Volím STBáka Drahoše!

Ta uunda z hradu už raději mezi lidi nechodí, ale proč? Vždyť b l b c i , kteří ho volili by ho s radostí uvítali, stejně jako STBáka Bureše.

Všichni tu blbnou s oslavou "nezne revoluce" a kladou svíčky k obětem, které žádné nebyly, ale na ono skutečné výročí 17. listopadu 1939 a vraždu Jana Opletala nikdo ani nehlesne. PROČ???

Hňup jéglovic zase vypotil "moudro"!.Přesně pod taktovkou chemika Kalouska a politruka Fialy.To jsme to dopracovali od převratu. *16* *16*

útočí. Je pohroma jak se zakomplexovaný hlupák dostane ke klávesám. Promluv někde veřejně takové bláboly. Posměch ťukání na čelo .... možná bludná facka že otravuješ kravinama.

Týden po pádu berlínské zdi zorganizoval Socialistický svaz mládeže manifestaci u příležitosti 17. listopadu. Napřed vzniklo v NDR Nové fórum, až pak v Čechách Občanské fórum. Otázka pouze zněla, koho si dějiny pro mocenský převrat z připravených skupin vyberou, jakou roli mu přisoudí a co bude spouštěcím mechanismem. Před východoevropskými komunisty již v srpnu stál jen výběr cesty, jak předat moc. Praxe ukázala, že k dispozici byly tehdy pouze dva modely:
1. Vítězství reformních sil ve vládnoucí komunistické straně a následné postupné předávání moci ve státě opozici prostřednictvím voleb - typickým příkladem
To, že v Československu krev netekla, není náhoda. Zasloužili se o to konkrétní lidé na obou stranách barikády.O formě předání politické moci v Československu se
s konečnou platností začalo rozhodovat 18. září 1989. Ten den napsali hudební skladatel Michael Kocáb a novinář Michal Horáček dopis předsedovi federální vlády. Kromě
obvyklých vět známých z korespondence tehdejších opozičních skupin i základních organizací KSČ o tom, že se ve společnosti nahromadilo napětí a hodnocení událostí je ve vleku emocí, obsahoval dopis i něco navíc. Podle jeho autorů se v důsledku propagandistické kampaně proti výzvě Několik vět vytvořily mezi zástupci polarizovaných sil takové bariéry, že je prakticky nemožné, aby se setkali a pokusili nalézt řešení
tohoto problému. To nebyla zcela pravda, barikády byly mnohem staršího data, ale Kocáb a Horáček ještě v dopisu přidali: "Dovolujeme si Vás proto informovat, že přicházíme s
iniciativou »MOST«, jejímž prostřednictvím budeme usilovat o vytvoření prostoru a mechanismu rozprav mezi zástupci nejrůznějších myšlenkových proudů." Cílem nemělo být sbližování stanovisek či dokonce dosažení souhlasu, ale to, aby se antagonistické síly "přímo seznamovaly se stanovisky druhých stran a tak se vyhnuly zbytečným omylům"

Ekonomicky to ujde. Ovšem, "v průměru" Protože to hlavní - rozdíly v příjmech a majetku jsou katastrofálně rozdílné. A i ona morálka jak lidská, tak právní a ekonomická je pod psa. Jen se to hezky zaobaluje do přívalu slovíček a keců. Proč?
1. Za totáče byla práva jasná, i když mnohdy nemorální a nelidská. Dnes jsou jak se komu hodí a jak moc může zaplatit.
2. Za totáče moc peněz nebylo. To je pravda. Ovšem rozdíl mezi platem poslance a dělníka byl max 3 násobek Navíc musel makat či mít alespoň razítko v občance. (Jedinou známou vyjímkou byl Pan Gott - a to mu národ i režim toleroval). A dnes?
3. Nebyla svoboda cestování na západ pro každého. Dnes není svoboda cestování na východ pro každého. (Alespoň Ukrajina, Rusko). Ani ta morální. A kdo se tam dostane je popliván.
4. V armádě byl vpodstatě diktát SSSR. Dnes je diktát NATO. Dřív tu byla cvičení a vojska "spřátelených armád" . Dnes tu máme cvičení a vojska "Spřátelených armád NATO". Tak v čem je rozdíl? Z jednoho extrému do druhého. Slova Havla a ostatních revolucionářů - Odsun cizích vojsk z republiky. Tak proč nemůžeme být jako Švýcarsko či Rakousko. Přibližně stejně velké státy tak proč? Cožpak z historie nemáme zkušenost, že se na nás stejně každý vykašle. (Pochopitelně pokud nebudeme kolonií nějaké 3 říše. A i tak budou nejprve bránit sebe).
5. Morálka politiků byla pod psa. Jen se jednou do roka třepali strachy před všemocným sjezdem strany, (na což mnozí doplatili v r. 1968).
A dnes "Morálka většiny politiků dtto. Navíc se nemusej třepat strachy o místo, a když tak jednou za 4 roky. A ti hlavouni ze stran už vzhledem k volebnímu zákonu a preferencím už vůbec ne.
6. Majetek byl v rukou Čechů. A dokonce i ten stranou zabavený byl v listinách veden pod původními majiteli (Proto také mohly být ony "restituce" Kdyby je komouši zkartovali, kde by se braly podklady?) A kolik je dnes majetku národa v českých rukách to nikdo neví. Statistiky jaksi "mlčí" či mlží. On Není zájem....

V srpnové Praze byly už karty rozdány, základní spor se ale vedl po vedlejší historické linii. Protože všichni předpokládali, že změny v byrokratickém socialismu musí začít shora, pozornost se soustřeďovala na vrchol mocenské pyramidy - kdo a kdy nahradí Miloše Jakeše ve funkci generálního tajemníka komunistické strany. V ony srpnové dny byli již všichni soutěžící na startu a skupiny kolem nich zformovány. Rozdělen byl stranický i státní aparát, a to včetně složek ministerstva vnitra.V letních a podzimních dnech mezi těmito skupinami probíhal velice důležitý zápas, který nepostrádal ani razanci, ani originalitu a v mnohém určil průběh sametové revoluce. Z jednotlivců přebíral v srpnu iniciativu Ladislav
Adamec. V září pak uložil jednomu ze svých poradců připravit návrh na odstranění
článků o vedoucí roli komunistické strany z Ústavy ČSSR a koncept, jak změnit hodnocení Pražského jara 1968. z vnitropolitického hlediska bylo ještě brzy a z mezinárodního pozdě. Ovšem právě v těchto zářijových dnech byly též navázány první kontakty
mezi Adamcem a opozicí: na scéně se objevila iniciativa Most, která měla v listopadu zabezpečit spojení mezi federální vládou a Občanským fórem, tedy faktické předání moci.
Křečovitá obrana byrokratického socialismu nalezla svůj symbol v událostech 21. srpna. V Praze tehdy Městský výbor KSČ proorganizoval souboj s opozicí takřka na úroveň dokonalosti. Proběhly nejrůznější schůze, ulice města brázdily dvojice stranických aktivistů, ale i milicionářů a příslušníků Veřejné bezpečnosti, své úkoly na ulicích plnili i příslušníci
SNB bez uniforem - vše s materiálním zázemím i spojením. Operační štáby zasedaly i na obvodních stranických a státních orgánech. Pouze nepřítel nepřišel.

Protože zvyk je železná košile a naděje umírá poslední, ještě v listopadu, v nejméně vhodnou chvíli vzpoury proti nové vládě, odlétl Ladislav Adamec do Moskvy na zasedání
čelných představitelů států Varšavské smlouvy. Cestoval s příslibem soukromého setkání s Michailem Gorbačovem, od kterého organizátoři očekávali, že se Adamec vrátí jako ofici-
álně posvěcený reformátor a spojenec východní mocnosti. Člověk, který se na zprostředkování ze sovětské strany nejvíce podílel, dostal však v Moskvě příkaz osobně sdělit Adamcovi, že ke schůzce nedojde. Obdobně se zachoval Gorbačov i vůči svým soudruhům z NDR. žádná mocnost na východě Evropy již v těch dnech neexistovala.

a to řekl jako kdo? Kam s ODSáky, TOPaři,lidovci, Gazdíky? S celou tou chátrou tlučhubů, kteří si z nás celé roky dělají srandu přikrádají si a balamutí všechny okolo. A když s nimi přichází udělat někdo pořádek, divadelně bijí na poplach. Tento vyhlášený politický odpad a páchnoucí hnůj se nám najednou bojí o demokracii? Ohýbanou v jejich prospěch? Církvím nasypat miliardy? Jen tak? Ratha vyhlášeného gaunera nepřimknout, jen pro to že se mrská? Jo hoši to už je anarchie. A s tou je třeba udělat pořádky.