Ostudné chování ruských hokejistů po prohře ve finále mistrovství světa s Kanadou právem odsoudili všichni normální lidé. Ovšem takové vidlácké vystupování je mnoha Rusům vlastní, takže se nechutné scéně z O2 arény nelze divit.

To, že Rusové neunesli porážku, se nestalo poprvé. Už v roce 2010 po finálové prohře s Českou republikou si demonstrativně nenasadili až na několik čestných výjimek stříbrné medaile. Nyní v Praze to ovšem silně přehnali, když odešli uprostřed slavnostního ceremoniálu a nevyslechli hymnu vítěze. Uznání si zaslouží Malkin s Ovečkinem, kteří se pokusili své spoluhráče zastavit. Tyhle způsoby ovšem rozčílily i samotného prezidenta mezinárodní hokejové federace IIHF Reného Fasela, který jim pohrozil potrestáním. Doufám, že se tak stane, a nezůstane jen u slov.

Komičtí jsou ovšem členové proruských skupina na Facebooku, kteří opravdu chrlí nesmysl za nesmyslem. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že ruští hokejisté odešli z ledu proto, že jim nezahráli hymnu. To jsou mně věci, odkdy pak se hraje poraženým týmům na hokejovém mistrovství hymna? Hloupost holt nezná hranice. *1* *1* *1*

Rovněž nesmyslům o neonacistech na Ukrajině už věří jenom prostí jedinci. Mezi ně ovšem nepatří ti, kteří tyhle hlouposti vědomě šíří. Prokázaným neonacistou je ale určitě vicepremiér ruské vlády Dmitrij Rogozin, který se podílel na nedávném srazu evropských nácků v Sankt Petěrburgu.

Na zpravodajském serveru iDNES se objevila zpráva, kterak dcera ruské prominentky autem srazila dvě ženy a nic se jí nestalo. Horší ovšem je, že v Rusku umírají pod koly aut věrchušky i malé děti a také bez následků.

Dcera vysoké ruské hodnostářky Anny Savčenkové srazila v centru Irkutska na chodníku dvě ženy, jedna zemřela, druhá nebude zdravá do konce života. Původně tříletý trest si nikdy neodseděla. Nakonec ji zachránila amnestie a soudce z případu povýšil. Inu v zemi, kde šéf dopravní policie, který v Moskvě vjede do protisměru a srazí dívku, dostane diplom za zlepšení bezpečnostní situace, je možné všechno.

Horší však byla dřívější nehoda kurského gubernátora, jehož kolona přejela devítiletého chlapce, který zemřel. Gubernátorův řidič zůstal nepotrestán. Případy, kdy v Rusku auta vysoce postavených papalášů srazí a zabijí dítě, nejsou výjimečné. A není to nic nového, stávaly se často i za komunistů. Ve svém vynikajícím románu Očista je popisuje podle skutečnosti estonská spisovatelka Sofi Oksanen. Scénář byl obvyklý. Černá volha s nějakým vysoce postaveným soudruhem z oblastního výboru komunistické strany se řítila po ulici, smetla dítě a ani nezastavilo. Když to šli rodiče hlásit na milici (policii), tak měli smůlu. Milicionáři se s nimi nebavili, vyhnali je ven a někdy i zmlátili.

Návrat do neblahých komunistických časů připomínají návrhy, které by měly omezit cesty Rusů za vzděláním a sportem do zahraničí. Jenže tohle je cesta do pekel a Putinova říše těmito nesmysly dokazuje svoji slabost a ubohost.

Jedno z nejzákladnějších lidských práv je rovněž právo na svobodu pohybu, kdy každý má právo svoji zemi svobodně opustit a kdykoliv se do ní vrátit. To je obsaženo v mnoha mezinárodních úmluvách, jejichž signatářem je i Ruská federace. Ta by tak porušila své vlastní závazky, i když v jejím případě by to nebylo nic nenormálního.

Komunisté tak jenom potvrdili (i když to jistě nechtěli) slova bývalé ruské miss Natalii Pereverzevové: „Mé Rusko nedokáže pomoci starým lidem a sirotkům a jako z potápějící se lodi z něj utíkají inženýři, lékaři i učitelé, protože nemají z čeho žít.“ Nejlepším řešením by bylo vytvořit ruské elitě takové podmínky, aby zůstala doma a neodcházela. V opačném případě jim nebránit v tom, aby šli za lepším. To je normální řešení v každé civilizované společnosti. Ale zákazy a výhružky jsou jaksi jednodušší.

Takové nápady však nejsou jen vizitkou komunistů, ale s něčím podobným přišel i bývalý slavný hokejista a exministr sportu Vjačeslav Fetisov, který má blízko k vládnoucí straně Jednotné Rusko. Ten by pro změnu pouštěl hokejisty do zahraničí nejdříve až v 28 letech. „Do NHL se od nás chystá asi čtyřicet mladých hráčů, na které se naši diváci zvlášť těší,“ zdůvodnil svůj návrh.

Jenomže myšlenkami na omezování lidské svobody Rusko pouze dokazuje, že je ve skutečnosti slabé a ubohé. Má sice atomové zbraně, ale jak nedávno trefně řekla Magda Vašáryová v rozhovoru pro Parlamentní listy, jinak je to ekonomický trpaslík.

Brutální vyvražďování Francouzů v Alžírsku
Britský ministr vnitra v Churchillově válečném kabinetu labourista Herbert Stanley Morrison řekl v souvislosti s dekolonizací moudrá slova. „Je to jako dát desetiletému dítěti klíče od domu, pistoli a číslo bankovního konta.“ Já dodávám, že dekolonizace zemí Afriky a Asie je to samé, jako uplatnit právo na sebeurčení v dětském domově. Ty konce si umí představit každý rozumný člověk. Chovanci v lepším případě vyženou, v horším zabijí vychovatele, rozkradou, co se dá, dům zdevastují, a pak se rozutečou po okolí, které začnou terorizovat.

A tohle přesně byla dekolonizace. Umožnila nezávislost zemím, které na to nebyly připraveny, protože neměly dost lidí schopných řídit stát. Výsledkem pak nutně musel být totální rozvrat. Markantně se to ukázalo například v roce 1975 v Angole, kdy po vyhlášení nezávislosti odešlo ze země na milion Portugalců, v zemi vypukla občanská válka, která vzala život desetitisícům lidí, a tato země se bez kvalifikovaných lidí málem zhroutila.

Komunistům v žádném případě nešlo o zlepšení života obyčejných lidí v koloniích, jim se jednalo pouze o moc a potenciální spojence v boji za ovládnutí světa. Proto podporovali tzv. národněosvobozenecká hnutí, ve skutečnosti však obyčejné teroristy. Dokazuje to i příklad

alžírské tzv. Fronty národního osvobození, francouzsky Front de Liberation Nationale (FLN), kterou slušní Francouzi právem pokládali za fašistickou zločineckou organizaci. FLN údajně v padesátých a šedesátých letech minulého století zápasila za svobodné Alžírsko zbavené francouzské vlády. Její boj se však rovnal masovému vraždění francouzských civilistů bez rozdílu věku a pohlaví žijících v Alžírsku a také Alžířanů, kteří ji odmítali.

V srpnu 1955 hrdlořezové z FLN v Ain-Abid u Constantine doslova rozsekali na kusy 37 Evropanů, z toho deset dětí mladších patnácti let. Muži měli useknuté ruce a nohy, děti roztříštěné hlavy a vyhřezlé mozky, ženy rozpáraná břicha a vyvrhnutá střeva. Jedna běloška měla rozříznutou dělohu, do níž vrahové nacpali její pětidenní rozřezané novorozeně. To bylo horší jak řádění SS za II. světové války, ovšem komunistům a jejich stoupencům, kteří se tolik pohoršují nad bratry Mašíny, tohle nevadí. A dokonce tyhle zločince obdivují.

Na současné potíže s přistěhovalci nám zadělali hlavně komunisté a to zcela idiotskou politikou dekolonizace ve jménu tzv. práva národů na sebeurčení. Největším stoupencem a propagátorem tohoto podvodu byl Sovětský svaz.

Cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund vzpomínali, jak ještě na konci čtyřicátých let minulého století se po Africe za koloniální éry, kterou oba projeli napříč ze severu na jih, dalo cestovat bezpečně. „Za celou tu dobu se nám s výjimkou drobné krádeže nic nestalo, dnes tam běloch může být rád, že ho nezabijí,“ řekl k tomu Hanzelka. To zní nyní jako utopie.

Komunisté jsou hlavními viníky současného rozkladu tzv. třetích zemí. V padesátých letech minulého století oni a jejich pátá kolona v západních zemích začali vykřikovat cosi o utiskovaném lidu v koloniích. A tak Sovětský svaz společně se svými satelity začal v rámci oslabení Západu prosazovat tzv. právo národu na sebeurčení. Ze strany Rusů, kteří si prostřednictvím SSSR sami porobili jiné národy, to byl přitom jen obří kolosální podraz. Výsledkem byly chaos a miliony mrtvých. To je prvotní příčina rozvratu v severní Africe a nástupu radikálního islámu.

Tapetky jsou tvou oochylkou, simone nácíčku. Plynové komůrky a mučeníčko všech, kdo s tebou nesouhlasí a neklaní se americkým rozesrávačům míru po celém světě. Pan Assad si už s nimi poradí, až je bude společně s Ruskými silami nakopávat do zadků pryč ze Sýrie. *14* *14* *14*

To bylo křiku na různých facebookových skupinách typu Přátelé Ruska, jak zastaví americký konvoj, jak ho budou blokovat vlastními těly, někde dokonce hrozili barikádami, házením dlažebních kostek atd. Pak nastala chvíle pravdy a vojáci na obrněných transportérech pod symboly hvězd a pruhů vjely na území České Republiky. Po celou dobu jejich spanilé dragounské jízdy se opakoval stejný scénář: Tisíce a možná i desetitisíce lidí s lesy amerických vlajek, kteří je vítali, naproti tomu desítky, maximálně stovky protestujících, kterých si Američané ani nevšimli. Neplánované zpoždění nabral konvoj hned za hranicemi u Ostravy, ale nikoliv kvůli nějaké blokádě, ale nadšené davy jej nechtěly pustit dále.

Byla legrace číst si pak reakce na proruských sociálních sítích. Mohutně se rozčiloval Jiří Vyvadil, který dokonce hrozil své skupině Přátelé Ruska rozpuštěním. Jinde naříkal nějaký penzista z Olomouce, že stál u dálnice s ruskou vlajkou sám jako trubka *2* *2*

To, že američani de facto nutí lidi ke zlodějnám, není žádnou novinkou.

Stalinovo komunistické Rusko se stalo jediným státem, který nedodržel slib o poválečné obnově tehdejšího Československa v předmnichovských hranicích. 29. června 1945 jsme definitivně přišli o Podkarpatskou Rus.

Toho dne to stvrdila mezistátní „dohoda“ respektive spíše vnucený diktát Sovětského svazu Československu, loupež našeho nejvýchodnějšího území- Podkarpatské Rusi, později nazývanou Zakarpatská Ukrajina. Sovětský diktátor Josef Stalin se sice v rozhovoru s čs. prezidentem Edvardem Benešem vymlouval na to, že si toto území vyžádala Ukrajina, ale to byla jedna z jeho mnoha lží. Bez souhlasu Kremlu nebyla tato změna možná. I sám Beneš později nakonec trpce přiznal, že mu komunisté včetně Stalina a Gottwalda nestále lhali a označil je za podlé darebáky.

Rusíni z toho byli zklamaní. Velká většina z nich chtěla zůstat v Československu a Sovětský svaz je vůbec nelákal. Zvláště potom, co k nim na podzim čtyřiačtyřicátého roku dorazila Rudá armáda, jejíž vojáci zde masově rabovali, loupili, znásilňovali a také vraždili. Brzy zde začaly typické sovětské komunistické represe vůči nevinným lidem, stačilo, že člověk měl jednu krávu a už byl prohlášen za kulaka. Mnozí místní lidé pak po brutálním mlácení při výsleších na NKVD s láskou vzpomínali na zlaté české četníky.

Navíc Rusové hned po příchodu na Podkarpatskou Rus porušili dohodu s čs. vládou, podle které měly být na našem osvobozeném území ustaveny československé orgány. Londýnská vláda tam sice vyslala své zástupce, ale těm sověty dosazené úřady bránily v činnosti.

Velká Británie a Francie jsou právem kritizovány za to, že připustily Mnichovskou dohodu, která nám sebrala Sudety. Jestliže jim tedy vytýkáme toto selhání, kdy naše území přidělily bez našeho souhlasu cizím státům, pak musíme ještě tvrději kritizovat Sovětský svaz, který východní část naši země uloupil sám, a tudíž nedodržel slib, že garantuje obnovení čs. republiky v předmnichovských hranicích.