli na své. Všichni jsme kradli, od ředitele po poslední uklízečku. Sem tam se někdo naoko chytnul, aby jako byla ostražitost. Výše platů s tím tak nějak počítala, kdo by taky za 1400 stovek měsíčně tahal coby závozník denně na hřbetu desítky metráků masa, že… Denně se na zlínských jatkách prý tzv. vypařily 7 prasat a 1 kráva,“ tvrdí Merhaut.

      Čili osobní svědectví bývalého pracovníka socialistického masného průmyslu dokazuje, že povídačky o kvalitních potravinách za komunistů jsou pouhou lží a chemii se na nich také nešetřilo.

      To, že komunisté de facto nutili lidi ke zlodějnám, není žádnou novinkou. Tak tomu bylo třeba na hospodách, kde platy výčepních a číšníků činily cca 1400 až 1600 Kč měsíčně s tím, že oni si dokáží přilepšit. Normálně se s takovými výdělky nedala uživit rodina. Výsledkem pak byly podměrečná piva a malé porce, po kterých měly hlad i děti. A podobně tomu bylo u lékařů (on si pomůže úplatky) a také na jatkách, kde se na nějaké ztráty také nehledělo. Tento systém byl soudruhy více méně tolerován, pouze sem tam byl někdo odsouzen, to, aby se neřeklo. Většinou šlo o toho, který začal zlobit nebo z nějakého důvodu začal být soudruhům nepříjemný.
  • Miloši Zemane! Ty Ruský švábe. Tvoje trenky už visí.
    Takže víš co tě může potkat. *14* *14* *14* *14*

    Jo gaunere tak se kolaborace s rusákem po právu trestá. *14*
  • Miloš Zeman je zdá se homosexuál když tak rád leze do Putinova zadku *1* *1*
  • Sovětský svaz byl zaostalou zločineckou velmocí

    Rozpad Svazu sovětských socialistických republik v prosinci 1991 můžeme považovat za jednu nejšťastnějších událostí 20. století. Je děsivé a zločinné, že někteří zdejší proputinovští fanatici zašli tak daleko, že litují rozpadu této americkým prezidentem Ronaldem Reaganem trefně řečeno říše zla. De facto tak schvalují masové vraždy desítek milionů lidí, které má gangsterský bolševický režim na svědomí. Sovětský svaz také nebyl ničím než pokračovatelem agresivní ruské dobyvačné politiky.

    Na jednu stranu se sovětští bolševici oháněli humanitou a lidskostí, jenomže v SSSR došlo k masovému vyvražďování lidí z třídních důvodů a daleko horším zločinům, než kterých se dopustili nacisté. Sovětský vůdce Stalin má na svědomí životy zhruba 20 – 25 milionů nevinných lidí, jak píše v knize Rusko plné křížů bývalý přední sovětský komunista Gorbačovovy éry Alexandr Jakovlev, který důkladně prostudoval i tajné sovětské archivy, takže jeho číslům můžeme věřit. Kromě komunistické Číny se žádná jiná země na světě v dějinách lidstva nedopustila tak otřesné genocidy na vlastním obyvatelstvu.

    Stalinova hrůzovláda tak zavraždila víc obyvatel Sovětského svazu, než kolik jich údajně zahynulo za nacistické okupace. Dokonce někteří historici tvrdí, že údaje o 20 milionech sovětských obětí nacistické okupace jsou nadsazené, aby Stalin zakryl své vlastní zločiny. Bolševik a masový vrah Josef Stalin byl stejným a možná ještě horším zločincem než nacista Adolf Hitler! SSSR dále podněcoval pod rouškou tzv. národně osvobozeneckého boje mezinárodní terorismus a jeho vinou vznikly z bývalých kolonií tzv. nezávislé státy, které ovšem svoji nezávislost nezvládají a jsou zdrojem potíží. Viz Uganda, Sýrie, Somálsko a další.
    • Samotné tvrzení o státu dělníků a rolníků bylo mimo realitu. Jak trefně poukázal Tomáš Garrigue Masaryk, bolševici v Rusku svrhli cara, ale zachovali carismus. Chudí zůstali, akorát carské bojary nahradila rudá vrchnost. Jinak se nezměnilo nic a dělníci s rolníky dál žili v obrovské chudobě.

      Sovětský svaz, nástroj ruské komunistické agrese

      Sovětský svaz byl ve skutečnosti zemí, kde Rusové vládli a zotročovali ostatní obyvatelstvo, které navíc uvrhli do chudoby. Jak se trefně říkalo, Se Sovětským svazem přišla bída na zem.

      Jako jeden z prvních dekretů vydali ruští bolševici Deklaraci práv národů Ruska, což byl kolosální podvod, protože SSSR, který sloužil ve skutečnosti jako nástroj rusifikace, byl také žalářem národů a koloniální mocností, ve které Rusové utiskovali neruské národy a ty jakmile mohly, daly ruským bolševickým násilníkům rázné sbohem, nejdůrazněji pak Pobalťané.

      Již ve dvacátých letech minulého století Rusové násilím obsadili Kavkaz a zlikvidovali tamní nezávislé státy včetně Gruzie, dále pak dobyli i tehdy samostatné středoasijské země. Ruské komunistické agrese dále pokračovaly. A tak Sovětský svaz v roce 1940 okupoval Pobaltí a ruští bolševici se v Litvě, Lotyšsku a Estonsku chovali stejně brutálně jako němečtí nacisté v Protektorátu Čechy a Morava.
      O hrůzách sovětské okupace v Pobaltí vypovídají nejen pamětníci, ale lze se o nich dočíst i v seriózních publikacích, například v knize spisovatele Jana Beneše Zločin genocidy s podtitulem Litva v drtivém objetí velkého bratra SSSR nebo ve výborné práci Dějiny pobaltských zemí renomovaného českého historika Luboše Švece.
  • Putin dnes pořádá hony nejen na Krymské Tatary, ale i na kazaňské.

    Největší krymsko-tatarská tisková agentura QHA nedostala od ruských okupačních úřadů obnovenou licenci – informovala mj. o tom, jak ruské okupační úřady zastrašují členy Výboru pro lidská práva ( pro Putina typické, viz Čečna ).

    28.12.014 úřady tatarstánského města Naběrežnyje Čelny zadržely tatarského aktivistu Rafise Kašapova, šéfuje místnímu tatarskému Občanskému středisku, a na internetu veřejně odsoudil ruskou anexi Krymu. V 1/015 Kašapov držel hladovku na protest proti podmínkám vazby a proti porušování práv národnostních menšin v RF.

    Během soudního procesu nesměli být přítomni jeho rodinní příslušníci, jen příslušníci FSB, a nemohl si vybrat advokáta, byl mu přidělen jen ex offo.
    15.9.015 jej ( a nejen jeho ) Kreml odsoudil ke třem letům vězení nepodmíněně za propagaci separatismu – ten, kdo v RF odsoudí Putinovu krádež Krymu, dostane tři roky za schvalování separatismu …
  • Putin v TV Rossija 1 informoval, že lhal o „ fašistickém „ puči v Kyjevě, a přiznal, že se žádný státní převrat za euromajdanu nekonal.

    Kreml označoval za bod zrady den 23.2.014, ale nebyl to Kyjev, kdo od dohody ustoupil.

    21.2.014 za zprostředkování EU a za účasti kremelského představitele byl mezi Janukovyčem a představiteli opozice podepsán krizový dokument o vzájemné shodě, o návratu k parlamentnímu režimu a o předčasných volbách.

    Dohodu spolupodepsali ministři zahraničí Německa a PL, Frank-Walter Steimeier a Radoslaw Sikorski – vzájemná dohoda mezi Janukovyčem a opozicí však kremelskému plánu na rozvrácení Ukrajiny nevyhovovala, proto v noci z 22/23.2.014 Putinovo elitní komando Janukovyče vrtulníkem uneslo na ruskou základnu v Sevastopolu, odkud jej dopravilo do Rostova nad Donem.

    Tuto operaci na „ záchranu“ Janukovyče, aby při případném zatčení neprozradil o ruských aktivitách více, než by měl, prozradil sám Putin 8.3.015 ve filmovém dokumentu o okupaci Krymu „Krym, cesta do vlasti „ , jehož ukázku zveřejnila TV Rossija 1 ... „Dal jsem příkaz naším speciálním složkám „ ...
    Tímto „ vysvětlením“ , jak to opravdu bylo, Putin smetl se stolu veškeré předchozí lži, které nalhal světové veřejnosti o puči v Kyjevě – stejným způsobem smetl své původní lži o Krymu ( ještě 4.3.014 tvrdil, že na Krymu ruští vojáci nejsou, a že Krym k RF připojila místní „ domobrana „ složená z majitelů zdejších hotelů, přítomnost ruských vojáků přiznal až v 4/014, protiústavní „ lidové referendum „ neuznala ani OSN, ani US ani EU ).

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit