Nebyla daleko významnější!
Protože USA otevřely druhou frontu příliš pozdě, bylo zbytečně moc mrtvých na východní frontě. Sovětů padlo více než 20 milionů a Němců kolem 10 milionů. Američanů asi 360 tis. Zrovna tolik jako Čechoslováků.
Pokud se týká leteckých útoků ze strany spojenců, jednalo se pouze o genocidu civilního obyvatelstva, podtržené svržením atomových bomb v Japonsku,a taky proti civilnímu obyvatelstvu. To Sověti nedělali. Pomoc SSSR byla pouze 20%. V Africe si spojenci hájili pouze své koloniální zájmy, jinak by přišli o ropu. A o invazi na Itálii se hovoří a je to dostatečně zdokumentované. Tak si nevymýšlej.

Po napadení Sovětského svazu Německem se pokusili ukrajinští nacionalisté vedení Banderou využít situace a 30. června 1941 ve Lvově vyhlásili samostatný ukrajinský stát s premiérem Jaroslavem Steckem. Německé vedení bylo tímto krokem, který vyvolal nadšenou odezvu u ukrajinského obyvatelstva, zaskočeno. Reakce přišla po několika dnech, kdy byli ukrajinští představitelé zatčeni a odvezeni do Berlína, kde byli nuceni k tomu, aby proklamaci nezávislosti Ukrajiny odvolali. Jelikož tak neučinili, byli uvězněni v koncentračním táboře koncentračním táboře Sachsenhausen. Jeho hnutí se nyní muselo profilovat bez svého vůdce. V roce 1943 dokonce vznikla Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) jako všenárodní partyzánská síla, podléhající ovšem určujícímu vlivu banderovského křídla OUN, její příslušníci byli proto zjednodušeně označováni jako banderovci. Ta na některých místech spolupracovala s Němci, jinde s nimi bojovala. Bandera byl propuštěn až na podzim 1944, na základě německých nadějí, že se zapojí do spolupráce s Říší. Po svém propuštění z koncentračního tábora se Banderovi již nepodařilo na činnost Ukrajinské povstalecké armády získat vliv. UPA bojovala za vznik samostatné Ukrajiny takříkajíc proti všem, především však sovětským partyzánům a proti Polákům, kteří v ohrožení zakládali obranné báze za podpory Zemské armády, sporadicky také rudých partyzánů. Němci před ústupem na západ bojovníky UPA zásobovali zbraněmi a municí.[2] Někteří polští historici odhadují, že na ukrajinské Volyňi a Haliči bylo povražděno (1943-1945), jednotkami UPA až 100,000 polských civilistů, dalších půl milionu Poláků z oblasti uprchlo.[3][4] UPA brutálně vyháněla či zabíjela Poláky, nešetřila v mnoha případech ani Židy. Její partyzánský boj trval v některých oblastech až do počátku 50. let.