Jedou Husák se Štrougalem na zasedání strany, jedou kolem kostela a tak přijde řeč na náboženství a co ti lidi na tom mají a proč tam chodí, vždyť Lenin řekl, že už Marx řekl, že Engels řekl, že Bůh není a z dialektického hlediska je to naprosto pochybený. Kazí to kredit naší lidově demokratické republice a škodí to myšlence internacionálního socialistického společenství v čele se SSSR jako takové. Tak nad tím špekulují a pak Husák říká: "Víš co, Lubomíre, běž tam na výzvědy, co se tam vlastně děje."
Štrougal se teda proplíží do ztemělého kostela a vidí na klekátku v kapli babičku, jak se úpěnlivě modlí: "Milosrdný Bože, mám velké trápení a prosbu - blíží se zima a já v tom svém sklepním kamrlíku asi umrznu, z důchodu sotva vyžiju, nikdy jsem tě tak neprosila, jako teď - spočítala jsem si to, a kdybys mi nějak seslal tisíc korun, tak by mi to moc pomohlo. Koupila bych si svetr v partiovce, nějaký to uhlí, to by mi zachránilo život..."
Štrougal se vrátí do auta, povykládá co a jak, Husák na to, že to je teda ostuda, takhle dostat lidi ke konkurenci kvůli pár stovkám, hele, já jí to dám ze svého, ať už tam nepropadá takovým bludům. Začne se šacovat, ale ať hledá jak hledá, nestluče do kupy víc než sedm stovek.
"Tak jí dej, Lubomíre aspoň to, ať už jde pryč."
Stane se, jedou už pozdě večer zpátky ze zasedání a u kostela vidí, že se tam babička pořád ještě modlí. Tak zastaví a Štrougal zas jde na výzvědy, proč tam ta babička ještě straší, když už dostala, co chtěla. Přiblíží se a slyší tato slova: "... tak Ti, Pane Bože, nastotisíckrát děkuju za peníze, které mi zachrání život, ale příště to, prosím Tě, neposílej po těch komunistických sviních, oni mi z toho tři stovky sebrali..."

Petrohradskou Ermitáž prochází skupinka turistů s průvodkyní a přijdou k obrazu, na kterém je kupka sena ze které trčí dva páry nohou.
Průvodkyně povídá: "Toto dílo se jmenuje Lenin ve Finsku."
Jeden turista se ptá: "Aha, takže ty nohy špičkami nahoru, to jsou nohy Lenina?"
"Ne, to jsou nohy Naděždy Krupské."
"Aha, takže ty nohy špičkami dolů jsou nohy Lenina?"
"Ne, to jsou nohy Lva Trockého."
"A kde je Lenin?"
"Ve Finsku." *15* *15* *15* *15*

Tirador si šel vyměnit trenky. Už nejsou rudé ale hnědé.

říkala jsem ti netlač tak na pilu dědku. Pak z tebe vždycky něco zadní stranou vyleze. *15*

nacistickým Německem

Podíl USA a západních spojenců na porážce nacismu nebyl jen o vylodění v Normandii v roce 1944, ale také o významné vojenské pomoci Sovětskému svazu v letech 1941 – 1945, kterou ocenil i maršál Žukov.

Američané poslali do zemí válčících s hitlerovským Německem a jeho satelity materiál za desítky miliard dolarů. Západní spojenci také už od roku 1942 masovými nálety bombardovaly Německo, které muselo v protivzdušné obraně soustředit na 1,5 milionů vojáků a většinu svých letadel. Tyto síly jim pak chyběly na východní frontě. I díky tomu byl poměr mezi sovětskými a německými letadly v roce 1944 20 tisíc ku dvěma tisícům ve prospěch Rudé armády.

Američané se do přímého boje se silami Osy dostali už 8. listopadu 1942, kdy se vylodili v severní Africe v rámci operace Torch. O rok později v květnu pak před nimi, Brity a Francouzi kapitulovalo v Tunisku na 300 tisíc německých a italských vojáků, čili skoro stejný počet jako padl do zajetí u Stalingradu. Západní spojenci pak pokračovali v bojích s nacistickými vojsky v Itálii

Asi nejvýznamnějším příspěvkem Američanů k porážce Německa byla jejich pomoc, kterou dostalo i Stalinovo Rusko, tehdy Sovětský svaz. Podívejme se třeba do pamětí maršála Georgije Konstantinoviče Žukova, jeho slova jsou jasná: „Dnes se říká, že nám Spojenci nikdy nepomohli. Ale sotva lze popřít, že nám Američané dodávali obrovské množství materiálu, bez něhož bychom nemohli formovat naše zálohy, ba ani pokračovat ve válce. Dostali jsme 350 000 aut, a jakých aut! Chyběly nám výbušniny, střelný prach, neměli jsme ani čím plnit patrony do pušek. Američané nás opravdu dostali z nouze.“ To jsou jasná slova a těžko si někdo rozumný může myslet, že tento respektovaný sovětský vojevůdce lhal. Faktem je, že tehdy po válce tímto výrokem rozčílil samotného Stalina.

Smrdí to 24 hodin denně na Tiscali a trčí to ze Zemanova zadku. Co je to?
No přeci zemanovo věrné hovínko Tirador *2* *2* *2*

Skutečnost byla taková, že Göring sice na průmyslnících požadoval dálkový bombardér, který by mohl zasáhnout východoamerické pobřeží, ale finanční podpora ze strany Třetí říše byla ještě na konci 30.let mizivá (stejně jako později finanční podpora kosmickému programu Wernera von Brauna ze strany US vlády, nejen bolševické družice již létaly na oběžnou dráhu, zatímco US kosmický program finančně rozjel až JFK , přesto o 6 let později, když Washington finančně krvácel ve vietnamské válce, byli Američané/US již „ na Měsíci “ ) …

Němečtí vojenští stratégové neprojevovali o letectvo valný zájem – v jejich plánech hrálo jen podpůrnou úlohu při zajištˇování postupu armády, a protože genštáb Wehrmachtu, navzdory přáním Göringa, se neplánoval vylodit v US, pro evropská bojiště genštábu stačily bombardéry středního doletu, zejména když za cenu jednoho dálkového měli dva a půl bombardéru středního doletu …

Teprve když se Blitzkrieg Třetí říše vyčerpala, konflikt se vlekl, a obě strany se snažily vyhrát válku odříznutím protivníka od zásobovacích linií, filozofie genštábu Wehrmachtu o nepotřebnosti dálkových bombardérů se začala jevit jako zásadně chybná …

Teprve v 8/40 armádní genštáb rozhodl, že Wehrmacht potřebuje pro své africké tažení dálkový bombardér, druhý den nato Göring vážně oznámil, že jeho Luftwaffe zaútočí na východní pobřeží US z Francie, a k tomuto taktéž potřebuje dálkový bombardér …

Polská premiérka Ewa Kopaczová řekla jasně, že pokud budou Noční vlci urážet Polsko, nemohou počítat s povolením průjezdu. Právem také označila jejich jízdu za provokaci. Urážky Polska se dopustil zástupce tohoto motorkářského gangu tím, že polské odpůrce jejich jízdy označil za potomky nacistických kolaborantů. To je jasné hrubé a urážlivé zjednodušení. Ono může jít třeba o děti a vnuky těch, kterým Rusové zavraždili táty či dědy v Katyni nebo jejichž mámy a babičky zahynuly při deportacích do komunistických gulagů.

Bylo to sovětské Rusko vedené masovým vrahem Josefem Stalinem, které se spojilo s nacistickým Německem, aby společně napadly Polsko. Rudá armáda bez přechozího vyhlášení války 17. září 1939 začala okupaci východního Polska. Jednalo se také o hrubé porušení polsko-sovětské smlouvy o neútočení z roku 1932. Německo podobnou smlouvu s Polskem z roku 1934 vypovědělo na jaře 1939, kdy Polsko po půlročních jednáních razantně odmítlo vstup německé armády na své území.

Sovětský svaz pak uzavřel v srpnu téhož roku smlouvu s Německem o neútočení, známou jako pakt Ribbentrop-Molotov. Při té příležitosti vzkázal Stalin právě po německém ministru zahraničí Joachimu von Ribbentropovi pozdrav Adolfu Hitlerovi, kterého si prý nesmírně váží. Německý vůdce pro změnu připustil, že inspirací pro nacistické koncentráky byly ruské lágry neboli gulagy. Rudá armáda pak společně s německým Wehrmachtem uspořádaly vojenskou přehlídku po porážce Polska v Brestu-Litevském.

Je třeba říci naplno, že Rusové Polsko dvakrát okupovali. Poprvé v roce 1939 a po druhé v letech 1944-45. V obou případech rozpoutali komunističtí vetřelci z Východu v Polsku brutální teror. V prvním případě povraždili přes dvacet tisíc důstojníků v polské Katyni, deportovaly celé polské rodiny na Sibiř v transportech, které s i s těmi nacistickými nezadaly. Desetitisíce lidí včetně žen a dětí při nich zahynuly hladem a zimou nebo byly zavražděni surovými dozorci.

V Rusku měli před přestavbou veliké problémy na silnicích s překračováním rychlosti. Proto se vláda rozhodla pro tvrdá opatření a nařídila, aby úplně každý, kdo bude přistižen, dostal velikou pokutu. Jednoho dne Gorbačov zaspal a tak, když spěchal ze své rezidence do Kremlu, řekl řidiči, aby si sedl dozadu, že bude řídit sám. Cestou profrčel kolem dvou policistů na motocyklech. Jeden z nich za ním vyrazil. Za pár minut se vrátil ke svému kolegovi, a ten se hned ptá: "Tak co, dal jsi mu pokutu?" "Ne." "Jak to? Přece máme dávat pokutu každému." "Ne, tohle byl někdo moc vysoko." "Kdo to byl?" "Nevím, nepoznal jsem ho. Ale jeho řidič byl Gorbačov."Na stranické schůzi povstal jeden soudruh a pravil: "Mám soudruhu referente, jeden dotaz: Je pravda, že se soudruh Gottwald rád napije?" V odpovědích na dotazy soudruh referent na tuto otázku jaksi pozapomněl. I byla další schůze, na níž se o slovo přihlásil jiný soudruh a pravil: "Mám, soudruhu, dva dotazy: První, zda se soudruh Gottwald rád napije, a druhý, kde je ten soudruh, co se na to minule ptal..."Víte něco o výměně telegramů mezi Ruskem a Kubou? - jistě: Kuba: "Celá země hladoví, pošlete obilí!" Rusko: "Utáhněte si opasky." Kuba: "Pošlete opasky!" *15*

Mladý český vědec vyrazil do Abcházie, která se kdysi od trhla od Gruzie, vyhlásila nezávislost a přimkla se k Rusku. Výsledkem je ovšem, místo očekávané prosperity, zaostalost, bída a beznaděj. Tak dopadají ruské sliby, kterým nyní věří naivkové na Krymu a východě Ukrajiny. Jako první zveřejnily tuto drsnou pravdu, která kremlofily nepotěší, Lidové noviny v sobotní příloze Orientace.

Už hraniční přechod s Gruzií znamenal pro neznalého jedince šok. Usměvavý gruzínský policista na jedné straně dal razítko do pasu a civilizovaně popřál šťastnou cestu. Hranici prozrazovaly vysoké žiletkové ploty na abchazské straně. Tam čekal mladý Brňan spolu asi s dvaceti Abchazijci, kteří se vraceli z trhu z Gruzie, kde prodávali zemědělské produkty, aby se vůbec uživili, protože doma žádnou práci nemají, bezdůvodně několik hodin, až je pohraničníci pustí dále. Nicméně hlavní slovo měli dva příslušníci ruské tajné služby FSB, kteří našemu Brňanovi vymazali z fotoaparátu všechny fotografie. Proč jim vadili snímky jeho rodiny, těžko říct. Ovšem vrcholem jejich arogantního vystoupení, bylo nevpuštění jednoho Abcházce domů, podle nich byl v Gruzii příliš dlouho, tak ať si tam zůstane. Jo, to se tam děje, Rusové v Abcházii rozhodují ovšem a tak, když chtějí, nepustí vás domů.

Abcházie sama je symbolem zkázy, univerzita v Suchumi nemá prakticky žádné počítače, zato učebny mají vytlučená okna. Ve městě, které kdysi bylo významným rekreačním centrem na pobřeží Černého moře, většina domů, ostatně jako v celé Abcházii, chátrá. To se týká i hotelů, které kdysi byly plné turistů, avšak nyní v nich žijí krysy a jejich prázdnými místnostmi bez oken se prohání vítr. Abchazské děravé silnice nikdo neopravuje a zdravotní pojištění v zemi prakticky neexistuje, takže za doktory se platí.

Abcházie se na počátku devadesátých let odtrhla od Gruzie, na čtvrt milionů Gruzínců bylo vyhnáno ze svých domovů, a třicet tisíc z nich svými bývalými abchazskými sousedy povražděno.

Je doba komunismu. Jede tak jeden komunista autem, okolo Slušovic a vidí na bývalém kulturním domě nápis: "SLUŠOVICKÝ BORDEL". Ihned vlétne dovnitř a začne na majitele kříčet, aby tento nápis do zítřka změnil.
Zítra jede okolo znovu a vidí nápis: "Slušovický sexuální stánek." Jde dovnitř a řekne, že je to trochu lepší, ale aby to znovu změnil.
Další den je tam SSSR-JZD. Jde dovnitř a ptá se co to znamená. Dostane odpověď že to je Slušoviské Super Sexuální Radovánky - Jen Za Dolary. *15* *15* *15* *15* *15*