Komunisté sice hlásali, že vybudují úžasnou společnost beztřídní společnost, jenže výsledkem byly krvavé diktatury, horší než jimi kritizované liberální demokracie. A též Salazarovo Portugalsko bylo rájem proti bolševickému Československu.

Ono se těžko něco jiného než teror a bída daly čekat, když KSČ vedly nevzdělaní alkoholici a lokajové. Komunisté lidem slibovali větší svobodu než kapitalisté. To však byla velká lež. Skutečností byly zadrátované hranice se zákazem cestování, zabijáčtí pohraničníci, politické procesy, masové vraždění politických odpůrců a také de facto obnovení nevolnictví, protože změna zaměstnání a přestěhování se v padesátých letech vyžadovalo souhlas x úřadů. Bez jejich razítek to bylo nemožné!

Navíc rudí uzurpovali moc bez souhlasu většiny obyvatelstva a jejich vláda byla v každém případě od května 1948 kdy přestaly svobodné volby nelegitimní. Bolševici si mohli dělat co chtěli, protože se nemuseli ohlížet na veřejné mínění, a podaní je také vůbec nezajímali. Kritizovali kapitalisty za přepych, ale sami si žili v luxusních vilách, jezdili špičkovými auty a léčili se ve vybraných nemocnicích, kam obyčejní lidé nesměli. Marta Gottwaldová též lidově zvaná prdelatá, byla symbolem nevkusu a úpadku, kterou obletovaly desítky služebných a služebníků. V době kdy nemocnicím chyběly léky pro děti si nechala dovést z Belgie krajky za 82 tisíc korun. Znám je také případ, kdy v jedné vládní vile v Brně-Pisárkách ztropila na recepci skandál kvůli tomu, že pořadatelé nedokázali sehnat sedm lahví špičkového francouzského koňaku. Inu diktatura proletariátu!

Skutečný stav budování socialismu věrně přiblížil spisovatel Čestmír Jeřábek v knize V zajetí stalinismu. Zápis ze 17. března 1953 ke Gottwaldově smrti . „Gottwald….. Zavlekl náš národ do asijského otroctví. Přivedl nás na žebráckou hůl. Zavedl demoralizační systém do škol. Rozvrátil nejen naše hospodářství, ale i náš rodinný život. Zahájil tažení proti církvi, proti náboženství, proti Bohu. Uvrhl statisíce lidí do koncentráků a nakonec dal věšet na šibenicích i své nejvěrnější komunistické druhy. … Jeho otylé tělo nevzdělaného alkoholika a lokaje je vystaveno v generálské uniformě ve španělském sále pražského hradu.“

Smutné jsou také záznamy o tom, jak v jednapadesátém musel být zaveden znovu přídělový systém na pečivo, na které stejně jako na maso a cukr se stály mnohahodinové fronty. V Brně byly v padesátých letech poměrně časté případy, kdy lidé umírali v zimě doma kvůli tomu, že neměli peníze na topivo. Komunistické Československo kolabovalo, zatímco Západ díky Marshallovu plánu vzkvétal.

Krásný máj bez bolševiků

První máje si už naštěstí neuzurpují bolševici a nenutí národ chodit do nestvůrných prvomájových průvodů. Když se nad tím tak člověk zamyslí, tak tyto komunistické monstrakce se daly přirovnat k nacistickým masovým oslavám. Na obou nechyběly alegorické vozy a obrazy vůdců. Pochodující šiky Lidových milicí a pionýrů na jedné straně měly svůj ekvivalent v SA a Hitlerjugend.

Ale jenom Francie se nestala terčem.Máte krátkou paměť! Nedávno byl atentát na letadlo plné nevinných lidí.

Komunisté aneb z historie zločinecké sekty
V sobotní příloze Lidových novin Orientace měl k tomuto výročí zajímavý příspěvek Petr Zídek, který rudou partaj přirovnal k sektě a na komunisty máme podle něj pohlížet jako na Svědky Jehovovy a podobné náboženské sekty.

To je zajímavá a řekl bych pravdivá myšlenka. Je toho vícero, co spojuje příznivce rudé hvězdy s náboženskými fanatiky. Jsou to především nepřátelský postoj vůči okolnímu světu, fanatické lpění na své jediné údajné pravdě a hlavně život ve lži: Něco jiného říkám, ale úplně jinak se chovám.

To bylo pro komunisty typické, oni hlásali beztřídní společnost, slovně vyhlásili válku palácům a chudobě. Ve skutečnosti jim ale na těch dole nikdy nezáleželo.
Z jejich strany to byla pouhá propaganda lidově řečeno, na zblbnutí obyčejných lidí, k jejich ovládnutí a získání moci.

Francie se stala terčem teroristických útoků proto, tak jak se chová a chovala se jako koloniální velmoc. To platí i pro Británii. A Německo díky fenoménu AM? si to vyžírá s plnou parádou.
Zkrátka kapitalismus v plné parádě sklízí ovoce.
A východní Evropa jako vazal to tvrdě platí.

Proč jsou komunisté takoví hrozní zbabělci

To jsou paradoxy, jak říká sládek ve hře Václav Havla Audience. Komunisté se zaštiťují lidem, kde mohou, ale když se dostanou k moci, tak je lid vůbec nezajímá, jeho míněním, názory a tužbami okázale pohrdají, zakazují svobodné volby a ty kdo si dovolí mít jiné názory zavírají nebo rovnou vraždí.

„Dnes se konaly v Československu tzv. volby, jež měly vyjádřit souhlas národa s nynějším režimem. Byla podána jediná kandidátka Národní fronty a záporný postoj mohl volič projevit tím, že vhodil do urny prázdnou (bílou) volební listinu. Ve volebních komisích, střežících průběh voleb, fungovali kromě úředních zástupců Národního výboru pouze komunističtí straníci. Ačkoli bylo možno vykonat volební akt (tj. vložení hlasovacího lístku do obálky) za plentou, málokterý z voličů této možnosti použil, aby nebyl podezříván, že vkládá do obálky bílý hlasovací lístek.

Člověku bylo k pláči z této komedie, jež tak nestoudně odhalila pravou tvář toho, co si přezdívá „lidová demokracie“.“ To si zapsal brněnský spisovatel Čestmír Jeřábek do svého deníku 30. května 1948, který vyšel knižně v roce 2008 pod názvem V zajeti stalinismu s podtitulem Z deníků 1948 – 1958.

Proti Stalinovým gulagům je koncentrák Ravensbrück zotavovnou

Jsou to silná provokativní slova, ale vzhledem k tomu, že zazněla z povolaných úst, můžeme jim věřit. Němka Margarete-Buber Neumannová totiž na své kůži zažila bolševický gulag i nacistický koncentrák. Její příběh je důkazem toho, že netvor Josef Stalin myslel spojenectví se svým zločineckým druhem Adolfem Hitlerem vážně. Na druhé straně ale sovětský bolševický vůdce přezdívaný též v dávných lupičských dobách Koba dokázal něco co jistě nechtěl, vyléčil z rudých ideálů mnoho lidí.

Vzpomínky bývalé německé komunistky, které pod názvem Zajatkyní Stalina a Hitlera s podtitulem Svět v temnotě vydalo nedávno brněnské nakladatelství Barrister&Principal mají snad jednu jedinou chybu, v českém překladu vyšly příliš pozdě.

Greta Neumannová utekla do vysněného Sovětského svazu se svým mužem významným německým komunistickým funkcionářem Heinzem Neumannem v roce 1933 poté, co se v Německu dostali k moci nacisté. Místo toužebně očekávaného ráje je však čekal šok. Gretina manžela zatklo na jaře 1937 NKVD čili gestapo v sovětském provedení a na podzim téhož roku jej bolševici ve vykonstruovaném procesu odsoudili k trestu smrti a popravili. Paní Neumannová přišla na řadu na jaře v roce 1938, kdy ji zatkli a komunistická justice zcela bezdůvodně poslala na pět let do pracovního tábory, z nichž si dva roky odseděla v lágru v Karagandě.

Komunističtí zločinci volají po toleranci, kterou upírají druhým

Špatně dopadl také bývalý člen skupiny Taxmeni, hodný kluk, kterému říkali Bolestín. Toho komunistický režim nechal zavřít na půl roku na Bory mezi vrahy za vtip o Brežněvovi, který řekl někde v hospodě. Psychicky se z toho nevzpamatoval dodnes.
kluk ze Zlína dostal ještě v osmdesátých letech rok basy, kterou si odseděl v obávaných Minkovicích za to, že v Rudém Právu poněkud upravil fotografii soudruha Husáka.

Západní státníci se vtipům smáli, komunisté za ně zavírali. To normálním lidem stačí. Stoupenci rudé hvězdy dokazují, že jsou jenom ubožáci, kteří nerozumí legraci. O tom nás koneckonců opakovaně přesvědčuje zdejší diskuterská spodina, která je schopna schvalovat ubližování studentům za pouhou recesi, obhajuje vraždy nevinných lidí atd. A tito brutální nenávistníci si dovolují osočovat jiné z nenávisti. Názory tohoto odpadu mně ale nezajímají a nečtu je, protože je to jenom ztráta času.

Ruské imperiální ambice dostaly v Lotyšsku o víkendu pořádný úder. Místní obyvatelé v referendu drtivě odmítli, aby se ruština stala druhým oficiálním jazykem v zemi. Rusům se musí dát v každém takovém případě důrazně sdělit, Pobaltí o Vás nestojí, už nejsme vaše kolonie.

Více než tři čtvrtiny Lotyšů daly v referendu najevo, zdejší Rusové si musí uvědomit, že žijí ve svobodném a nezávislém Lotyšsku a nikoliv Moskvě. Ruština se druhým oficiálním úředním jazykem nestane.

Důvody, proč Lotyši se takto tvrdě vymezují vůči Rusům, jsou jasné. Sovětský svaz v roce 1940 okupoval Lotyšsko, obětí bolševických represálií se počítají v řádu desítek tisíc, jen za pouhý rok sovětské nadvlády v letech 1940-41 zavraždili komunisté asi 34 tisíc Lotyšů. V letech 1940-41 a následně 1944-52 bylo ze země deportováno převážně do Ruska na Sibiř cca 150 tisíc Lotyšů. Místo nich se do země stěhovali Rusové, kteří si počínali jako okupanti v dobyté zemi. Ruský bolševický teror v Lotyšsku byl zvláště do poloviny padesátých let plně srovnatelný s nacistickou okupací českých zemí za II. světové války. Chování Rusů vůči Lotyšům bylo v té době stejné jako chování Němců vůči Čechům v letech 1939 – 1945.

Představte si, že sudetští Němci, kteří do roku 1945 podobně jako Rusové v Lotyšsku tvořili zhruba třetinu obyvatel Českých zemí, by si za první republiky vynucovali uznání němčiny jako druhého úředního jazyka. To by přece nebylo možné, sudetští Němci nežili v Německu, ale v demokratické Československé republice, kde státním jazykem v českých zemích byla čeština. Měli však rozsáhlá a z hlediska tehdejší Evropy nadstandardní menšinová práva.