Hodně důkazů potvrzuje, že Rusové po vzoru hitlerovského Německa vyhrožují násilím a terorem pobaltským republikám, jejich terčem je hlavně Lotyšsko. Jedná se o stejný scénář, jaký použili nacisté v našich pohraničních Sudetech.

Bývalý soudruh KGB Vladimír Putin se evidentně zhlédl v německém vůdci Adolfu Hitlerovi. Jejich postup je stejný jako přes kopírák. Oba dva zneužívají národnostní menšiny vůči místním vládám. Nejdříve následují jakoby starost a obavy, pak lživé obviňování z jejich útlaku, později vyvolání nepokojů a nakonec přímá agrese. K té v našem případě nedošlo jenom proto, že Československo tehdy na podzim roku 1938 přijalo potupnou Mnichovskou dohodu, která mu nařizovala odstoupení pohraničních oblastí s více než padesátiprocentním podílem německého obyvatelstva.

Slovní útoky nacistů brzy přerostly v provokace vůči Československu. I tady Rusové své německé vzory pilně následují a v nedávné době se dopustili několika drzých vyzývavostí vůči pobaltským republikám. Mezi ně patří únos estonského policisty Estona Kohvera z estonského území a nezákonné zadržení litevské rybářské lodi Juros Vilkas (Mořský vlk) v mezinárodních vodách ruskou pohraniční stráží. To jsou ovšem jen dva příklady zločineckých praktik Moskvy a hrubého porušení mezinárodního práva.

Současní kremelští vládci se opět ukazují jako pilní žáci nacistického ministerstva propagandy a rovněž cosi vykřikují o útisku svých krajanů v Pobaltí. Pravdou však je, že Rusové tam mají standardní menšinová práva obvyklá i v jiných zemích. Existují zde ruské školy, ruské kulturní instituce a rusky se tady mluví zcela svobodně. Všude, kde žije ruská menšina, jsou k dostání noviny a časopisy v ruštině. Rusky vysílají i místní televize a rádia. Ruské politické strany a hnutí zcela svobodně kandidují v pobaltských zemích do parlamentů i obecních zastupitelstev.

Důležitým argumentem Čechů proti německé propagandě se stal fakt, že v čs. vládách v meziválečné éře byli i němečtí ministři. A Lotyši mohou rovněž právem namítnout, jaký je to u nás útlak ruské menšiny, když primátorem hlavního města Rigy je etnický Rus Nil Ušakov. Ruské starosty ovšem mají i další města a obce v Litvě, Lotyšsku a Estonsku. Těžko tedy může být utiskovaná národnostní menšina, která je ve vládě nebo jejíž představitelé zastávají posty starostů a primátorů.

Čili Putin a jeho nohsledi se evidentně chovají jako nacisté před II. světovou válkou.

Nicméně jeden rozdíl ve prospěch Pobaltí naštěstí existuje. Zatímco nás spojenci v neblahém osmatřicátém lidově řečeno hodili přes palubu, NATO už dalo jasně a důrazně najevo, že Litvu, Lotyšsko a Estonsko bude v případě agrese bránit a to je dobře. Mnichovanství se nesmí opakovat!
Sovětský komunistický režim v Pobaltí v ruské režii v letech 1940 – 41 a znovu od roku 1944 zhruba do Stalinovy smrti v roce 1953 byl minimálně stejně zločinný jako nacistická nadvláda nad českými zeměmi. Češi, kteří problém s německou menšinou vyřešili odsunem, nemají morální právo radit Pobaltí, jak má zacházet s tamními Rusy. Kdyby nějaký místní Beneš prohlásil, že ruský problém je třeba vylikvidovat, nedalo by se nic namítnout. Estonci, Lotyši a Litevci se tedy ke svým Rusům, zachovali ještě velkoryse, když je nevyhnali z jejich domovů a nesebrali jim majetky.

dearputin.com

Rusové se v poslední době dopustili několika provokací vůči pobaltským republikám. Mezi ně patří únos estonského policisty Estona Kohvera z estonského území a nezákonné zadržení litevské rybářské lodi Juros Vilkas (Mořský vlk) v mezinárodních vodách ruskou pohraniční stráží. To jsou ovšem jen dva příklady zločineckých praktik Moskvy a hrubého porušení mezinárodního práva. I to byly pádné důvody k cvičení jednotek Severoatlantické obranné aliance v Pobaltí.

Američtí vojáci, kteří jsou odhodlání bránit malé pobaltské národy proti násilnickým choutkám ruského medvěda, si zaslouží uznání. V úterý 31. března přijedou zástupci oněch vojáků do Plzně poklonit se památce svých krajanů, kteří padli v boji s nacisty. Proto protest proti jejich návštěvě ve stejný den v Plzni by byl více než nevkusný a de facto propagací nacismu. I když mezi stoupenci Kremlu a Putina je nácků více než dost.

Případní aktivisté, kteří by chtěli bojkotovat konvoj, by se dopustili trestného činu a podle toho se s nimi musí jednat. Vzorem nám může být Litva, kde místní justice a policie nedávno zahájily domovní prohlídky a masivní zatýkání proputinovských zrádců, kteří porušili zákony této země. Pobaltí dává jasně najevo, že u nich taktika ozbrojených zelených mužíků bez označení nemá šanci na úspěch. A my bychom si měli vzít z takového rázného postupu vzít příklad. Proruští kolaboranti patří na Pankrác a tím nemyslím stanici metra.

Tvrzení o kvalitní a bezplatné péči za komunistů patří mezi největší bolševické lži.

Soudruzi už zřejmě zapomněli na to, že oni sami měli k dispozici speciální zdravotní zařízení SANOPZ, kde se léčili komunističtí papaláši a vyvolení bývalého režimu. Většina normálních smrtelníků se musela spokojit s tzv. OÚNZ, což oficiálně znamenalo Okresní ústav národního zdraví, lidé si pak tuto zkratku přejmenovali na výstižnější „odevzdej úplatek nebo zahyneš“.

V knize Mýty o socialistických časech vydanou Člověkem v tísni se píše o tom, že pacienti v osmdesátých letech minulého století ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze na Karlově náměstí běžně dávali sanitářům, kteří je vozili na různá vyšetření, úplatky. Obvyklá taxa byla padesátikoruna a to na tu dobu byly velké peníze zvlášť pro seniory, kteří často pobírali ani ne tisícikorunové měsíční penze. Pokud to člověk neudělal, tak ho sanitář nechal na studené chodbě čekat v zimě i tři čtyři hodiny.

Profesor Josef Marek, vynikající specialista v oboru vnitřního lékařství řekl: „Socialistické zdravotnictví se vyznačovalo hlavně nedostatkem, peněz, přístrojů a nebylo ani dost financí na nákup zahraničních léků.“ Přesto jsme prý mohli jásat, v Sovětském svazu na tom byli ještě hůř.

Jinak Islamizace EU pokračuje navzdory mlčení tisku i televize.
Muž odsouzený na 12 měsíc§ byl zavražděn v anglickém vězení. Byl odsouzen za to že poblíž mešity nechal ležet uzeninu či co a to bylo vyhodnoceno jako rasistický útok.
Dětem v Itálii je doporučeno nezpívat křetanské písně protože to vadí muslimům.
Kde je právo na svobodu slova? Jsme ještě sekulární země či už islámská diktatura?

Policii v ČR vadila šibenice na protiislámské demonstraci. Je ale s podivem že policii v EU nevadí demonstrující muslimové křičící řekni erdogane a my je pozabíjíme. Nebo také veřejné volání po zavedení muslimského chalifátu v EU.

Při pohledu na ty hrůzy co se zde se souhlasem vedení EU páchají nemám odvahu nikomu popřát krásný nový rok. Krásný moc nebude, čauky. Zase 25 ledna.

Silnic dnes Rusko staví čtyřikrát méně než na konci Jelcinovy éry. Dosud nebyla dokončena dálnice mezi dvěma největšími ruskými městy Moskvou a Sankt Petěrburgem, která se staví od devadesátých let. Některé úseky současné silnice mezi těmito městy jsou rozbité tak, že proti nim je naše dé jednička úžasně rovná. To, že dálnice není dostavěna v ani pro Rusy klíčovém směru mezi Vladivostokem a Moskvou, není snad třeba ani připomínat. Dokonce některé úseky této trasy nemají ani asfalt.

Právě okolnost, že Rusko není schopno stavět dálnice, rozlítila Číňany. Rusové jim totiž nabídli projekt západočínské- západoevropské tranzitní dálnice. Jenomže zatímco Číňané své úseky bez problému postavili a Kazaši mají svou 2400 kilometrů dlouhou dálnici těsně před dokončením, ruská delegace pouze ukazovala v Pekingu maketu své dálnice, na které se ovšem reálně ještě ani nekoplo.

O letecké dopravě v Rusku není třeba mluvit. Podle údajů Mezinárodního úřadu pro civilní letectví patří k nejnebezpečnějším na světě. Jaromír Jágr kdysi trefně poznamenal. „Ruská letiště, to jsou často jen takové malé budky v poli, ale alespoň tam netrvá dlouho odbavení.“

Rusko jako země, které není evidentně schopno postavit dálnici o délce cca 700 kilometrů mezi svými dvěma největšími městy a moderní dopravní komunikace vůbec, patří tak spíše mezi rozvojové země.
Shodou okolností dnes vystoupil na Gajdarském fóru 2016 šéf Sberbank German Gref, tedy renomované ruské finanční instituce. „Rusko je mezi těmi co prohráli, Rusko je „downshifter“. Budeme silně zaostávat, j

Simon je teplej kretéén..hi..hi.. *2* *2* *2*

Nyní je jasné, jakými metodami u nás pracuje proruská propaganda. Lhaním a výmysly! Ondřej Mrázek ve svém blogu „Vystrčit zadek? Jde o to, na koho“ prokazatelně a vědomě lhal. Z neznámého důvodu si vymyslel, že reportér Reflexu J. X. Doležal vytrčil zadek na noční vlky na Olšanských hřbitovech a bylo to bez následků, kdežto když to udělal nějaký protiamerický aktivista ve Vyškově na americký konvoj, policisté ho zadrželi a obvinili z výtržnictví.

Jak ovšem pan Doležal přesvědčivě doložil, on na nikoho zadek nevystrčil, pouze chodil po pražských Olšanských hřbitovech v době příjezdu ruského motorkářského gangu s transparentem, na kterém v ruštině a češtině objasnil, že v našem jazyce vlk znamená rovněž zapařenou zadnici (cože je koneckonců pravda), kterou měl ale pouze nakreslenou, a na nikoho ji nevystrkoval.

A pan Mrázek tohle prokazatelně věděl. A čili se nabízí otázka, proč lhal? Jeho výmysl a hoax převzaly nejrůznější obskurní proruské weby a šířily ji jako důkaz toho, že u nás jsou utlačováni proruští aktivisté. Nyní je jasné, že Putinovi stoupenci akorát lžou a pomlouvají. Mrázek navíc evidentně a vědomě ublížil dobré pověsti České republiky, svojí vlasti. Tohle ovšem dělají pouze kolaboranti a vlastizrádci.

J. X. Doležal také u článku o tomto kremelském podfuku nechává čtenáře hlasováním rozhodnout, jestli má na Ondřeje Mrázka podat žalobu pro pomluvu nebo ho má mít na háku. A zatím to pro kolegu blogera nevypadá vůbec dobře.

Ruský prezident Vladimír Putin je ovšem duševní mrzák a ubožák a tak jedním z jeho prvních činů bylo, že médiím zakázal karikatury o sobě. Co také čekat od komunisty - důstojníka KGB, že? Atmosféra v Rusku podle toho vypadá, jakékoliv vybočení z řady vyvolává štvanice na člověka. Je přece šílené, když státní televize hlásá de facto antisemitismus, nenávist k Židům s tím, že takoví lidé nemají v Rusku co dělat. Tradice pogromů, jak je vidět, v kremelské říši úspěšně pokračuje.

Když tedy člověk ví, jak to v Rusku vypadá se svobodou projevu, pak je úsměvná a drzá zároveň kritika Ukrajiny a Pobaltí za to, že vypínají vysílání ruské státní televize a upírají prý tamním ruským menšinám právo na svobodu informací. ale Rusko, kde byly zlikvidovány desítky nezávislých televizí (naposledy stanice Dožď), rádií, novin a časopisů, nemá právo v takových případech útočit na druhé.

Putinovi čeští stoupenci a vůbec všichni by si měli uvědomit jedno, mohou kritizovat vládu, prezidenta atd. bez následků. V Rusku mohou skončit v lepším případě ve vězení, v horším prostřílení na ulici. Vždyť v putinovské éře byly z politických důvodů zavražděny desítky novinářů, pachatele policie většinou nedopadla.