Od našich komunistů nemůžeme nikdy čekat nic dobrého. Je směšné, že jejich šéf Vojtěch Filip, kterého někteří znají jako Falmera, se rozčiluje nad průjezdem americké vojenské kolony, která se vrací z cvičení v Pobaltí. Přitom on jako správný soudruh opakovaně schvaloval ruskou komunistickou okupaci v roce 1968 s mrtvými a raněnými.

Přesun americké armády po vlastní ose přes Českou republiku není žádnou novinkou, v minulosti to už tady bylo mnohokrát. A docela se mně líbí řev, který kvůli tomu spustila rudá skvadra. Tak soudruh Filip a spol. se vztekají nad tím, že prý americký konvoj zničí silnice a kdo to prý zaplatí. Ale ať vzteky třeba puknou!

Člověk také neví, jestli se má smát nebo brečet. Kde byly tyto normalizační kádry v roce 1968, když k nám na příkaz Kremlu dorazili braťja zachvatčiky, jak zpívá Karel Kryl. Tato bolševická sebranka u nás střílela do dětí, zavraždila jen v prvním roce okupace přes sto lidí, ničila památky včetně Národního muzea a způsobila miliardové škody.

Nyní je jasné, jakými metodami u nás pracuje proruská propaganda. Lhaním a výmysly! Ondřej Mrázek ve svém blogu „Vystrčit zadek? Jde o to, na koho“ prokazatelně a vědomě lhal. Z neznámého důvodu si vymyslel, že reportér Reflexu J. X. Doležal vytrčil zadek na noční vlky na Olšanských hřbitovech a bylo to bez následků, kdežto když to udělal nějaký protiamerický aktivista ve Vyškově na americký konvoj, policisté ho zadrželi a obvinili z výtržnictví.

Jak ovšem pan Doležal přesvědčivě doložil, on na nikoho zadek nevystrčil, pouze chodil po pražských Olšanských hřbitovech v době příjezdu ruského motorkářského gangu s transparentem, na kterém v ruštině a češtině objasnil, že v našem jazyce vlk znamená rovněž zapařenou zadnici (cože je koneckonců pravda), kterou měl ale pouze nakreslenou, a na nikoho ji nevystrkoval.

A pan Mrázek tohle prokazatelně věděl. A čili se nabízí otázka, proč lhal? Jeho výmysl a hoax převzaly nejrůznější obskurní proruské weby a šířily ji jako důkaz toho, že u nás jsou utlačováni proruští aktivisté. Nyní je jasné, že Putinovi stoupenci akorát lžou a pomlouvají. Mrázek navíc evidentně a vědomě ublížil dobré pověsti České republiky, svojí vlasti. Tohle ovšem dělají pouze kolaboranti a vlastizrádci.

J. X. Doležal také u článku o tomto kremelském podfuku nechává čtenáře hlasováním rozhodnout, jestli má na Ondřeje Mrázka podat žalobu pro pomluvu nebo ho má mít na háku. A zatím to pro kolegu blogera nevypadá vůbec dobře.

1803 - Američané zabrali Indiánům Ohio.
1803 - Louisiana. V roce 1800 tajnou dohodou Španělsko předalo Francii (až do r. 1763 také ještě francouzská kolonie) Louisianu. Místo ní španělský král Karel IV. měl dostat od Napoleona část Itálie. Francouzské jednotky nebyly schopny obsadit Louisianu, i tam se už usadili Američané.
1805-1815 - Spojené státy vedly první válku v Africe - na pobřeží Středozemního moře. Do této doby obchodníci americké republiky rozvinuli značný obchod s Osmanskou říší, nakupovali tam opium za cenu $ 3 za libru a prodávali ho v čínském přístavu Canton (Guangzhou) za 7 - 10 dolarů. Mnoho opia američani prodávali do Indonésie a Indie. V první třetině 19. století USA dosáhly od tureckého sultána stejná práva a privilegia na obchod v Osmanské říši, jaké měly evropské mocnosti: Británie, Rusko a Francie.
Následně se Spojené státy pustily do boje s Británií o kontrolu nad trhy opia ve východním Středomoří. Po sérii válek k roku 1815 uvalily USA nevýhodné smlouvy na severoafrické země a tím zajistili svým prodejcům velké příjmy. Později, v 30. letech, se Spojené státy snažily dostat od Neapolského království převod do svého vlastnictví jako základnu Syrakusy, ale jejich dožadování nebylo úspěšné.
1806 - Americký pokus invaze do Rio Grande, to je na území, které patřilo Španělsku. Vůdce Američanu kapitán Z.Pike byl chycen Španěly, poté operace selhala.
1810 - Guvernér Louisiany Kleyrborn vstoupil na příkaz amerického prezidenta v západní Floridu, která tehdy patřila Španělsku. Španělé ustoupili bez boje, území přešlo Americe.
1811 - povstání otroků vedené Charlezem (příjmení otroci často nedostávali). 500 otroků zamířilo do New Orleans, po cestě osvobozovali své trpící "bratry". Američtí vojáci zabili na místě, nebo později pověsili téměř všechny z účastníků povstání.

Rusové se v poslední době dopustili několika provokací vůči pobaltským republikám. Mezi ně patří únos estonského policisty Estona Kohvera z estonského území a nezákonné zadržení litevské rybářské lodi Juros Vilkas (Mořský vlk) v mezinárodních vodách ruskou pohraniční stráží. To jsou ovšem jen dva příklady zločineckých praktik Moskvy a hrubého porušení mezinárodního práva. I to byly pádné důvody k cvičení jednotek Severoatlantické obranné aliance v Pobaltí.

Američtí vojáci, kteří jsou odhodlání bránit malé pobaltské národy proti násilnickým choutkám ruského medvěda, si zaslouží uznání. V úterý 31. března přijedou zástupci oněch vojáků do Plzně poklonit se památce svých krajanů, kteří padli v boji s nacisty. Proto protest proti jejich návštěvě ve stejný den v Plzni by byl více než nevkusný a de facto propagací nacismu. I když mezi stoupenci Kremlu a Putina je nácků více než dost.

Případní aktivisté, kteří by chtěli bojkotovat konvoj, by se dopustili trestného činu a podle toho se s nimi musí jednat. Vzorem nám může být Litva, kde místní justice a policie nedávno zahájily domovní prohlídky a masivní zatýkání proputinovských zrádců, kteří porušili zákony této země. Pobaltí dává jasně najevo, že u nich taktika ozbrojených zelených mužíků bez označení nemá šanci na úspěch. A my bychom si měli vzít z takového rázného postupu vzít příklad. Proruští kolaboranti patří na Pankrác a tím nemyslím stanici metra.

Gayínek je vzteky v hajzlu








.

Zničení Nagasaki a Hirošimy byl pouze jeden z mnoha válečných zločinů

Komunisté všude, kde uchvátili moc, vzali lidem svobodu, nedovolili demokratické volby a když to bylo potřeba potlačili odpor i za cenu brutálního násilí. Tak tomu bylo v roce 1953 v NDR údajně prvním německém státě dělníků a rolníků, kde jaksi do dělníků střílely ruské tanky, v krvi bylo utopeno i povstání Maďarů proti rudé diktatuře v roce 1956.

Socialismus to byly jeden velký podraz a nehorázná lež. Bolševici se farizejsky oháněli starostmi o obyčejné lidí, ale běda, když jim ti sami lidé dali najevo, že o ně nestojí. Pak nastal brutální teror. Nebo hlásání práva národů na sebeurčení a boje za dekolonizaci. Každý ví, že to byly další podvody v rudé režii. Sovětský svaz de facto tvořilo Rusko a čtrnáct kolonií zvaných svazové republiky. Právo národů na sebeurčení bylo pro rudé darebáky jenom cárem papíru, kterého účelově využívali. Jenomže například Litva, Lotyšsko a Estonsko okupované sovětským Ruskem jaksi byly z tohoto práva vyloučeny, stejně tak Tibet má u Číny pořád smůlu.

Je dokázané, že komunistické tajné služby podporovaly teroristy jako třeba italské Rudé brigády a německou bojůvku Frakci Rudé armády známou také jako Baader – Meinhofová.
Rovněž údajná podpora národně osvobozeneckého boje v Africe a jinde znamenala hlavně vyzbrojování krvavých zločinců, například také bojovníků alžírské národní fronty, kteří bezohledně vraždili všechny, kdo s nimi nesouhlasili včetně žen a dětí.

Nelze se tedy divit, že Západ a hlavně Američané komunistům po výše zmíněných smutných zkušenostech nevěřili lidově řečeno ani nos mezi očima a také ve Vietnamu a na Kubě s nimi proto jednali tvrdě. Zasloužili si to. Rudé režimy jsou nelegitimní, prtože se sice ihánějí lidmi, ale ve skutečnosti lidi potřebují pouze k uchvácení moci, pak už se jej na ni neptají. Se zločinci se nejedná, ti se likvidují. A stoupenci srpu a kladiva byli a jsou pro svět horším nebezpečím, než byli kdysi svého času Al Capone a jeho banda.

Bolševici povraždili na celém dvě stě milionů lidí, porušovali všechna psaná i nepsaná pravidla, zotročili celé národy, podporovali mezinárodní terorismus, který eufemisticky nazývali národněosvobozenecké hnutí, ale ve skutečnosti se jednalo o obyčejné bandity. Proto se nelze divit, že se s nimi Západ v mnoha případech vůbec nemazlil.

Sérií podvodů začal Sovětský svaz už na Jaltské konferenci, kdy národům východní Evropy slíbil svobodné rozhodování o svém osudu prostřednictvím demokratických voleb, což nedodržel. V Polsku a Maďarsku byly zfalšovány parlamentní volby pomoci machinací a zastrašování opozičních nekomunistických stran. V Československu se sice v roce 1946 konaly relativně svobodné volby do Národního shromáždění, ovšem ty byly na dlouhých čtyřicet čtyři let posledními. Pak už přišlo na řadu něco, co se volbami dá nazývat těžko.

Sovětský svaz pak provokoval svobodný svět v roce 1948 blokádou Západního Berlína, ve které utrpěl zásluhou amerického a leteckého mostu těžkou porážku. O dva roky později pak komunistická severní Korea přepadla svého jižního souseda. Důkazy o tom, že Severokorejci byli agresorem podává dopis, v němž jejich vůdce Kim Ir-Sen píše Stalinovi, žádá ho o souhlas s útokem na jih a ujišťuje jej, že Američané nemají na Korejském poloostrově žádné zájmy a tudíž nezakročí. Tento dopis je uložený v Archivu Ruské federace. Za další, jihokorejská armáda byla podstatně slabší než severokorejská a útok by z jejich strany byl sebevraždou a proti zdravému rozumu. Nakonec v souladu s mandátem OSN přišly Jihokorejcům na pomoc „modré přilby“, čili jednotky vyslané světovou organizací tvořené většinou Američanů. Jih Koreji se tak podařilo zachránit před komunistickou okupací a jeho obyvatelé mohou děkovat USA za to, že se jejich země nestala jedním velkým koncentračním táborem a mají mnohonásobně vyšší životní úroveň než na rudém severu, kde panuje hladomor a hladoví vojáci žebrají o jídlo.

Komunistické








.

Okupace v roce 1968 skutečně poškodila světové komunistické hnutí. Rozumní lidé se totiž začali ptát, co je to režim, který musí proti svým spojencům používat sílu, který si „přátelství" vynucuje silou zbraní. Nevím o situaci, kdyby americká armáda vtrhla do některé ze zemí NATO. Sovětský svaz tak učinil dvakrát a od vpádu do Polska v roce 1981 upustil na poslední chvíli.

Dá se říct, že rok okupace v roce 1968 byla pro Sovětský svaz Pyrrhovým vítězstvím, vraždění civilistů v Československu zběsilými bolševickými hordami bylo začátkem konce východního bloku. Na bodácích se jaksi věčně sedět nedá, ono to přece jenom píchá.