Místo otce a matky rodič 1 a 2: Konec světa, nebo jen drobná změna?
-
Jo výbornej článek ještě tam chybí označení sourozenec 1, sourozenec 2 atd, místo bratr a sestra.
-
-
Už se těším, až začneme chleba nazývat hmotou 1, vodu hmotou 2, kuchyň plochou jedna, dvorek plochou 2, místo horní a dolní končetiny to bude třeba předmět 1 a předmět 2... Vidíme, kam až lidská "věda" a "chytrost" může dojít? A to určitě ještě nejsme u cíle... !
-
-
No a místo senzacechtivých titulků zde (i jinde) by byly titulky Debilovina 1, Debilovina 2.... A autoři Dement 1, Dement 2... 😉
-
-
-
Feministky se nudí a vymýšlejí .íčoviny (nebo .urákoviny?). Možná by se mělo říkat genitáliny 1 a genitáliny 2. Až se Evropa poislámští tak zase budou zavedeny kategorie muž a žena.
-
Na toto nepřijde žádný řemeslník.Nekteri studuji až se z toho zblázní
-
Mrginalni zmena kvuli marginalni casti populace, proc se meni zakony kvuli mensine?
-
Zbývá jak autor článku posměšňuje se vrátit trochu dále zpět a zavést onikání, protože volat na někoho pane nebo paní bude urážlivé.
-
-
To maj úplnou pravdu, martin.dospel, můžu jim onikat, co tomu říkaj? Budou spokojeny. 😀
-
-
😎dotaz to Obcan a oni jsou spokojený s takovejma kravinama.
-
-
Poslechnou, Martin Dospěl, já nejsem spokojenej se žádnejma kravinama. Musím ale říct, že s tím onikáním mě opravdu pobavili, je vidět, že maj fištrón. 😀
-
-
-
-
My bychom se ženou nemohli takový formulář vyplnit. Kdo je otec a matka, v tom se shodneme hravě. Ale kdo je rodič 1 a kdo rodič dvě, to se neshodneme. Oba jsme přeci jedničky, nikdo nebude chtít být dvojka.
-
Já v tom teda nic špatného nevidím a to jsem normální heterosexuál. Jen to prostě neřeším. Sexuální orientace pro mě byla vždycky něco jako hudební vkus. Co je mi do toho, kdo si co poslouchá, když to neřve na celý panelák? Prostě to nechávám být. A myslím si, že dva chlapi by klidně mohli mít dítě. Nebo dvě ženy. Navíc jsem o genderové nerovnosti i poměrně dost načetl. Pomohly mi v tom i audioknihy o seberozvoji. Ono je fajn občas vystoupit ze svojí bubliny a dostat se trochu mimo vlastní komfortní zónu. Třeba i v myšlenkách. ;-)