Hodně židovských institucí odmítlo ruského prezidenta Vladimíra Putina na oslavách v Osvětimi u příležitosti osvobození tohoto vyhlazovacího tábora. Na první pohled to vypadá divně, ale je potřeba se nad tím zamyslet v širších souvislostech. Je známo, že současný kremelský vládce je náruživým obdivovatelem Stalina, který byl ovšem také velkým antisemitou a v letech 1939 – 41, kdy se Sovětský svaz přátelil s nacistickým Německem, vydal Hitlerovi stovky německých komunistů včetně Židů.

Po válce se potom Sovětský svaz, k jehož nástupnictví se současné Rusko hrdě hlásí, stal hlavním nepřítelem židovského státu, podporoval a vyzbrojoval Egypt za prezidenství Gamála Násira, který mimo jiné vyhrožoval Izraeli zničením a Židy chtěl naházet do moře.

Byli to Rusové, kteří rovněž pomáhali další arabské zemi Sýrii. Ta se pod vedením klanů Asadovců stala útočištěm pro nacistické válečné zločince. Asi nejvýznamnější z nich byl hlavní pomocník Adolfa Eichmanna Alois Brunner, kterému se kvůli jeho fanatickému antisemitismu říkalo „krvavý pes“. Podílel se mimo jiné na vyhlazení židovských komunit ve Vídni, Berlíně, Francii, na Slovensku a v řecké Soluni. Má na svědomí smrt minimálně 140 tisíc Židů. Za své zločiny byl několikrát souzen v nepřítomnosti a ve Francii dostal v roce 1954 trest smrti. Do smrti svých zvěrstev nelitoval, jenom toho, že v Evropě stále žije tolik Židů. Místo na šibenici však zemřel v klidu v Damašku pod ochranou Asadova režimu. Nad ním zase drží patronát Putin a je velmi nepravděpodobné, že by o této skutečnosti nevěděl. Koneckonců, více arabských států se z důvodu protižidovské nenávisti stálo útočištěm nácků.