On žádný politik není a nebyl čistý vč. Havla jako mýtus spravedlnosti. Že by jen Klaus, Kalousek nebo ten nicota Fiala vezoucí se na jménu Klause ml.? V uvozovkách "demokratické strany" zde také zanechaly haluz. Tak nyní v demokratických volbách dostal hlas někdo jiný vč. pirátů a SPD. Respektujme výsledky voleb a voliče nepovažujme za stádo nesvéprávných jedinců.

Jak to proběhlo, dá se říct,že listopad začal v srpnu.Není proto náhodou, že první masová
protisocialistická manifestace, kterou bezpečnostní síly tehdejšího Československa nerozehnaly, začala v srpnu 1989 a trvala až do října. Byl jí velký příval utečenců z Německé demokratické republiky, kteří přes Prahu zamířili do Spolkové republiky Německo.Za uprchlíky tehdy z Berlína směřovaly požadavky, aby Československo uzavřelo hranice - což Praha odmítla. Zároveň německý kancléř Helmut Kohl telefonoval předsedovi československé federální vlády Ladislavu Adamcovi. Výsledkem jejich jednání byla dohoda o odjezdu uprchlíků z ambasády do SRN, tedy nikoliv jejich navrácení do NDR. Když na jaře spolupracovníci Ladislava Adamce vyzývali svého předsedu, aby se víc opřel o reformní síly v Moskvě, jeho odpověď byla jednoznačná: že Polský i maďarský premiér mě ujistili, že jim Gorbačov v ničem nepomohl. Přesto s Adamcovým posvěcením odletěl v květnu do Moskvy Miroslav Pavel, který byl tehdy pověřen funkcí tiskového mluvčího vlády, aby tam vysvětlil beznadějnou situaci v Československu. Byl to on, kdo na tiskových
konferencích před listopadem veřejně prohlašoval, že vláda nevidí řešení problému v rozhánění manifestací. Z Moskvy se vrátil otřesen: na pracně napůl konspirativně připravených schůzkách, o nichž se nesměl přes velvyslanectví nikdo v Praze dozvědět, jej sovětští partneři pozorně vyslechli - a nic neslíbili a neudělali. Miroslav Pavel riskoval právě tak hodně jako zbytečně.Obdobně Moskva postupovala i v rozhodujících listopadov
ých dnech. Lidé z Adamcova okolí zajistili přílet dvou hlavních reprezentantů, kteří měli zajistit nezávislé spojení na státní i stranické orgány SSSR, tedy bez zprostředkování ÚV KSČ a sovětské ambasády. Vždyť ještě 20. listopadu, když vláda přijímala proti vůli Ladislava Adamce prohlášení, jež zcela neadekvátně hodnotilo zásah Bezpečnosti na Národní třídě a které Miroslav Pavel striktně odmítl přečíst v televizi, dva místopředsedové vlády jeho obsah konzultovali s pracovníkem sovětského velvyslanectví. A tak ještě před zasedáním pléna ÚV KSČ 24. listopadu vyslal Adamec ředitele zahraničního odboru Úřadu vlády do Sovětského svazu, aby navázal přímý kontakt s tamním vedením. Emisaři z Moskvy přijeli - avšak shodně na Úřadu předsednictva vlády tlumočili, že: a) mají příkaz do ničeho se nevměovat, b) že si přejí setkání s představiteli Občanského fóra. Nic víc, nic méně. Jakýkoliv pokus o překročení tohoto mandátu vlastní iniciativou byl Moskvou striktně
odmítnut.

Bolševický estébák, který bez problému křivě přísahá na zdraví svých dětí, stejně klidně posílá do p*či "listopadovou" pravdu a lásku, díky které bez šrámů a se všemi zuby sametový listopad hladce přestál. Snad se mu to jednou vrátí.

V srpnové Praze byly už karty rozdány, základní spor se ale vedl po vedlejší historické linii. Protože všichni předpokládali, že změny v byrokratickém socialismu musí začít shora, pozornost se soustřeďovala na vrchol mocenské pyramidy - kdo a kdy nahradí Miloše Jakeše ve funkci generálního tajemníka komunistické strany. V ony srpnové dny byli již všichni soutěžící na startu a skupiny kolem nich zformovány. Rozdělen byl stranický i státní aparát, a to včetně složek ministerstva vnitra.V letních a podzimních dnech mezi těmito skupinami probíhal velice důležitý zápas, který nepostrádal ani razanci, ani originalitu a v mnohém určil průběh sametové revoluce. Z jednotlivců přebíral v srpnu iniciativu Ladislav
Adamec. V září pak uložil jednomu ze svých poradců připravit návrh na odstranění
článků o vedoucí roli komunistické strany z Ústavy ČSSR a koncept, jak změnit hodnocení Pražského jara 1968. z vnitropolitického hlediska bylo ještě brzy a z mezinárodního pozdě. Ovšem právě v těchto zářijových dnech byly též navázány první kontakty
mezi Adamcem a opozicí: na scéně se objevila iniciativa Most, která měla v listopadu zabezpečit spojení mezi federální vládou a Občanským fórem, tedy faktické předání moci.
Křečovitá obrana byrokratického socialismu nalezla svůj symbol v událostech 21. srpna. V Praze tehdy Městský výbor KSČ proorganizoval souboj s opozicí takřka na úroveň dokonalosti. Proběhly nejrůznější schůze, ulice města brázdily dvojice stranických aktivistů, ale i milicionářů a příslušníků Veřejné bezpečnosti, své úkoly na ulicích plnili i příslušníci
SNB bez uniforem - vše s materiálním zázemím i spojením. Operační štáby zasedaly i na obvodních stranických a státních orgánech. Pouze nepřítel nepřišel.

Týden po pádu berlínské zdi zorganizoval Socialistický svaz mládeže manifestaci u příležitosti 17. listopadu. Napřed vzniklo v NDR Nové fórum, až pak v Čechách Občanské fórum. Otázka pouze zněla, koho si dějiny pro mocenský převrat z připravených skupin vyberou, jakou roli mu přisoudí a co bude spouštěcím mechanismem. Před východoevropskými komunisty již v srpnu stál jen výběr cesty, jak předat moc. Praxe ukázala, že k dispozici byly tehdy pouze dva modely:
1. Vítězství reformních sil ve vládnoucí komunistické straně a následné postupné předávání moci ve státě opozici prostřednictvím voleb - typickým příkladem
To, že v Československu krev netekla, není náhoda. Zasloužili se o to konkrétní lidé na obou stranách barikády.O formě předání politické moci v Československu se
s konečnou platností začalo rozhodovat 18. září 1989. Ten den napsali hudební skladatel Michael Kocáb a novinář Michal Horáček dopis předsedovi federální vlády. Kromě
obvyklých vět známých z korespondence tehdejších opozičních skupin i základních organizací KSČ o tom, že se ve společnosti nahromadilo napětí a hodnocení událostí je ve vleku emocí, obsahoval dopis i něco navíc. Podle jeho autorů se v důsledku propagandistické kampaně proti výzvě Několik vět vytvořily mezi zástupci polarizovaných sil takové bariéry, že je prakticky nemožné, aby se setkali a pokusili nalézt řešení
tohoto problému. To nebyla zcela pravda, barikády byly mnohem staršího data, ale Kocáb a Horáček ještě v dopisu přidali: "Dovolujeme si Vás proto informovat, že přicházíme s
iniciativou »MOST«, jejímž prostřednictvím budeme usilovat o vytvoření prostoru a mechanismu rozprav mezi zástupci nejrůznějších myšlenkových proudů." Cílem nemělo být sbližování stanovisek či dokonce dosažení souhlasu, ale to, aby se antagonistické síly "přímo seznamovaly se stanovisky druhých stran a tak se vyhnuly zbytečným omylům"

Pane Pavle Jégle, velice hezky napsané, hlavně pro ty, kdo to nezažili nebo si to už kvůli sešlosti věkem nepamatují.

Jak je vidět, komunisti za pomocí Babišovy Basmea opět chtěli zavést teror rudý od krve.

Je otázkou, jestli to ožralé strašidlo co se potácí na hradě bude ze zdravotních důvodů vůbec schopné pokračovat ve funkci. To neustálé zdůrazňování, jak je na tom zdravotně výtečně je důkazem, že je tomu právě naopak. Takže je možné, že tupé ovce si ho zvolí, ale nebude schopen ze zdravotních důvodů převzít funkci a skončí na uzavřeném psychiatrickém oddělení.

Ta uunda z hradu už raději mezi lidi nechodí, ale proč? Vždyť b l b c i , kteří ho volili by ho s radostí uvítali, stejně jako STBáka Bureše.

Volím STBáka Drahoše!

koukám, že je komoušská sebranka opět rudá vzteky a to je dobře, socialismus a komunismus je v p.či

Game Ovar *15* *15* *15*