a to je právě krásná ukázka nmedemokratického psotojue, Rzusů je tam skoro polovina (v každé ze zemí jinak) a upírána jsou jim základní práva - samozřejmě, není to udržitelné dlouhodobě.-

lotyši byli za války taky pěkné svině,jsou to fašisti jako ukrajinští banderovci,největší zrůdy války

ůvody, proč Lotyši se takto tvrdě vymezují vůči Rusům, jsou jasné. Sovětský svaz v roce 1940 okupoval Lotyšsko, obětí bolševických represálií se počítají v řádu desítek tisíc, jen za pouhý rok sovětské nadvlády v letech 1940-41 zavraždili komunisté asi 34 tisíc Lotyšů. V letech 1940-41 a následně 1944-52 bylo ze země deportováno převážně do Ruska na Sibiř cca 150 tisíc Lotyšů. Místo nich se do země stěhovali Rusové, kteří si počínali jako okupanti v dobyté zemi. Ruský bolševický teror v Lotyšsku byl zvláště do poloviny padesátých let plně srovnatelný s nacistickou okupací českých zemí za II. světové války. Chování Rusů vůči Lotyšům bylo v té době stejné jako chování Němců vůči Čechům v letech 1939 – 1945.

V nemocnicích chybí základní zaopatření pacientů. K hospitalizaci si musí nosit vlastní mýdlo, mycí prostředky, povlečení na postel, ručníky a velmi často i jídlo nebo třeba náhradní žárovky, nechtějí-li být večer potmě. Poněkud komicky pak může vypadat zákaz vedení nemocnice zmiňovat před pacienty jakékoliv nedostatky ve vybavení nebo organizaci pod hrozbou trestu ze strany nemocniční administrativy. Nejhorší je ale všeobecný nedostatek léků jak v nemocnicích, tak v lékárnách, takže si je pacienti musí kupovat na černém trhu, někdy prošlé nebo padělané, často předražené. Mohu jen potvrdit, že kubánské lékárny opravdu působí chudě léků příliš nenabízí. Nedostatek nám běžných chemicky vyrobených léků je nahrazen sortimentem přírodních léčiv a přípravků, které tvoří polovinu zboží nabízeného v lékárnách,“píše Gladková.

A nyní jsme u jádru pudla. Takový luxus dopřávalo socialistické zdravotnictví pouze vyvoleným komunistickým bossům, jak v Sovětském svazu, tak u nás. Existenci proslulých SANOPZů nikdo rozumný popírat nebude a každému normálnímu člověku je jasné, že v těchto zařízeních byla špičková péče, o které si obyčejní pracující mohli nechat jenom zdát.

Obyčejný český člověk měl totiž tenkrát smůlu, když byl podle soudruhů moc starý a pro národní hospodářství neužitečný, tak jej z příkazu ministerstva zdravotnictví České republiky nejdřív od věku 45 let a později 56 let lékaři na dialýzu nepouštěli a dotyčný si mohl jít akorát objednat pohřeb. V SANOPZech samozřejmě taková omezení neplatila.

V samotném SSSR pak byla situace, nejen ohledně dialýzy, ale vůbec kompletní zdravotní péče, ještě horší než u nás.

A pak ses Ivane probudil s rukou v nočníku. *1* *1* *1*