https://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/425931-dalsich-deset-let-vlady-erdogana-turecko-nakrocilo-ke-zmene-ustavy.html

https://www.google.cz/search?q=rusko+chce+válku&client=ms-android-prestigio&prmd=ivn&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwjoxOra3rXRAhXcIFAKHfBNCSUQ_AUIBygB&biw=360&bih=559#imgrc=-03uc4G5A2iW7M%3A

1. světová válka byla obrana a 2. světová válka byl kšeft. Zapomíná se na demarkační čáru a rozdělení si bohatství Evropy půl pro USA a půl pro USSR.

Za komunistů do nás Rudé Právo cpalo horem dolem zkazky o údajných sovětských ekonomických úspěších. Ve skutečnosti však sovětské hospodářství po celou dobu trvání SSSR charakterizovala bída, chaos a trvalý nedostatek většiny druhů spotřebního zboží.
Nevýkonné zemědělství bylo příčinou opakovaných hladomorů, přičemž se nejednalo jenom o předválečné období. Ještě v šedesátých letech za Chruščova panoval v SSSR v některých oblastech hlad.
Smutnou sovětskou skutečnost drsně a bez příkras vystihuje rovněž Zvláštní zpráva 4 z šedesátých let minulého století od českých cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, kteří tuto zemi poznali dokonale. A ti otevřeně napsali o tom, že produktivita práce v SSSR je oproti USA ani ne poloviční. Jinak to být ani nemohlo, když například v Kazachstánu zůstávaly nesklizeny i dvě třetiny obilnin, atak tomu bylo i jinde v celé zemi.
Dále oba cestovatelé viděli na vlastní oči, jak na cestě mezi Alma-Atou a Taškentem potkali 84 kombajnů, z čehož jich v akci bylo jen 14, ostatní ve dne a ideálním počasí stály.

Další zápisy jsou rovněž tristní. „V roce 1950 byl otevřen železniční most přes Angaru na tamní nové trati. Ale o pět let později byla trať i s mostem odsouzena k zaplavení. Překotně se postavilo 240 km trati Bratsk-Železnogorsk, po níž však rychlík nemůže jet rychlostí větší než 25 km/h....
Holou skutečností je, že až na některé výjimky je úroveň služeb obyvatelstvu na úrovni a často i pod úrovní některých rozvojových zemí. V SSSR se nechodí kupovat, ale shánět...“

V šedesátých letech se v SSSR stavělo 100 až 500 km asfaltových silnic ročně, v Brasilii mnohonásobně víc. V důsledku nedostatku kvalitních silnic přicházel SSSR o 3 miliardy rublů ročně. Tak třeba z jistého kolchozu vedla k nádraží třicet kilometrů daleko jen blátivá polňačka, a za dešťů kolchozní nákladní auta doprovázel pásový traktor, který je vytahoval z bahna. Kolchoz za třicet let existence tak zaplatil pětkrát víc, než kdyby k němu vedla normální asfaltka.

Koukám místní idioot Simon už se vzbudil, tak na Tiscali nebude nuda, viď ty teplej blbče Simonovic. Jeho noční palice, blijec pitomec vyspává po probděné noci zde na Tiscali. Tak Simone blbá, koukej už něco dát do diskuze ať nás pobavíš, pitomo. *11* *11* *11*

Vedle Putina a Miloše Zemana Asáda podporuje Putinem sponzorovaná Marina Le Pen, šéf neofašistické Třetí cesty, italská fašistická Forza Nuova a s ní propojená Syrská sociálně nacionalistická strana, italské polofašistické sociální hnutí CasaPound, Národnědemokratická strana Německa, rakouská Strana svobody, PL Strana národního obrození, bulharská strana Ataka, mad ́arská strana Jobbik, srbská Radikální strana, španělská Falangistická strana a portugalská Strana národního obrození, řecká neonacistická strana Zlatého úsvitu + řecká neonacistická strana Black Lily/Mavros Krinos, která za Asáda bojuje v Sýrii.

Dalším přítelem Bašíra Asáda je fašistická Britská národní strana/British National Party, přičemž blízkým osobním přítelem Asáda byl její šéf Nick Griffin, jenž spolu se zástupci ultrapravicové Evropské fronty solidarity, která zastupuje několik ultrapravicových evropských frakcí, byl v roce 012 pozván do syrského parlamentu.

Asáda podporuje i Filip Dewinter z belgické neonacistické strany Vlaams Belang/ Vlámský zájem.

Většina z těchto ultrapravicových stran verbuje pro Asáda i žoldnéře, je smutné, že se český prezident Miloš Zeman řadí k přátelům Bašíra Asáda spolu s evropskými neonacisty a fašisty.

BTW tu tradičně smrdí nonstop, teploušuje, ničí debaty, komolí simoně a podvádí
s bodováním.

Proč to dělá ptáte se? Inu protože je to internetový troll placený Kremlem

Aktivní sovětská pomoc německým nacistům

Pobaltské republiky okupoval SSSR v roce 1940, kdy donutil tamní prezidenty jmenovat komunistické vlády připravené v Kremlu, Poté v Litvě, Lotyšsku a Estonsku nová komunistická vedení zorganizovala volby dle sovětského vzoru, které se vyznačovaly terorem vůči nezávislým nekomunistickým kandidátům a pro jednotnou kandidátku údajně hlasovalo ve všech třech případech více než devadesát procent voličů. Pravdou však bylo, jak uvádějí historici Luboš Švec, Vladimír Macura a Pavel Štol v knize Dějiny pobaltských zemí, že v Litvě dosáhla volební účast odhadem 18 – 32% registrovaných voličů. Tyto volby byly tak dokonale zmanipulované a chybějící domácí obyvatele nahradili sovětští vojáci. Čili k regulérnosti měly hodně daleko. Sovětská okupace znamenala prudké snížení životní úrovně Pobalťanů, nastal nedostatek spotřebního zboží a potravin, před obchody se objevily pro socialismus tak typické fonty. Nelze se tedy divit, že již v prosinci prvního roku okupace stávkovali proti drahotě, vynuceným přesčasům a zrušení nezávislých odborů dělníci v továrně Rudý Krull v Tallinu.

V Pobaltí také nastaly typické brutální komunistické represe, popravy, zatýkání nepohodlných lidí a jejich masové deportace na Sibiř. Nelze se tedy divit, že většina Litevců, Lotyšů a Estonců vítala v červnu 1941 německé vojáky jako osvoboditele a v protisovětských a protikomunistických partyzánských jednotkách bojovalo celkem na sto tisíc Pobalťanů. Pravdou tedy je, že velká většina obyvatel pobaltských zemí sovětskou nadvládu odmítala.

Byl to Sovětský svaz, který v roce 1939 podpisem tzv. smlouvy o neútočení se stal přímým spojencem nacistického Německa. Rudá armáda tak prostřednictvím svých vysílačů v okolí Minsku naváděla německé bombardéry na cíle při náletech na polská města. Bylo to sovětské vojenské námořnictvo, které při německém útoku na Norsko umožnilo plavidlům německé Kriegsmarine kotvit v ruských přístavech a výrazně tak napomohlo okupaci této skandinávské země. Její velitel velkoadmirál Erich Raeder za to poslal svým sovětským kolegům děkovný dopis.

Stanislav Gross se stejně jako ´Miloš Zeman obklopil lidmi spjatými s komunistickým režimem (STB), a podléhal ruským vlivům, např. po svém jmenování ministrem v 1/00 jmenoval 1. náměstkem českého policejního ředitele, pověřeného řízením neuniformovaných složek policie, pluk. vnitra Judr Václava Jakubíka z KSČM, bývalého komunistického vězeňského dozorce, přičemž na dotazy médií Gross lživě tvrdil, že Jakubík má potřebnou bezpečnostní prověrku.

Jakubík bezpečnostní prověrku nikdy nedostal, třebaže byla z NBÚ na hodinu vyhozena Jitka Šmídová, která odmítla prověrku účelově vydat.

Nelze ovšem nevzpomenout na květen 1945 v Praze, kdy NKVD začala unášet bývalé ruské emigranty, i když ti už v drtivé většině měli československé občanství, zpátky do Ruska, mnoho z nich zavraždila, další pak zavřela do gulagů, kde spousta z nich našla smrt.

Bohužel prezident Beneš a další nenašli odvahu proti těmto zvěrstvům protestovat. To nemluvím o československých komunistech, kteří jsou rovněž spoluviníky těchto rudých zločinů. Oni totiž de facto nebyli hrdiny protinacistického odboje, ale dělali pouze to, co přikázala Moskva. A proto v roce 1940 psalo ilegální Rudé Právo, že by britští vojáci neměli střílet na dělníky v německých uniformách.

Takové chování nebylo výrazem přátelství, ale ze strany Rusů arogantním vystupováním ve stylu, vy jste našimi otroky a my si s Vámi budeme dělat, co chceme. Proto nelze Sovětský svaz považovat za osvoboditele, ale po nacistech za dalšího uzurpátora a okupanta.

Velká Británie a Francie se později za Mnichov omluvily. Podpisy svých zástupců pod tímto diktátem odvolaly a garantovaly Československo v předmnichovských hranicích. Sovětský svaz zavinil, že naše země nedostala v roce 1945 zpět své území a nikdo z jeho představitelů nebo nástupnického Ruska se za výše zmíněné vůči nám zločiny neomluvil. To o bolševické zrůdnosti, která má navrch i v současné Putinově kremelské říši, hodně vypovídá.