Komunisté však brutální alžírské masakry neodsuzovali, naopak vrahy z FLN vynášeli do nebes jako bojovníky za svobodu Alžírska. Mimořádně odporné pokrytectví. Předvedli typický totalitní přístup ve stylu hesla neprávem přisuzovaného jezuitům, tedy účel světí prostředky a tedy vraždění lidí v náš prospěch nám nevadí. Proto jejich krokodýlí slzy nad údajně ubohými oběťmi Mašínů neberu vážně.

ylo to velmi nebezpečný podnik. Ze zhruba kolem 4000 československých vojáků se vzbouřilo něco přes pět set mužů, většinou bývalí španělští interbrigadisté, komunisté a jejich stoupenci. Ti tak dali najevo, že nechtějí bojovat proti Hitlerovi. Naštěstí tito zločinci podcenili vlastenectví a skutečné protinacistické smyšlení velké většiny československých vojáků, kteří je nepodpořili. Zásluhu na krachu tohoto komunistického podniku mají kromě jiných také budoucí hrdinní parašutisté shodou okolností tři Josefové - Bublík, Gabčík a Valčík. Ti se razantně postavili proti této vojenské vzpouře a přesvědčovali i ostatní vojáky, aby se do ni nezapojili. To se jim povedlo a patří jim za to dík.

Zločinnost této akce je o to výraznější, že přišla v době, kdy bylo známo, že nacisté v protektorátu Čechy a Morava rozpoutali proti Čechům rozsáhlé kruté represe. Brutálně potlačili demonstrace 28. října 1939 při nichž zahynuli dělník Sedláček a medik Opletal, popravili představitelé českého studentstva, zrušili české vysoké školy a do koncentračních táborů deportovali české studenty, uvěznili a povraždili tisíce lidí.

Rovněž v Československu rozpoutala komunistická moc po puči v únoru 1948 teror vůči vlastnímu obyvatelstvu. Lidé byli rudými zločinci vraždění, mučeni, zavíráni do vězení na základě vykonstruovaných procesů a násilím vyhánění ze svých domovů. Justiční zločiny vedly k popravám Milady Horákové, generála Heliodora Píky a dalších.

Bratří Mašínové pouze stejně jako francouzští vojáci v předchozím případě reagovali na předchozí zločiny. Přitom akce proslulé sourozenecké dvojice a jejich kamarádů byly ve srovnání s brutalitou FLN, která předčila i řádění hrdlořezů z SS, zamilovanými dívčími románky. Mašínové totiž nemasakrovali na rozdíl od komunisty podporované alžírské sběře ženy a děti. Oni v duchu odkazu svého otce hrdiny protinacistického odboje Josefa Mašína bojovali se zlem. Můžeme diskutovat o tom, jestli zvolili správné prostředky, ale oni si s násilím nezačali.

Komunisté v zájmu své ideologie rozpoutali vypustili džina teroru z láhve a nemohou se divit, že si to lidé nenechali líbit a lidově řečeno jim také dávali přes hubu. Nic jiného si nezasloužili. Násilí plodí zase jenom násilí anebo kdo seje vítr sklízí bouři.

Je to ovšem směšné, protože modlitbou k Bohorodičce se žádné náboženství neuráží. Vnímám tuto situaci stejně jako profesor Patočka v roce 1976 proces s muzikanty The Plastic People. Jejich hudbu nesnášel, ale když byli bolševiky souzeni za to, co hrají, tak se za ně bil. I já budu křičet, Putinův režim v Rusku umlčuje své odpůrce a vůbec nebojuje se zlem, ale zlo, které mu slouží kryje a toleruje.

Ve vztahu k Rusku oceňuji nebojácnost pobaltských zemí. Litvy, která schválila zákon, jež postavil na roveň komunistické a nacistické symboly a zakázal jejich veřejnou propagaci, dále Estonska, které odstranilo z centra hlavního města Tallinu sochu rudoarmějce, protože Estoncům evokovala sovětskou okupaci a výstižně ji pojmenovali Ilja znásilňovač. Výborně Estonci! Pochvalu si zaslouží i německá kancléřka Angela Merkelová, která se tehdy Estonska před Putinem nebojácně zastala.

A kdo, že to říkal v roce 1938, nedrážděte hada bosou nohou? Byl to nějaký Neville Chamberlain ve vztahu k Adolfu Hitlerovi. Ano, tehdejší zbabělci raději byli zticha, aby se vládcové Německa nehněvali, a svět tedy mlčel k nacistickým zločinům. S jakým výsledkem všichni víme.

A co, že mají společného Hitler s Putinem? Možná víc, než se první pohled zdá. V Rusku, stejně jako v Německu po nástupu nacistů k moci v roce 1933, dochází k postupnému omezování svobody a kriminalizování opozice. Důkazem jsou třeba zákony, které v této zemi omezují psaní na internetu a prakticky likvidují nevládní organizace.

Je zároveň poučné, že zdejší komunistická chátra, která se jindy ohání demokracií a pluralitou, by v tomto případě ony dívky s Pussy Riot nejraději ukamenovala. Inu pravá bolševická „svoboda“ se vším všudy, s vězni v gulazích a desítkami milionů mrtvých.

).( :)))

Marx se nikdy nenaučil hospodařit s penězi, když je měl, tak nesmyslně utrácel, když ne, tak jeho rodina třela bídu s nouzí. Nikdy v životě nepracoval, neměl žádné trvalé zaměstnání, žil z dědictví po otci, půjčoval si peníze od přátel, a nakonec se nechal vydržovat svým kumpánem Bedřichem Engelsem. Neustále také žebral o peníze u své matky, která se však projevila jako správný rodič a jeho prosby vytrvale odmítala. Proslulá je její věta: „Náš Karel by se místo psaní Kapitálu měl snažit nějaký vytvořit.“ A tak v Anglii rodina třela bídu s nouzí. „Proletářský vůdce“ musel prodat všechny manželčiny šperky, a po pěti měsících byli kvůli neplacení nájemného vystěhováni na ulici. Postele prodali, aby zaplatili, řezníkovi, pekařovi a mlékaři. Byly také doby, kdy měl Marx jen jedny kalhoty. Vydělat peníze prostě neuměl, a jelikož si zvykl žít jako parazit na úkor druhých, tak si jich nevážil. Přitom v bídě žít nemusel, stačilo jenom málo, rozumně hospodařit s penězi.

Marx byl velmi zlý, sobecký, necitelný člověk a často býval opilý na šrot. Těsně před svou smrtí mu otec poslal v únoru 1838 dopis ve kterém napsal. „Jsi už čtvrtý měsíc na právech a už jsi utratil 280 tolarů. Tolik nevydělám za celou zimu.“ Když pak otec o tři měsíce později umřel, Marx mu ani nepřijel na pohřeb. Na jeho egoismus mále doplatilo i jeho přátelství s Engelsem, kterému v roce 1863 zemřela přítelkyně. Marx mu sice napsal pár zdvořilostních kondolenčních frází, avšak v tom samé dopise zase bezcitně žadonil o peníze. Tenkrát se Engels hodně na svého druha rozzlobil.

Vím, že pro někoho je to krutá pravda, ale zaostalé postbolševické Rusko se opravdu ničím takovým chlubit nemůže a stále rozvojová Čína, ta už vůbec ne. Všichni dobře víme, že nejlidnatější země světa je centrem světového plagiátorství v mnoha disciplinách, ale nějaké extra vlastní vynálezy nabídnout nedokáže.

A v čem tkví příčiny úspěšnosti USA? Svobodná společnost dává hodně prostoru svobodné vědě, fantazii a tvůrčí svobodě lidí. To je velký rozdíl proti zemím, kde pevnou rukou vládnou totalitní režimy a jejichž nevzdělaní představitelé rozhodují též o tom, co je a není věděcké. Výsledkem takového přístupu nebývá logicky nic jiného než chudoba a zaostalost.

e dobré si také přečíst studii Alexeje Bálka, místopředsedy Rady TAP ÚV KSČM, na téma Proč ztroskotal socialismus v Československu. I tento soudruh píše poměrně otevřeně.

„Tak např. v roce 1986 byla energetická náročnost ČSSR o polovinu až o dvě třetiny vyšší než v řadě hospodářsky vyspělých států. Částečně to sice způsoboval vysoký podíl hutnictví, ale hlavní příčina spočívala v tom, že daná hospodářská soustava neměla dostatečně zabudovány stimuly pro invenci, snižování materiálové a energetické spotřeby. Srovnání v čase s hospodářsky vyvinutými kapitalistickými státy bylo pro ČSSR nepříznivé…..

Inovační proces v Československu a i v České republice byl v sedmdesátých a osmdesátých letech pomalejší než v hospodářsky rozvinutých zemích. Technická úroveň výrobní základny byla relativně nízká (více než polovina výrobních strojů byla starší dvaceti let, pouze 1,4% strojů a zařízení byla vybavena technikou číslicového řízení (NC a CNC). Produktivita práce v československém průmyslu dosahovala v osmdesátých letech nejvýše 30 – 40 % hospodářsky vyspělých kapitalistických zemí. Stále se zápasilo s nízkou jakostí československých výrobků.“

To jsou velmi smutná slova, která lidově řečeno znamenají jedno, soudruzi to tady vedli od deseti k pěti a kdysi skvělý prvorepublikový československý průmysl za socialismu čím dál tím více zaostával a toto zpoždění se v osmdesátých letech stále prohlubovalo