Marx pokračuje ve zkoumání forem existence relativního přelidnění (plynulé, skryté - jako v zemědělství, váznoucí - prekariát, pauperismus). Rozšiřování o ty, kdo dosud stál mimo námezdní pozici (rolníci, řemeslníci, neúspěšní kapitalisté čelící poklesu míry zisku a feudálové). A v současné době, jestliže je působení kapitálu skutečně celosvětové, je nutné do tohoto obrazu zanést i migraci - a to i tu ekonomickou. Vojensky i ekonomicky jsou rozvraceny tradiční vztahy, lidé se stěhují do metropolí. To je nutnou součástí akumulace kapitálu.

Rezervní armáda má vnitřní kvalitativní strukturu. Nejde o číslo, výši nezaměstnanosti, ale obsahuje pododdíly: národní, regionální, rasové, dělí se dle pohlaví, věku. Politická ekonomie se tak projevuje v sociologických důsledcích.

S rozsahem společenského bohatství tedy podle Marxe

zvyšuje se velikost proletariátu a síly jeho práce; a tím
zvětšuje se rezervní průmyslová armáda; a tím
zvětšuje se přebytek obyvatelstva a i útrapy práce a chudoba; a tím
zvětšuje se absolutní pauperismus (zbídačení)

Není to vnější vztah mezi růstem dělnického obyvatelstva a růstem kapitálu - obě strany jsou způsobeny kapitálem, jedním jeho pohybem.
Akumulace má paradoxní důsledky

zvyšuje poptávku po práci
zvyšuje nabídku dělníků "uvolňováním"
nutí zaměstnané pracovat déle a za horších podmínek

Proti absolutním a provždy platným zákonům (počet dělníků a velikost kapitálu) tady Marx klade jemnější dialektiku, pohybové zákony v relativním tvaru. Které ovšem mají reálné důsledky.
Nikoliv nemoudří rozmnožující se dělníci (v té době se v Anglii ukazovalo na katolické Iry), kteří se nepřizpůsobují poptávce. Ale systém sám vytváří přebytečné obyvatelstvo.
"Je nejen nemyslitelné, že by se celá dělnická třída rozhodla nepřivádět na svět děti, ale naopak celé její postavení způsobuje, že se z pohlavního pudu stává její hlavní požitek a že jej jednostranně rozvíjí." (Marx: Námezdní práce a kapitál)

KLEMPT Bohumil


Louny

dělník

věznice Praha Pankrác

07.01.1950

Z toho vyplývá, že akumulace kapitálu váže stále méně pracovní síly s tím, jak se zkracují období, kdy kapitál akumuluje na dané technické základně. Relativní zmenšování podílu variabilního kapitálu se jeví tak, že absolutní vzrůst pracujícího obyvatelstva probíhá rychleji než vzrůst prostředků pro jejich zaměstnávání. Kapitalistická akumulace produkuje relativně přebytečné, zbytečné, nadbytečné dělnické obyvatelstvo pro zhodnocovací potřeby kapitálu.

Z hlediska celkového společenského kapitálu, dochází k projevům tohoto procesu v prostoru a čase: "vidíme, že proces jeho akumulace hned vyvolává periodické změny, hned se jednotlivé momenty tohoto procesu současně rozdělují na různé výrobní sféry". "Větší přitahování dělníků kapitálem je spojeno s jejich větším odpuzováním... Dělnické obyvatelstvo tedy, produkujíc akumulaci kapitálu, produkuje tím samo ve stále větším měřítku prostředky, které je činí přespočetným." Dělníky navíc nutí pracovat déle, intenzivněji.

Toto přelidnění dostává jasnou funkci v kapitalistickém systému - rezervní průmyslovou armádu pro případ urychlené akumulace.

Roste relativní velikost moci (dělníkova produktu, svých nástrojů, kapitálu) nad bezprostředním pracovníkem - odcizení mezi pracovníkem a podmínkami jeho práce a jeho produktem.

KEPKA Josef


Vranovice

profesor

věznice Praha Pankrác

11.10.1952

Zvyšování společenské produktivity práce se vyjadřuje ve zvyšování relativní masy výrobních prostředků (surovin, nástrojů, strojů), které dělník přeměňuje ve výrobek. Toto zvýšení technických poměrů se odráží v poněkud pomalejším tempu ve změně hodnotového složení kapitálu - zvyšování poměru konstantního kapitálu vůči variabilnímu.

Dochází tak k nahrazování živé práce ve prospěch mrtvé, minulé. K tomuto nahrazování dochází relativně (vzhledem k celkové velikosti kapitálu) a v určitých okamžicích i absolutně (propouštění).

Marx pak blíže určuje procesy, jak se projevuje akumulace na jednotlivých kapitálech. Nejdříve probíhá koncentrace (prosté zvětšování jednotlivých kapitálů) a zvyšování počtu individuálních kapitálů.

Ale protože produktivita tlačí k vzrůstu minimálního rozsahu výroby, je tu přitahování, vyvlastňování malých kapitálů velkým - centralizace. Skrze úvěrovou soustavu a další finanční nástroje vzrůstá možnost najednou vrhnout větší množství kapitálu z různých zdrojů. Vzájemná konkurence jednotlivých kapitálů pak vede k likvidaci menších.

"Na jedné straně tedy dodatečný kapitál, vytvořený během akumulace, přitahuje stále méně dělníků v poměru ke své velikosti. Na druhé straně stará kapitál, periodicky reprodukovaný v novém složení, odpuzuje stále více dělníků, které dříve zaměstnával"

Pro zvýšení relativní nadhodnoty se sahá k novým, produktivnějším technologiím, při kterých je možné vyrábět s užitím menšího množství práce. Zdánlivě jednotlivý kapitál k tomu nutí konkurence - aby získal výhodu nad konkurenty a mimořádný zisk, nebo aby netratil s těmi, kdo už vyrábějí levněji.

Východisko předchozího příkladu z USA:

Jen pár dnů poté, co se kontroverznímu miliardáři otevřely dveře do Bílého domu, se někteří kalifornští farmáři začali připravovat se na velkou změnu. Například Kevin Herman objednal nové vybavení za 600 tisíc dolarů, tedy téměř 15,5 milionu korun. Zemědělská technika by měla zastoupit sezónní pracovníky, kteří mu podle něj budou chybět.

Pěstitel fíků, kaki a mandlí se netají tím, že ho k rozhodnutí přiměla právě Trumpova slova. Jinak by prý takovou objednávku neudělal. "O tom není pochyb. Neutratil bych pravděpodobně tak moc, ani bych nekoupil tolik strojů," svěřil se Herman reportérům agentury AP.

Jiní farmáři však razí jiný přístup. Apelují na Kongres, aby budoucího prezidenta přivzdělal, kolik pracovní síly je k nakrmení Spojených států potřeba. Své zaměstnance mezitím ujišťují, že je ochrání před deportací.
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/americti-farmari-strach-donald-trump-ilegalni-del...

KAUER Jiří


Chodská Lhota

lesní praktikant

věznice Praha Pankrác

07.02.1952

Tedy Marx viděl, že relativní pohyby pracovní síly, masy vykořisťovatelného obyvatelstva, jsou důsledkem absolutního pohybu akumulace. Rozmnožování nebo pohyb obyvatelstva, vytváření jeho nadbytku není příčinou pohybu! Tedy neexistuje cosi jako "absolutní populační zákon" - a v té době byla tato polemika namířená proti Malthusovi, dnes stejně dobře proti novomalthusiánství a mutacím, které obviňují chudobu národů a kontinentů (Afrika) z porodnosti v těchto zemích.

"Zákon kapitalistické akumulace, beroucí na sebe mystickou podobu přírodního zákona, vyjadřuje tedy ve skutečnosti jen to, že povaha akumulace vylučuje každý takový pokles stupně vykořisťování práce nebo zvýšení ceny práce, které by mohlo vážně ohrozit neustálou reprodukci kapitalistického vztahu, a přitom jeho reprodukci ve stále rozšiřujícím měřítku... Jako v náboženství vládne nad člověkem výtvor jeho vlastní hlavy, vládne nad ním v kapitalistické výrobě výtvor jeho vlastních rukou."

Tady Marx opouští předpoklad stejné technologie, stejného složení, protože reálně kapitál překonává tyto omezující hranice. Jakmile jsou dány základy kapitalistické soustavy (jsou v ČR zcela?), nastává v akumulaci chvíle, "kdy vývoj produktivity společenské práce se stává nejmocnějí pákou akumulace".

Samozřejmě Marx doplňuje, že zlepšení podmínek udržování dělníků nemění nic na charakteru kapitalistické výroby. Vyrábí se stále více kapitalistů nebo větší kapitalisty na jednom pólu a více námezdních dělníků na druhém. "Délka a tíha zlatého řetězu, který už námezdní pracující sám ukul, dovolují, aby byl trochu povolen". Ovšem, zlepšení podmínek prodeje pracovní síly nikdy neohrozí existenci neplacené části práce - tedy zisku, neohrozí kapitalismus sám. Pokud kapitalista nesáhne k násilnému řešení, nabízí se dvě varianty.

1) Buď vzestup ceny práce neohrozí akumulační proces. Protože i menší míra zisků z většího kapitálu stále vytváří podnět pro rozšiřování panství kapitálu.

2) Anebo akumulace ochabuje následkem zvyšování ceny práce. A s tím se postupně dostává nabídka a poptávka pracovní síly do rovnováhy a i mzda opět klesá.