Ze Spojených států amerických se stává náš důležitý obchodní partner. Podle Českého statistického úřadu jsme loni do této země vyvezli zboží za 92,2 miliardy korun, do Ruska jen za 78,3 miliardy korun.

A statistika dále hovoří neúprosnou řečí, zatímco vývoz do USA vzrostl v roce 2015 o 11%, do Ruska klesl o 30%. To, že naše vývozy do Států rostou, je dobrou zprávou. Americké trhy patří k nejnáročnějším na světě a uplatnit se na nich neumí každý. A kdo to dokáže, má dobré reference i jinde. Například ostravský výrobce tramvají Inekon Group dodává tramvaje do amerických měst Washingtonu, Seattle a Portlandu. Na základě tohoto úspěchu pronikl i na čínský trh, kde s místním domácím partnerem zakládá továrnu na výrobu tramvají. Jistě i vývoz ojetých a desítky let starých českých tramvají T 3 do ruských měst má také svůj význam, ovšem ocenění v jiných zemích nám to nezíská.
A proč taková změna v zahraničním obchodě? Bylo by chybou za ní vidět pouze protiruské sankce. Majitel českobudějovické společnosti Koh-i-noor Hardmuth a podnikatel roku 2015 Vlastislav Bříza už dříve uvedl, že americké trhy nahradily jeho firmě ty ztracené ruské. A přitom tato firma není na sankčním seznamu. Stejně tak výrazně snížil vývoz do Ruska i Budějovický Budvar. Příčinou je hlavně slábnoucí rubl, který prodražuje zboží z dovozu.

Spojené státy mají na tři sta milionů obyvatel, Rusko ani ne polovinu. Američané jsou bohatší a mají s průměrnými měsíčními platy v přepočtu 78 tisíc Kč výrazně větší kupní sílu než Rusové, kteří si za měsíc v průměru vydělají 11 tisíc Kč, přičemž tři čtvrtiny z nich berou 7 tisíc Kč měsíčně a méně.

Lidé, kteří se v podnikání vyznají, potvrzují, že ve Státech je stále nejlepší podnikatelské prostředí na světě, a to i přesto, že prezident Barack Obama dělá všechno proto, aby to změnil. V renomovaném hodnocení podnikatelského prostředí Světovou bankou Doing Business ovšem USA letos obsadily sedmou říčku na světě, Rusko skončilo na 51. místě. Pro srovnání ČR je na 36. pozici. Velkou slabinou Ruska je obrovská korupce a nejisté právní prostředí. Obrazně řečeno, lidé v něm nemají jistotu, že přes noc nepřijdou o svoji firmu.

Hodně toho bylo o dni D dnes napsáno kolegy blogery, výborné jsou příspěvky a Mirka Václavka a Jiřího Straška, takže já už nechci opakovat, co oni napsali, ale přiblížil bych ještě další neméně významnou účast západních spojenců na porážce hitlerovského Německa a to vylodění v severní Africe a Itálii.

Dříve se však krátce vrátím k americké válečné pomoci Sovětskému svazu, která nebyla vůbec bezvýznamná, jak se snaží lidem namluvit nekritičtí stoupenci Sovětského svazu a Ruska. Podívejme se tedy do pamětí maršála Georgije Konstantinoviče Žukova, který k tomu řekl: „Dnes se říká, že nám Spojenci nikdy nepomohli. Ale sotva lze popřít, že nám Američané dodávali obrovské množství materiálu, bez něhož bychom nemohli formovat naše zálohy, ba ani pokračovat ve válce. Dostali jsme 350 000 aut, a jakých aut! Chyběly nám výbušniny, střelný prach, neměli jsme ani čím plnit patrony do pušek. Američané nás opravdu dostali z nouze.

Jistě, Američané dodávali Rusům důležité suroviny a materiály bez kterých by sovětský zbrojní průmysl nebyl schopen vyrábět tanky, děla, letadla a další zbraně. A klíčové byly také dodávky potravin, které mimo jiné zachránily před smrtí hladem i obyvatele obleženého Leningradu a také pomohly vojákům Rudé armády zvítězit nad německou armádou. On bojovník s prázdným žaludkem toho moc nesvede.

Tak Pa Pa Ruské nuly a vzdělaný milý tvore jménem 6. *4*
Lesbian girl a úspěšná reklamní návrhářka Simča se jde bavit do města.
I m Big Beautiful Lesbian Pussy . Fuck You little bastard of behalf of Putin.

Můj facebook jede, a protikomoušské internetové noviny startují od 1 Srpna.
Jsem spokojená. tiscali bez lidí jsem přenechala ruské BTW nule.

Užij si nudné Tiscali zlej BTW hrdino Putine Semjone trolle. 90 procent nicků patří tobě a 99 procent rychlobodů jsi také naklepal ty. Nikdo tvoje proruské zvratky tudíž nečte *1* *1*
Chi chi. Bye Bye

Když rusákům dojdou protiargumenty tak začnou teploušovat a semjonovat.
Musíme ty duševní mrzáky a chudáky - Putinovce politovat.
Hitler by je zplynoval a je třeba na rovinu říct že v případě těchto komunistických zrůd by dobře udělal. *3*

Včera jsem se tak ožrala, že se cítím jako Zeman u klenotů, je to hnus, takhle pít.

Pravdou je, že během roční sovětské okupace v letech 1940 a 1941 zavraždili ruští bolševici na 75 tisíc Litevců, 34 tisíc Lotyšů a 60 tisíc Estonců. Další desetitisíce obyvatel pobaltských země včetně žen a malých dětí sovětské orgány deportovaly za nelidských podmínek, stejně jako nacisté Židy, na Sibiř a do gulagů. Čili dobře rozumím lotyšskému předsedovi vlády Marisi Kučinskisi. Ten nedávno upozornil na hrůzy sovětské komunistické okupace v Lotyšsku, která především v prvním fázi v letech 1940 – 41 byla plně srovnatelnou s tou německou nacistickou v Protektorátu Čechy a Morava v období 1939 – 40. V obou případech zahájili okupanti brutální teror vůči domácímu obyvatelstvu a dopouštěli se zločinů proti lidskosti. Nacismus se svoji rasovou nadřazeností a socialismus s šířením třídní nenávistí jsou stejně hnusné.

Odporných zločinů proti lidskosti se v Pobaltí se dopustily jednotky Rudé armády a NKVD zvláště krátce po vypuknutí II. světové války do doby, než byly nuceny ustoupit. Ruští bolševici dokonce masakrovali i děti na táboře. V Rainaiském lese našli místní obyvatelé po jejich odchodu 76 mrtvol mladých chlapců – skautů. Dvě těla měla z úst vytržené jazyky, u čtyř pak chyběly vyrvané genitálie. Třem z těl někdo z katů vložil úd do úst. Řad těl měla deformované nosy, roztříštěné hlavy a rozdrcené čelisti. Chlapci byli postříleni typicky bolševickým způsobem – kulkou do týlu. Jeden hoch měl zatlučený dřevěný kolík do oka.

V Panevežysu nastal při ústupu Rusů masakr. Jednotky rudoarmějců povraždily několik desítek dělníků ve zdejších továrnách, lékaře a personál ve zdejší nemocnici, zdravotní sestra Zinaida Kanevičiene byla znásilněna a umučena. Stalo se to 26. června 1941. Ve věznici Kretinze po sobě komunistické stvůry nechaly mučící kůl. Vězeň byl k němu přivázán ocelovým lanem, pálen, natírán kyselinou solnou, bylo mu uřezáno pohlaví a vypíchány oči.

Novináři by se neměli řídit dle toho, co po nich někteří lidé chtějí, ale měli by vždy informovat objektivně. Pokud majitel nařídí, aby se o něčem informovalo nějakým způsobem, a novináři to přijmou, je to špatně.
Bohužel, v ČR obecně není zvykem informovat objektivně.

Nedávno vyšel v jistém bolševickém plátku článek, který se údajně bral za právo Rusínů na sebeurčení. To samozřejmě rudí nemyslí vážně a lžou, jak je pro ně typické. Od komunistů, kteří tyto lidi zradili a vydali je do područí bolševického teroru, jenž na Podkarpatské Rusi začal hned po obsazení Rudou armádou v roce 1944, se jedná o hnusnou podlost.

Podkarpatská Rus neboli nyní Zakarpatská Ukrajina by mohla mít v rámci „velké“ Ukrajiny nějakou formu autonomie, ale to je věc místních lidí. Oni ať si vyřeší svoje vnitřní uspořádání sami. Ostatně komunisté vždy hlásali, že se druzí nemají vměšovat do vnitřních záležitostí jiného státu. Jenomže to právě oni nejvíce porušovali masivní podporou mezinárodního terorismu, kterému říkali národněosvobozenecký boj.

Komunisté měli hlavní podíl na tom, že Československá republika nebyla po II. světové válce obnovena v předmnichovských hranicích, což slibovaly všechny mocnosti včetně Sovětského svazu, který nám však uloupil tuto východní část naší země proti vůli většiny tamních obyvatel. Rusům se zkrátka nedalo a nedá věřit. Rudá banda je také zodpovědná za to, že na Podkarpatské Rusi začali sovětští bolševici s politikou teroru včetně vražd a deportací nepohodlných lidí.

Komunisté však po desítky let tvrdili, že Zakarpatská Ukrajina se tenkrát spojila se svoji matkou sovětskou Ukrajinou, žijí tam prý Ukrajinci a žádní Rusíni neexistují. Rusínská národnost byla podle našich komunistů výmyslem buržoazie a měla sloužit pouze k rozeštvávání Ukrajinců. A připojení tohoto území k Sovětskému svazu, respektive k sovětské Ukrajině, prý bylo v pořádku.
A nyní tedy máme soudruhům věřit, že se z nich stali bojovníci za práva Rusínů? Samozřejmě, že ne! Všechno, co komunisté dělají, jim slouží pouze k uchvácení moci. Lidé je nikdy nezajímali a klidně je nechali umírat hlady, jako v Leninově a Stalinově říši. A proto jsou schopni ze dne na den měnit své názory a spojit se i se satanem, jak to dokázali v případě paktu Molotov – Ribbentrop v srpnu 1939

Nacisté s bolševiky si ovšem vyměňovali i další komplimenty. Tak Hitler například prohlásil, že pro jeho koncentráky byly vzorem sovětské gulagy, Stalin naproti tomu uvedl, že Hitlera respektuje jako vynikající osobnost.

Ruské rádio navigovalo německé bombardéry

Ruští bolševici také poskytli rozhlasovou stanici v Minsku k navigování bombardérů Luftwaffe. Němci se dočkali svých kamarádů 17. září, kdy Rudá armáda vpadla zákeřně statečně bojujícím Polákům do zad. Německý generál Heinz Guderian ve svých pamětech uvádí, že 22. září uspořádaly Rudá armáda a Wehrmacht společnou vojenskou přehlídku a zároveň došlo k výměně vlajek.

Ovšem dobytí Polska nebylo ani pro Rudou armádu zadarmo, některé jednotky sboru ochrany pohraničí kladly agresorům na východní hranici tvrdý odpor. Urputné boje se vedly třeba u Dzisny a o vesnice Olesznyk a Malaszky. Je ovšem jasné, že slabé polské oddíly jednotky nemohly obrovské přesile dlouho vzdorovat.
Situaci Polska po napadení Sověty a Němci dokonale vystihuje scéna z filmu Andreje Wajdy Katyň. Na mostě přes řeku se střetávají z obou stran davy uprchlíků, jedni prchají před bolševiky, druzí mají v zádech Němce, ovšem utéct už není kam.
Situace v obou záborech byla srovnatelná, bolševici i nacisté sáhli k tvrdým represím vůči místním obyvatelům. Statisíce nepohodlných lidí byly v nelidských podmínkách deportovány, buď do Osvětimi apod. nebo do sibiřských gulagů. Například z Litvy naplánovali bolševici odvlečení osmi set tisíc lidí z celkem tři milionů obyvatel. Podobnost s konečným řešením českého obyvatelstva v protektorátu Čechy a Morava v rámci nacistických plánů není až tak náhodná.
Nakonec Německo zaútočilo v červnu jednačtyřicátého na Sovětský svaz, čemuž Stalin odmítal do poslední chvíle uvěřit a zakazoval jakákoliv opatření k odražení německého útoku. Bolševický diktátor se pak zachoval jako zbabělec, psychicky se zhroutil a více než týden se neobjevil na veřejnosti. Tento útok okomentoval výstižně proslulý britský publicista George Orwell. „Masový vrah a zločinec Stalin

Mnohé průšvihy o kterých řada blogerů píše mají společného jmenovatele, a tím jsou komunisté. I u tzv. tunelování, privatizačních problémů atd. jsou viníci jasní – KSČM, její stoupenci, extrémní levičáci a další jim podobní. Komunisté jsou nejhoršími vrahy a zloději v dějinách českých zemí! Kdyby soudruzi po roce 1948 nerozkradli cizí majetky, nemuseli bychom v devadesátých letech privatizovat.

České země byly po staletí součástí civilizačně a kulturně vyspělého Západu. Pravda nebylo to soužití vždy ideální, ale nic lepšího se nenabízelo. Po komunistickém puči v roce 1948 nastala velká tragedie. Přívrženci marxistické ideologie nás ve své hlouposti nasměrovali opačným směrem k zaostalému a barbarskému Sovětskému Svazu.

Do roku 1938 patřilo tehdejší Československo k nejvyspělejším státům světa, podle některých hodnocení dokonce se dostalo do první desítky. Naše auta, letadla, motorky, strojírenské výrobky atd. tehdy byly v cizině uctívané. Ještě v roce 1948 náležely motocykly Jawa k tomu nejlepšímu co se ve světě vyrábělo, avšak už o deset později musel sám soudruh redaktor Československého filmového týdeníku připustit, že naše motorky na světovou špičku nestačí. Stejně dopadla i naše osobní auta. Značka Škoda se stala na Západě terčem vtipů, například jeden britský: „Víte proč musí škodovka jezdit pořád plně obsazená? Aby v případě, když uvízne v kopci, ji měl kdo tlačit.“ Tato auta se v západních zemích prodávala jen za nízkou cenu, v některých případech dokonce na hranici výrobních základů.

Normální člověk, stát, instituce se orientují na vzory, které něco umí, něco dokázaly. To ale nebyl případ zoufale primitivního bolševického Ruska, kde například ještě v roce 1956 lidé sklízeli obilí pomocí kos a cepů, jak dokazuje brněnský spisovatel Čestmír Jeřábek, a v sedmdesátých letech tvořily běloruské vesnice zemljanky, tedy něco jako obytné zákopy.

K tomu všemu soudruh masový vrah Stalin prohlásil kybernetiku za buržoazní pavědu a na neštěstí bylo zaděláno. Dohánění Západu se nekonalo, naopak zpoždění se zvláště od sedmdesátých let prohlubovalo. Dříve jsme byli součástí vyspělého světa, v současné době nás berou jako oblast zanedbaného Východu!