Pobaltí bude brzy mé. *3*

Teď jsem se ve zprávách doslechl, že cena ropy na světových trzích dále klesá... Další rána válečným štváčům...

Je to jeden z největších podvodů lidských dějin v režii komunistů. Socialismus žádnou rovnost mezi lidmi nepřinesl, ale existovala kasta vyvolených a těch druhých, kteří prakticky neměli žádná práva. Tak zatímco například v padesátých letech si naši komunisté užívali západního luxusu, zároveň nebyly peníze na léky pro děti. Inu Sovětský svaz náš vzor.

Už ve třicátých letech byla od soudruha Gottwalda drzost kritizovat jiné lidi za nákladný život, když jeho spolusoudruzi, tedy respektive šéfové, v Sovětském svazu ve srovnatelné době v třicátých letech minulého století žili v přepychu, zatímco miliony obyvatel Stalinovy říše umíraly na hladomor. Nomenklaturní kádry bydlely v přepychových bytech, nakupovaly v pro ně vyhrazených obchodech s vybraným zbožím, k dispozici měly auta a na víkendy jezdily na luxusní dače, tedy chaty v okolí Moskvy.

Prostí ruští lidé, kterých mně bylo moc líto, žili v horších případech v chatrčích bez elektřiny, vody a dalších civilizačních vymožeností, v lepším případě v tzv. komunálkách. To byly byty ve větších městech, ve kterých žilo třeba i deset rodin, z nichž každá měla vyhrazena jeden pokoj. Kuchyně, WC a případně koupelny byly pro všechny společné. V obchodech pro tuto horší kategorii sovětských lidí toho k dostání moc nebylo, na základní potraviny se stály hodinové fronty a navíc byly na příděl. Krásně to vystihl běloruský novinář Ivan Soloněvič v knize Koncentrační tábor Rusko, kde se mimo jiné zmiňuje o tuhé zimě ve dvacátých letech. „Zatímco v Kremlu měli všeho dost, tak Moskva oficiální chudá Moskva umírala hlady,“ napsal. T. G. Masaryk vystihl sovětskou bolševickou realitu výstižně slovy, že „Rusové se sice zbavili cara, ale nikoliv carismu.“

http://archiv.ihned.cz/c1-65153170-rusove-mohou-dobyt-pobalti-za-tri-dny-nato-nic-nezmuze

tak tak *15*

Počínali si hůře jako ty nejhorší mafiánské gangy a Al Capone byl proti nim břídil. Řeč je o komunistických vrazích a zlodějích, kteří v padesátých letech sprostě okradli o majetky a bydlení nevinné lidi, jenom proto, že se znelíbili rudé mafii. To je daleko horší než současné problémy s exekutory.

Akce Kulak, která po únorovém puči v padesátých letech znamenala sprostou loupež majetku nevinným lidem, byla akcí organizovaného zločinu, zločinců s legitimacemi KSČ v kapse a v uniformách nezákonných Lidových milicí.

Mladí lidé, představte si, že bydlíte s rodiči ve svém domě, ve svém bytě najednou do něj vtrhnou nějací násilníci, seberou Vám všechen majetek a nařídí Vám, že se musíte do určité doby vystěhovat, bez soudního rozhodnutí, protizákonně, jenom proto, že někomu jinému se zalíbil Váš majetek a chce Vám ho ukrást. Sebou si vzít můžete jen nejnutnější osobní věci.

Důkazem je příběh rodiny Pecníkových z Kroměřížska, které nacisté umučili otce v koncentračním táboře a zbytek pak za bolševiků skončil v blázinci, starobinci a děti v dětských domovech. Provinění těchto lidí bylo jediné, byli sedláky a to stačilo k represím.

V civilizované společnosti se nic takového dít nemůže, majetek každého člověka podléhá právní ochraně. Pro komunisty však nic takového neplatí, oni loupili vše, co mohli. Tyto akce byli loupežemi, protože vlastnictví jiných lidí se zmocňovali vlastnictví. To je také důvod, proč nevolit KSČM, protože jejich pražským lídrem je soudružka Semelová, která zvěrstva padesátých let obhajuje. Tato kovaná stalinistka tak souhlasí s terorem vůči ženám a malým dětem, protože i ty byly vyháněny ze svých domovů. Jsou i případy kdy matky s kojenci odjížděli v zimě na žebřiňácích a přestěhováni byli do stovky kilometrů vzdálených míst v pohraničí, studených nevyhovujících bytů, které v zimě často nešly pořádně vytopit.

Nedávno tomu bylo sedmdesát let, co nacisté popravili v Berlíně Julia Fučíka, kdysi komunisty glorifikovanou vymyšlenou modlu. Ve skutečnosti to byl průměrný novinář, lhář, krátkodobý odbojář a nakonec spíše zbabělec. Když měl bojovat, nebojoval, a kvůli němu gestapo zatklo další lidi. Náš odboj měl přitom skutečné hrdiny, kteří si naši úctu zaslouží daleko víc.

Toto výročí přešla veřejnost prakticky bez povšimnutí, z médií se mu věnoval ve velmi zajímavém článku v časopise Týden č. 36 Ivan Motýl. Ten správně připomněl, že fanatický komunista Fučík ve svých pracích o Sovětském svazu dvacátých a třicátých let minulého století sprostě lhal, když nehorázně zkresloval tamní skutečnost. Za to si to s ním právem vyřídily dvě prvorepublikové literární hvězdy - Ferdinand Peroutka o něm napsal, že je příkladná nula a Karel Čapek ho v Přítomnosti nazval drzým lhářem. Fučík oběma zmíněným pánům nesahal ani po kotníky.

Pravdou rovněž je, že Fučík v situaci, kdy byl přistižen gestapem v bytě manželů Jelínkových na Pankráci 24. dubna 1942, se vzdal nacistům bez boje, přestože u sebe měl dvě pistole.

Přitom nepsaný zákon odbojářům nařizoval bojovat do poslední chvíle, jak jen to bude možné. On však obě pistole schoval do postele a dokonce je odmítl vydat Mirkovi Klecanovi, který se bránit chtěl. Ano, to byl ten Mirek Klecan, o kterém Fučík ve své Reportáži psané na oprátce píše, že zradil a na gestapu vypovídal. To však na základě této události zpochybňuje profesor Václav Černý v II. díle svého stěžejní knihy Paměti 1938 – 1945 s podtitulem Křik koruny české.
Na gestapu se pak Fučík docela rozpovídal a kvůli němu pak byla zatčena třeba vdova po jeho spolustraníkovi Kurtu Konradovi.

Zaostávání socialistického Československa za vyspělými západními zeměmi totiž potvrzují i samotní soudruzi. Viz následující text.

…„Tempa růstu produktivity práce v České republice[1] a v Československu byla přibližně do roku 1970 u nás vyšší, avšak po tomto roce nižší. Produktivita práce (národní důchod bez zahraničního obchodu na pracovníka) v České republice rostla v letech 1978 – 1989 průměrně ročně o 0,9% (odhadneme-li český národní důchod včetně zahraničního obchodu, pak průměrné roční tempo růstu produktivity práce v uvedeném období klesne na 0,4%. V letech 1980-1987 rostla produktivita práce (HDP na pracovníka) průměrně ročně v Belgii o 2,4%, v Rakousku o 1,6%, ve Švédsku o 1,5%, v USA o 1,2%. Tak došlo k tomu, že rozdíl mezi námi a hospodářsky vyspělými státy západní Evropy jsme nedokázali snížit. Po roce 1970 se tedy začalo opět zvětšovat naše zaostávání za západní Evropou. Bylo provázeno skutečností, že rozvoj výrobních sil, rozvoj vědy a techniky a jejich aplikace v praxi byly na Západě rychlejší a s větší invencí než u nás resp. v socialistických zemích (snad s výjimkou zbrojní a kosmické oblasti)…,“ přiznává komunista Alexej Bálek ve zprávě pro ÚV KSČM, Proč ztroskotal socialismus v Československu. A že by soudruh soudruhům lhal, to se mi nechce věřit.

Tato slova potvrzuje i ekonom Aleš Michl v MF DNES, který se odvolává na odbornou studii odborníků z ČSÚ a VŠE v Praze. Podle ní rostl HDP v ČSSR v letech 1981 – 85 v průměru o 0,9% ročně, kdežto ve vyspělých kapitalistických zemích ve srovnatelném období o 1 – 3%. Fakta drtí komunisty i v letech 1986 – 1990. ČSSR tehdy rostla průměrně o 1,7% ročně, kdežto Západ o 2,5 – 4% ročně. Holt Západ nabral tempo a my jsme mu nestačili.
Zaostávání komunistického Československa bylo zvláště markantní v spotřební elektronice, počítačových a komunikačních technologiích.

bude již brzy znovu rusko kolonií.

Máme zákon o protiprávnosti komunistického režimu a náš trestní zákon považuje propagaci komunismu za trestnou. Právo však nesmí být jenom cárem papíru, ale je potřeba si vynutit jeho dodržování. Demokracii nelze zaměňovat s anarchií. Vzorem důslednosti v bojích s komunistickým zlem nám může být Lotyšsko a jeho policie.

Tato pobaltská republika nedávno přijala zákon zakazující nacistické a komunistické symboly. Toto opatření bylo namířeno jak proti srazům veteránů z lotyšských divizí SS, tak proti oslavování neblahé komunistické éry. Pravdou je, že ruští komunisté zavraždili v Lotyšsku víc lidí než němečtí nacisté.

Nějaký Rus nedávno cestoval do Lotyšska s mikinou s nápisem CCCP a vyobrazením srpu a kladiva v jasně komunistickém smyslu. Přitom používání symboliky bývalého SSSR lotyšské zákony zakazují. Lotyšský pohraniční policista neváhal, řekl, že jsou pouze tři možnosti, buď si tu mikinu sundá, nebo pomaže zpátky do Ruska, anebo ho zatkne. Skončilo to sundáním mikiny. Ze strany toho Rusa to však byla hrubá neurvalá provokace, buranské chování, protože zákony hostitelské země se musí dodržovat

Simon bude na Policii brzy vysvětlovat, anonymita na Tiscali mu není nic platná. *3*